Pilman

Týden utekl jako voda a hurá na závěrečný podnik Triexpert Cupu a to na Pilmana. Přiznávám se bez mučení, zas tolik se mi na ten závod nechtělo, jednak po Lipnu to není ještě ono, jak fyzicky tak zdravotně, navíc jsem veškeré tyto krize přiživil na závodu Javor 1456. Ale některé aspekty velely vyrazit a pěkně se dorazit. :-D Tajně jsem doufal, že někteří profi chrti by nemuseli přijet a kdybych si vylepšil bodový výsledek mohl bych snad i stanou na bedně věkové kategorie Triexpert Cupu, zatím jsem se krčil na 6.fleku. Nebudu vás hned na začátku napínat, ty cajzli nabóchaní snad přijeli všicí. Tudíž jsem si to přijel užít. Na místo konání jsem přijel na poslední chvíli. Rychle pozdravit s Vavisem, urobiť prezenčku a šupem dem do příprav. Zdravím se s Ironpepou a poznávám jeho kámoše Demiho, ty blázni se ještě stačí jít proběhnout. Nechápu, stejně se nejdřív plave. :-D Veškeré přípravy už se chýlí ke konci, už se jen převlíknout do cvičebního úboru. Mažu k autu a koutkem oka zachycuji jak se Pepa snaží rozflákat zadní okýnko u auta. Na dotaz o kladivu mu nabízím montovací klíč č. 32 (kdyby někdo nevěděl, tak je to klíč na dotažení misek středového složení pomocí takového nástavce). Nakonec sehnal kladivo a tak se deset minut před startem probíjí sklem do vnitřku auta pro neoprény, To jsou mi dneska zabezpečovací moresy. :-) No nic čas letí a jdu se taky rychle navlíct do gumy. Pár tempíček, rozprava s Langošem o neposlušných čepičkách a hurá do toho. Od Lipna jsem vlastně neplaval, tak jsem na to zvědav jak to půjde. Hned na prvním úseku se stala tragická událost. Asi jsem špatně věnoval pozornost usazení neoprénu nebo nevím, nic méně sem si uskřípnul v podbřišku to ... no, a levou. Celých dlouhých 1,9km jsem bojoval s tím dostat tu potvoru na správné místo a bohužel se nepodařilo. Panečku to bylo utrpení, takže pánská část publika asi chápe jak moc jsem se těšil na kolo. :-) Pod vlivem okolností a bez 3 týdenního tréninku lezu z vody za krásných 31:30. Hurá, neoprén je dole, to je úleva. Takže na to příště bacha. Lezu na kolo. Prvních 10km je bídných, vůbec to nejede, skoro bych se na to vyprd. Začínám to tu pojímat jako výlet v duchu vl001. Okruh kolem Vepřové je novinkou. Balíky slámy na poli mi imponují, to by byly fotky. Z fotografické letargie mě probouzí krpoše za Velkou Losenicí, no to se z toho vomeju. Takovej pohodovej okruh byl ten loňskej a teď toto. Jdu se s tím poprat. Konečně začíná další zábavná část kola, z Vepřové na Pilskou nádrž můžu sledovat soupeře. Čím víc se blížím k otočce, tím víc mě tuhne úsměv z cyklistického filmu odvíjejícího se přede mnou. Začíná to borcem na známém Specializedu, pak Mírou Vraštilem, pokračuje to Langošem a končí Jirkou Baldou. Všichni tyhle vylezli z vody přede mnou, přitom na Lipně i na Karlštejnu to bylo opačně. No někde se stala chyba. :-) Nic naplat 2.okruh se snažím napálit. Fakt se s tím nemazlím a docela to šťavím. Hned za Polničkou smahnu Jirku Baldu a další tři borce, pak dlouho nikde nikdo. Jo málem bych zapomněl, jediný Vavis a Milda Bayer poslušně za mnou. :-D Dlouho dobu jedu sám, tak zdravím známé v protisměru. V krpálu za Velkou Losenicí se na mě smějou tvrdnoucí půlky Langoše. ;-) Jejich čas, ale ještě nepřišel. Teprve ve stoupání mezi Vepřovou a Hovězím (umělecký pseudonym pro Račín) se naše půlky řadí vedle sebe a začíná debata o plavání a Phelpsově 8 zlatých medailých. Už vím odkud dnes vítr vane v plavecké části. :-) Nic naplat, než začne Langoš napodobovat Bolta na běhu, musím si udělat nějaký náskok v cyklistické části. Potkávám pana Spešla, pak Míru Vraštila, ty asi dneska nesjedu, kdoví jestli někdy vůbec. Otáčím do třetího kola a zatím s pěkným průměrem přes 31km/hod. Neúnavný Milda mě sjíždí, ale zatím se však jedná jen o vteřiny. Na Vavise jsem najel možná minutu. Tlačím do sebe poslední jídlo a vrhám se potřetí a naposledy na tu zpropadenou stojku. Pěkně mi dochází a melu z posledního, kopec prokládám jednou moč-pauzou. Posledních deset kilometrů už v klidu doklepu. Jsem v depu a kolo odjeté za 3:09 s průměrem 30,71 a však délka ukazuje 97km, slušný. V porovnání s Karlštejnem mi to přišlo mnohem náročnější. Z depa se mi vůbec nechce, pěkně si dřepím nazouvám ponožky a přemýšlím co bych si ještě upravil, abych nemusel běžet. Nakonec se odhodlávám a po dlouhých třech minutách jdu na běh. Stejně jako na kole mi to ze začátku vůbec neběží. Co chvilku mě někdo migne. L Je to hrůza. Dobíhám na otočku a za chvíli už lehkým krokem jako tančící víla kolem mě protančí Langoš, jehož průvan, který za sebou zanechává, mě příjemně osvěžil. J Zkouším se ho držet zuby nehty, ale dál než pod kopec to nejde, pak uniká nenávratně v dáli. Kopeček se snažím vysmahnout poměrně svižně, ovšem svou daň si vybral směrem dolů, kdy mám hrudník jako v kleštích. Nedá se nic dělat musím přejít do chůze. Pod kopcem se to srovnává a můžu pozvolna doběhnout první kolo. Na začátku 2.kola mě šmikne Milda a celé ¾ 2.kola ho mám na dohled. V protisměru potkávám Ironpepu, před stoupáním i Vavise, už začíná dotírat. :-D Díky tomu, že měl číslo na zadku, jsem poznal Jindřicha Krále alias Henryho III. Rychle se zdravíme a on upaluje do cíle. Kopeček vybíhám volněji, aby se pak neopakovala situace z 1.kola. Dolů si to šněruje Pepa svým železným krokem, ještě se hecujeme, on to má však do cíle, já ještě jedno kolo. Pořádně se občerstvuji na to poslední kolo a když dobíhá Martina Maňasová vybíhám. Chvíli se plácá za mnou, pak se role obracejí. Na další občerstvovačce mi utíká. Po otočce kontroluji Vavise a furt se blíží. To už snad udržím a když ne, tak aspoň doběhneme spolu. J Naposledy fešné stoupání a pak už jen dolů. Začínají propočty, jestli to do 5:45 stihnu, určitě. Pak zase určitě ne. Každou chvilku čučím na hodinky. Klaplo to, čas 5:44:35 a běh za 1:57. Škoda, loni jsem tu měl běh o deset minut rychlejší. No tak mám ten slavný Triexpert Cup celý za sebou a pěkně zkompletovanou sbírku všech pěti závodů. Ale tím nic nekončí, teď začíná ještě víc zábavnější část dne. Z celkového vyhlášení Triexpertu vyzdvihnem Vavisovo 3.místo ve věkové kategorii 25-30 a pak překvapení pro celkové vítěze (v ženách Jana Candrová, v mužích Lukáš Nedělka) v podobě karbonového rámu Triexpert Vieper II. Dál tu máme povedenou tombolu. S Vavisem už ani nedoufáme v nějakou výhru, tak si jdeme vyzvednout diplomy. Než k nim dojdeme, už mě někdo tahá z pytlíku. Paráda, cestovní taška a tričko Asics, škoda jen velikosti S. Tak jo šahám do pytlíku a tahám číslo 46. Vracím se k Vavisovi a ten mě míjí s úsměvem, že jsem ho vytáh. Tak co bych pro něj neudělal. Však si letos taky řádně zazávodil, tak si zaslouží odměnu. :-D Scéna jak z filmu. J Dostává pěkný batůžek Asics a omotávku na řídítka. Konečně si můžeme skočit pro ty diplomy. J Vyhlášení končí a závodníci postupně odjíždějí. Chystá se soukromá oslava na zakončení Triexpert Cupu. Avšak avizovaná kalící parta se nám poněkud smrštila, nejprve ohlásil odjezd Vavis, pak Ironpepa, Zuzka radši ani nepřijela. J Nic méně nějaký to pivko jsme stihli. Ještě chvíli kecáme s Pepou a Demim a ti pak odjíždějí balit stan a domů. Na parkovišti potkávám Vavise a objevujeme bezprizorní vaky s božskýma Zippama, podle střepů z rozbitého okýnka je typujeme na Pepovo. No jistě, jak jinak, má vysloveně dneska svůj den. :-D Začíná kovbojka s naháněním Hyundaie se slovenskou značkou. Pravé křídlo spodem pod hrází, levé křídlo po hrázy, sraz u závory. Nic a tak pokračujeme dál, zapojujeme stopovacího psa Lupinu. Levé křídlo po břehu, pravé lesem po cestě. Pravému křídlu se nakonec daří zastavit hledaný automobil a tak Zippy putují zpět do rukou majitele. Pepo mám to u Tebe. Byl to pěkný pocit stát se majitelem takových kol, byť ten pocit trval jen 20minut, tak snad příště a už napořád. ;-) Konečně v okleštěné sestavě vyrážíme na pivo a žvanec do místního hotelu. Vladimírové, byl to fajn večer, víc takových s tak skvělými lidmi.