neděle 31. srpna 2008

Pilman

Týden utekl jako voda a hurá na závěrečný podnik Triexpert Cupu a to na Pilmana. Přiznávám se bez mučení, zas tolik se mi na ten závod nechtělo, jednak po Lipnu to není ještě ono, jak fyzicky tak zdravotně, navíc jsem veškeré tyto krize přiživil na závodu Javor 1456. Ale některé aspekty velely vyrazit a pěkně se dorazit. :-D Tajně jsem doufal, že někteří profi chrti by nemuseli přijet a kdybych si vylepšil bodový výsledek mohl bych snad i stanou na bedně věkové kategorie Triexpert Cupu, zatím jsem se krčil na 6.fleku. Nebudu vás hned na začátku napínat, ty cajzli nabóchaní snad přijeli všicí. Tudíž jsem si to přijel užít. Na místo konání jsem přijel na poslední chvíli. Rychle pozdravit s Vavisem, urobiť prezenčku a šupem dem do příprav. Zdravím se s Ironpepou a poznávám jeho kámoše Demiho, ty blázni se ještě stačí jít proběhnout. Nechápu, stejně se nejdřív plave. :-D Veškeré přípravy už se chýlí ke konci, už se jen převlíknout do cvičebního úboru. Mažu k autu a koutkem oka zachycuji jak se Pepa snaží rozflákat zadní okýnko u auta. Na dotaz o kladivu mu nabízím montovací klíč č. 32 (kdyby někdo nevěděl, tak je to klíč na dotažení misek středového složení pomocí takového nástavce). Nakonec sehnal kladivo a tak se deset minut před startem probíjí sklem do vnitřku auta pro neoprény, To jsou mi dneska zabezpečovací moresy. :-) No nic čas letí a jdu se taky rychle navlíct do gumy. Pár tempíček, rozprava s Langošem o neposlušných čepičkách a hurá do toho. Od Lipna jsem vlastně neplaval, tak jsem na to zvědav jak to půjde. Hned na prvním úseku se stala tragická událost. Asi jsem špatně věnoval pozornost usazení neoprénu nebo nevím, nic méně sem si uskřípnul v podbřišku to ... no, a levou. Celých dlouhých 1,9km jsem bojoval s tím dostat tu potvoru na správné místo a bohužel se nepodařilo. Panečku to bylo utrpení, takže pánská část publika asi chápe jak moc jsem se těšil na kolo. :-) Pod vlivem okolností a bez 3 týdenního tréninku lezu z vody za krásných 31:30. Hurá, neoprén je dole, to je úleva. Takže na to příště bacha. Lezu na kolo. Prvních 10km je bídných, vůbec to nejede, skoro bych se na to vyprd. Začínám to tu pojímat jako výlet v duchu vl001. Okruh kolem Vepřové je novinkou. Balíky slámy na poli mi imponují, to by byly fotky. Z fotografické letargie mě probouzí krpoše za Velkou Losenicí, no to se z toho vomeju. Takovej pohodovej okruh byl ten loňskej a teď toto. Jdu se s tím poprat. Konečně začíná další zábavná část kola, z Vepřové na Pilskou nádrž můžu sledovat soupeře. Čím víc se blížím k otočce, tím víc mě tuhne úsměv z cyklistického filmu odvíjejícího se přede mnou. Začíná to borcem na známém Specializedu, pak Mírou Vraštilem, pokračuje to Langošem a končí Jirkou Baldou. Všichni tyhle vylezli z vody přede mnou, přitom na Lipně i na Karlštejnu to bylo opačně. No někde se stala chyba. :-) Nic naplat 2.okruh se snažím napálit. Fakt se s tím nemazlím a docela to šťavím. Hned za Polničkou smahnu Jirku Baldu a další tři borce, pak dlouho nikde nikdo. Jo málem bych zapomněl, jediný Vavis a Milda Bayer poslušně za mnou. :-D Dlouho dobu jedu sám, tak zdravím známé v protisměru. V krpálu za Velkou Losenicí se na mě smějou tvrdnoucí půlky Langoše. ;-) Jejich čas, ale ještě nepřišel. Teprve ve stoupání mezi Vepřovou a Hovězím (umělecký pseudonym pro Račín) se naše půlky řadí vedle sebe a začíná debata o plavání a Phelpsově 8 zlatých medailých. Už vím odkud dnes vítr vane v plavecké části. :-) Nic naplat, než začne Langoš napodobovat Bolta na běhu, musím si udělat nějaký náskok v cyklistické části. Potkávám pana Spešla, pak Míru Vraštila, ty asi dneska nesjedu, kdoví jestli někdy vůbec. Otáčím do třetího kola a zatím s pěkným průměrem přes 31km/hod. Neúnavný Milda mě sjíždí, ale zatím se však jedná jen o vteřiny. Na Vavise jsem najel možná minutu. Tlačím do sebe poslední jídlo a vrhám se potřetí a naposledy na tu zpropadenou stojku. Pěkně mi dochází a melu z posledního, kopec prokládám jednou moč-pauzou. Posledních deset kilometrů už v klidu doklepu. Jsem v depu a kolo odjeté za 3:09 s průměrem 30,71 a však délka ukazuje 97km, slušný. V porovnání s Karlštejnem mi to přišlo mnohem náročnější. Z depa se mi vůbec nechce, pěkně si dřepím nazouvám ponožky a přemýšlím co bych si ještě upravil, abych nemusel běžet. Nakonec se odhodlávám a po dlouhých třech minutách jdu na běh. Stejně jako na kole mi to ze začátku vůbec neběží. Co chvilku mě někdo migne. L Je to hrůza. Dobíhám na otočku a za chvíli už lehkým krokem jako tančící víla kolem mě protančí Langoš, jehož průvan, který za sebou zanechává, mě příjemně osvěžil. J Zkouším se ho držet zuby nehty, ale dál než pod kopec to nejde, pak uniká nenávratně v dáli. Kopeček se snažím vysmahnout poměrně svižně, ovšem svou daň si vybral směrem dolů, kdy mám hrudník jako v kleštích. Nedá se nic dělat musím přejít do chůze. Pod kopcem se to srovnává a můžu pozvolna doběhnout první kolo. Na začátku 2.kola mě šmikne Milda a celé ¾ 2.kola ho mám na dohled. V protisměru potkávám Ironpepu, před stoupáním i Vavise, už začíná dotírat. :-D Díky tomu, že měl číslo na zadku, jsem poznal Jindřicha Krále alias Henryho III. Rychle se zdravíme a on upaluje do cíle. Kopeček vybíhám volněji, aby se pak neopakovala situace z 1.kola. Dolů si to šněruje Pepa svým železným krokem, ještě se hecujeme, on to má však do cíle, já ještě jedno kolo. Pořádně se občerstvuji na to poslední kolo a když dobíhá Martina Maňasová vybíhám. Chvíli se plácá za mnou, pak se role obracejí. Na další občerstvovačce mi utíká. Po otočce kontroluji Vavise a furt se blíží. To už snad udržím a když ne, tak aspoň doběhneme spolu. J Naposledy fešné stoupání a pak už jen dolů. Začínají propočty, jestli to do 5:45 stihnu, určitě. Pak zase určitě ne. Každou chvilku čučím na hodinky. Klaplo to, čas 5:44:35 a běh za 1:57. Škoda, loni jsem tu měl běh o deset minut rychlejší. No tak mám ten slavný Triexpert Cup celý za sebou a pěkně zkompletovanou sbírku všech pěti závodů. Ale tím nic nekončí, teď začíná ještě víc zábavnější část dne. Z celkového vyhlášení Triexpertu vyzdvihnem Vavisovo 3.místo ve věkové kategorii 25-30 a pak překvapení pro celkové vítěze (v ženách Jana Candrová, v mužích Lukáš Nedělka) v podobě karbonového rámu Triexpert Vieper II. Dál tu máme povedenou tombolu. S Vavisem už ani nedoufáme v nějakou výhru, tak si jdeme vyzvednout diplomy. Než k nim dojdeme, už mě někdo tahá z pytlíku. Paráda, cestovní taška a tričko Asics, škoda jen velikosti S. Tak jo šahám do pytlíku a tahám číslo 46. Vracím se k Vavisovi a ten mě míjí s úsměvem, že jsem ho vytáh. Tak co bych pro něj neudělal. Však si letos taky řádně zazávodil, tak si zaslouží odměnu. :-D Scéna jak z filmu. J Dostává pěkný batůžek Asics a omotávku na řídítka. Konečně si můžeme skočit pro ty diplomy. J Vyhlášení končí a závodníci postupně odjíždějí. Chystá se soukromá oslava na zakončení Triexpert Cupu. Avšak avizovaná kalící parta se nám poněkud smrštila, nejprve ohlásil odjezd Vavis, pak Ironpepa, Zuzka radši ani nepřijela. J Nic méně nějaký to pivko jsme stihli. Ještě chvíli kecáme s Pepou a Demim a ti pak odjíždějí balit stan a domů. Na parkovišti potkávám Vavise a objevujeme bezprizorní vaky s božskýma Zippama, podle střepů z rozbitého okýnka je typujeme na Pepovo. No jistě, jak jinak, má vysloveně dneska svůj den. :-D Začíná kovbojka s naháněním Hyundaie se slovenskou značkou. Pravé křídlo spodem pod hrází, levé křídlo po hrázy, sraz u závory. Nic a tak pokračujeme dál, zapojujeme stopovacího psa Lupinu. Levé křídlo po břehu, pravé lesem po cestě. Pravému křídlu se nakonec daří zastavit hledaný automobil a tak Zippy putují zpět do rukou majitele. Pepo mám to u Tebe. Byl to pěkný pocit stát se majitelem takových kol, byť ten pocit trval jen 20minut, tak snad příště a už napořád. ;-) Konečně v okleštěné sestavě vyrážíme na pivo a žvanec do místního hotelu. Vladimírové, byl to fajn večer, víc takových s tak skvělými lidmi.

pondělí 25. srpna 2008

Javor 1456

Ahoj všem zbloudilcům na tento blog. Po 2 týdenním nic nedělání přišla opět na řadu nějaká ta závodní ekšn. Asi bych měl popsat co to vlastně Javor 1456 je. Je to orientační závod dvojic na horských kolech. Jezdí se jak pánské dvojice, tak dámské a i smíšené. Na začátku vyfásnete mapu se zakreslenou trasou a tu musíte objet, protože po trase jsou rozmístěný kontroly. Závod se jede bez zajištění, to znamená všecko žrádlo a pití sebou, ale zatím se nestalo, že by na kontrole nebyla voda, letos i teplý čajík a třeba i s rumem. :-) Start je z Klatov, jede se překvapivě na Javor, což je nejvyšší vrchol Šumavy, ale na německé straně, a pak zpět zase do Klatov. Předpokládaná délka 115km, povětšinou po šotolinových cestách.
Po roce jsme se opět s Hynkem domluvili pro společného debla. Páteční prezentace s rozpravou proběhla za vydatného deštíku, který nehodlal přestat. Hned začala padat gesta, že pokud bude takto ráno cedit, kašlem na to. S přípravou oblečení jsem proto počkal na ranní hodinu. Usínám za zvuku pleskajících kapek a při každém menším procitnutí kontroluju stav zvuku. Pleská a pleská. :-) Kolem třetí ranní ticho, vau. V pět ráno opět ticho, pane jo. Vstávám v půl sedmé a ticho. Mrknu ven, zamračeno a nějaký podivný teplo. Koukám na teploměr a 18°C. Tak to se asi jede. Nikdy jsem snad nebyl tak rychle připraven (nasnídat, oblíct, všecky potřebné věci nacpat do kapes, jídlo do kapes, pití připravit, kolo namazat a doufoukat, vostrý voči nasadit) a za 45 minut od vstávání už jsem byl ready na startu. S Hynkem rolujem do zadních pozic a ještě se jdem poplácat se známýma. Je pár minut do startu a já spouštím svůj tuberácký kašel. Většina mě s údivem pozoruje, cože to jede za vášnivého kuřáka dvou krabiček denně. Po odfrknutí hlenu, který pleskne na zem jak dvoukilový stejk na prkýnko, pochopí, že skutečnost je jiná a hned je vidět jejich klid na tváři ve stylu, tak ten nás neohrozí, ten bude rád, že to doplácá. :-) Vlastně i přes relativně pěkné počasí na startu jsem splnil své gesto a fakt na to kašlu. :-D Tož tedy startujem a jsem náramně zvědav jak to dva týdny po Železňákovi pofrčí. Snažím se jet uvolněně bez žádného drcení kopců. První kopec na Hejno v pohodě, těsně za parťákem. Pak začíná pěkná bahenní prasárnička. Všecko je to mokrý z nočního deště a lidi na kluzkém bahnu padaj jako hrušky. Z kopce v tom sajrajtu jedu jako plochodrážník s nohama nad zemí. Tak jo skočíme na první kontrolu, Hynek propichuje kartičku a já kloktám horký čaj. :-) A vyrážíme dál, chytá se nás borec, který nějak nepochopil smysl závodu. Když je to závod dvojic, tak se jede ve dvojici, tento však svého parťáka na krosovém kole nechal daleko za sebou a doufám, že se aspoň modlí, aby se mu někde něco nepřihodilo. Sbíráme výškové metry jako na běžícím pásu. Někde jsem četl, že co 150 výškových metrů, to stupeň dolů. Klatovy jsou ve 450 m.n.m. a Javor 1456 m.n.m. V Klatovech bylo 18°C, to bude na Javoru něco kolem 11. No uvidíme. A máme tu první brodek, hlavně se nenamočit. Pohoda! Za brodkem stoupáme na Keply a pak na Hadí vrch, kde tušíme další kontrolu. Základem předtuchy je zkušenost z loňského roku. Ještě si projedeme potůčkem a je tu Hadí vrch i s kontrolou. Dávám čajík a kafíčko. Jelikož Hynek tu byl o chlup dřív, kartičku má propíchlou a tak hned valíme dál. Následuje krásný průjezd loukou a pak šup po louce k hlavní silnici. Na čerstvě posekané louce se trošku peru se směrem a cestou, která úplně zanikla. Hurá do kopce po hlavní silnici na Železnou Rudu. Zajímavé je, že po silnici do kopce mi to frčí a tak kousek odskakuji před náš malý peloton. Bohužel začíná poprchávat, v záloze mám svoji žlutou zaklínací pláštěnku, postrach všech dešťů. Zatím budu milosrdný. J Odbočujeme z hlavní na roz….. asfalt, ale na biku to moc nevadí. Znova přejíždíme hlavní silnici a stoupáme pod Polom, tam se trasa láme a frčíme z kopce až do Rudy. Na Grádlu se ještě stavíme pro třetí kontrolu. Konečně přestává pršet a punťa se dere skrze mraky na scénu. Projíždíme Rudou a pak přes hranice do Bavorské Rudy. Tudy silnicí a v první serpentýně zase do crosu. Táhlý stoupák, finální stojka a jsme pod Velkým Javorem, teď už jen kousek kolem sjezdovek do depa. Proti nám už si to dolů hasí vedoucí dvojice mladých chrtů ze Spořky. Odkládáme kola, přezouváme do běhaček a já beru na cestu štafetový kolík v podobě bagety. Letos do konce i běžíme, ale ne všecky krpoše to umožňují. V proti směru potkáváme další rychlejší borce a borkyně. Tak a jsme na nejvyšším bodě Šumavy, Velký Javor 1456 je dobyt. Ukaž pust mě taky. Dobyt! J Čekujeme kontrolu, objímáme vrcholový štít a valíme zase dolů ke kolům. Tentokrát odkládám pár věcích a taky obsah tlustého střeva. Do Klatov už pojedeme na lehko. Ještě pokloktat čajíček, do pedálů a valíme to dolů pod vlekem. Jedno lehké stoupání, kde nohy vůbec nešlapou a padáček do Bavorské Rudy. Po stejné cyklostezce zpět na českou stranu. Tady trošku tápem kde trefit modrou na Hofmanky, nakonec se daří, ale dojíždějí nás dvě dvojice. Trochu jsem měl strach z cesty na Hofmanky, loni jsme to jeli dolů a byl to duši vyklepávající sjezd přes kořeny. Letos je tu však zbrusu nový asfalt. Pěkně to odsejpá a za chvilku jsme na Hofmankách a dotyčné dvojice v prachu někde za námi. Na pramenu Úhlavy je pátá kontrola, kde nám hlásí, že jsme 15. Teď už nás čeká jedno větší stoupání na Můstek a pak sešup po červené až do Strážova. Počasí se pěkně vybralo a po hřebenovce se naskýtají nádherné výhledy. Než mineme Prenet, máme na kontě další dvě dvojice, takže 13. Kousek za Strážovem vidíme v kopci se trápit další dvojici. Než vyjedeme na kopec jsme u nich. V dalším lehkém stoupání jdeme nezadržitelně kupředu, začíná pracovat euforie a valíme co to dá. Sjezd k Loretě a máme poslední kontrolu, ještě zjišťujeme jak moc je před námi další dvojice. Vyrážíme a na horizontu jsou v dáli vidět dva žluté dresy. Hecuji Hynka k poslední zteči, aspoň to zkusit, přece jen na 3km sjet minutu náskoku je asi moc. Vyjíždíme na závěrečný asfaltový úsek a rozvíjíme debatu o tom zda brod bude nebo nebude. Jak známe Frantu tak bude. Navíc počasí už je fajn, takže aspoň opláchneme stroje. No a je to tu závěrečný brod, ze začátku plytký brodeček a na závěr až po kulky. :-) Dereme se na břeh a vlhkým krokem protínáme cílovou bránu. Je to tam, krásný 12.flek z cca 50 dvojic. V kategorii 6. z 15. Oproti loňskému roku zlepšení téměř o hodinu, ale loni byl delší výstup na Javor. Teď už, ale zaslouženou odměnu v podobě piva a těstovin.
Shrnutí na závěr. Tato akce je vždycky vydařená, ač počasí dopoledne zlobilo, pak už ukázalo svoji příjemnější tvář. Velkým plusem je, že to není žádná davovka, prostě těch cca 100lidí se na trase pěkně natáhne a občas někoho potkáte zabořeného nosem v mapě. Nás s Hynkem jste takhle mohli potkat jen jednou. Inu domácí prostředí. ;-) Co se týče mého výkonu, tak mě to do kopce v terénu moc nejelo, jinak to nebylo špatný. Hynek jel parádně. Příští rok už budeme v kategorii M2 a když to zajedeme o 20 minut lépe (něco k sedmi a půl hodinám), tak můžeme pomýšlet na bednu. Nebo mě napadlo udělat výběrové řízení na děvče (a nebo na Děvče ;-) ) podobné výkonnosti a se stejným časem bychom byli jasně první. No popřemýšlím. :-) Ale nejdůležitější je co? Je pocit z odvedeného výkonu a závěrečná kalba s živou kapelou a mořem piv. A taky noční 4kilometrový výklus do Klatov stál za to. :-D

výsledky: http://www.authorkralsumavy.cz/triatlon/user/vysledky/vysledkyJAVOR1456-2008-abs.pdf
fotečky: http://jjb.rajce.idnes.cz/Javor_1456/ - nikde mě tam nenajdete, asi jsem jel zrovna moc rychle nebo moc pomalu
http://fotomandak.cz/mandak/default.asp?page=2 - tady jsou veškeré fotky co se týče klatovských akcí, je tu jak Javor tak Klatovský triatlon a samozřejmě Král Šumavy

pondělí 11. srpna 2008

Železňák aneb vstupenka mezi Ironmany

Tak se blíží den D. Veškerá příprava zdárně proběhla a testování formy na Karlštejnu taky proběhlo zdárně, především pak pro blinkaná noc z neděle na pondělí byla velice vydařená, fakt jsem si to užil :) Nicméně jsem se stačil dát dohromady a jak profíci říkají, vyladil jsem na závod. Ono toho zas tak moc k ladění nebylo. :) V týdnu jsem sledoval předpověď počasí a skvělou zprávou bylo, že horko fakt nebude. Další dobrou zprávou, že ani zima nebude, bohužel však ani teplo nebylo.Je pátek a odjíždíme z Prahy lehce po třetí. To by mělo stačit dojet na Lipno kolem šesté. Bohužel se tato představa v koloně aut na D1 a poté u Tábora poněkud rozplývá. Po pěkných 4,5 hodinách jsme na Lipnu. Dávno po prezentaci a rozpravě, přesto dostáváme čísla a těstoviny. Vyžádáme si soukromou rozpravu od Jirky Chaloupky a pak mažeme na ubytovnu. Zde probíhá diskuze nad tím co zítra na sebe, jasný je dlouhý rukáv a dál uvidíme podle aktuální situace ráno. Jen ať není nutná pláštěnka. Ležím v posteli a hlavou se mi honí myšlenky na zítřejší závod, vůbec se mi nedaří usnout a navíc pokašlávám. Ani nevím, jestli jsem zabral nebo ne, ale je pět hodin a zvoní budík. Snídaně v podobě makovce, šup do auta a přesun na Marinu. Tady sesadit kolo, s ním do depa, předat igelitky na kolo a na běh a je nejvyšší čas se soukat do plavek a do neoprenu. Ještě předstartovní foto a už je prezentace závodníků. Stačím ještě pár temp a už nás ženou ven z vody. S Vavisem si přejeme šťastné dokončení závodu a jde se na to ...

Plavání

Je tu start a masa lidí se hrne do vody. Začíná se poněkud pomalu a rozvážně, skoro bych řekl, že se pěkně flákáme. Snažím se někoho držet, ale nějak se motá, tak si rovnám směr na bójku, trochu volného prostoru a valím to na hodně vzdálenou bójku. Voda je příjemná, ne úplně čistá, ale Mělice a Teplice nastavili laťku hodně vysoko, a zatím bez vln. Před bójkou kontroluji tepovku a jsem někde na 150. Po otočce na levačce vidím Langoše bez čapky, za chvíli to někdo valí z prava. No nic jedu si své, nakonec stejně zůstávají někde za mnou. Z vody vyvádím asi 4 člennou skupinu. Po 1.kole je nezbytná kontrola času (24:50), jestli to moc neflákám. Probíhám bránou do dalšího kola a hledám bójky, zvedli se vlny a tak nejsou moc vidět. Další kolo plavání začíná dost tragicky. Vlny jak prase, některé i s bílým kohoutem na hřebenu a do toho několik vydatných lokanců ne zrovna pramenité vody Lipenské přehrady. Plavu ve směru kde předpokládám bójky.... hurá, už jsou vidět, směr jsem měl naprosto přesný. Borec přede mnou jede značně vlevo, za to jeho nohy jedou jak šlapadlo až se za ním tvoří gejzíry vody a pěna. :) Po bójkách kontroluji tep, jsem na 135, přijde mi to hrozně málo. Teď ke břehu a pěkně po vlnách. Ještě si trošku ublinknu, asi jsem se nalokal víc než bylo zdrávo anebo mořská nemoc. :) Taky jsem se konečně chytil nějakého borce a snažím se mu pěkně plavat v nohách. Je to fakt pohoda, ale jen do té doby než se začne motat. Nezbývá než jít dopředu a dát si svojí oblíbenou lajničku. :) Do posledního plavacího kola jdu v čase 51:30. Tak naposledy si dáme úsek s vlnami a pak šup směr záliv a depo. Tepovka pořád někde u 135. Snažím se konečně nenalokat v těch vlnách a docela mi to jde a taky se mi daří se vyčůrat do neoprenu, paráda. :) Úsek proti vlnám je fakt nekonečnej, že já trouba si nepřečetl jak se proti nim plave, ale kdo to mohl tušit, že? Uf, konečně míjím bójky. Jenže kam teď? Depo je někde vlevo a bójka pro směr nikde. Tak jo plavu někam do leva. Zase čůrám, jakmile se člověk něco naučí, tak ho to prostě baví. :D Konečně si vzpomínám na svojí myšlenku, že mám plavat na stožáry plachetnic. Poměrně přesně trefuji ústí zálivu, ještě obeplavat ten břeh a hurá na koberec. Konečně, po hodině a dvaceti minutách lezu z vody. Tak nevím, po přehodnocení času kvůli vlnám jsem čekal čas do 1:15, asi to bylo o maličko delší. Doplácal jsem se do stanu, kde jsem dostal igelitku s hadrama na kolo. Pěkně jsem si dřepnul na lavičku, sundal neopren, plavky, otřel ručníkem a navlíkl se do suchých věcí. Depo mi zabralo celých 5 minut, ale než ty vrstvy člověk na sebe navlíkne...

Kolo
Vykračuji si ze stanu pro kolo a láduju kapsy svačinou, nasadím přilbu a jde se na to. Samozřejmě se hned dostávám do zajetí čísel computeru. Na rovince do Frymburku to pěkně frčí, zde mě opět mignul, stejně jako na Karlštejně, borec na Specializedu. Škoda, že jede tak rychle, ani se nemůžu pokochat. Dochází mi, že jelikož je kolo na okruhy, tak se nebudem moct zdravit s ostatníma, jen ty co mě předjíždí nebo já je. Tak aspoň po cestě zdravím mrtvou lišku na silnici (ty vado Jerry už sem to měl napsaný s velkým L, tak to sorry :D ). Z Frymburka nabíráme výšku, ale stoupání je přerušované rovinkami i klesáním. Taky se tu nachází fešná stojka, kterou jsem hned na poprvé podcenil a musel jí urvat silou. Dolů do Větřní je to padák jak z Alp, být tu víc prostoru a nebýt to ve vesnici (nebo to je město?) byla by to zajímavá maximálka, takhle jen 65,6km/hod. Z Větřní frčíme směr na Vyšák, trošku to tu stoupá, ale pohoda, ideální místo na cyklistický piknik, takže už do sebe tlačím první zásoby. Před závodem jsem se bál té objížďky spadlého mostu, ale pořadatelé to vyřešili kulišácky, nechali nám prostor ani ne metr a tak se dalo v pohodě projet a odpadlo tak zdržování semaforem. A už jsem na odbočce na Větrnou, stoupání není příkré, ale pěkně táhlé a dlouhé, nicméně něco sil určitě vezme. Pak pěkný sešup do Vyšáku a chvilka psycha na kostách. Teď už se vyšplhat jen na hráz a do Lipna. V 1.kole občas lehce poprchávalo a fičet teda nepřestalo. Jinak jsem ho dal za 2:01, což jsem vůbec nečekal. Tož frčí se do 2.kola. Pozdrav odpočívající lišce a za Frymburkem ve stoupání se z lehkého deštíku stává pěknej chcanec. Než se dostanu na občerstvovačku ve Světlíku jsem durch a v tretrách mi šplouchá. Hned jsem si vzpomněl na loňského Krále Šumavy a pověstných 250km alias 11 hodin v dešti, snad se něco podobného nebude opakovat. Musím říct, že nebýt to můj první IM, tak bych to snad i zabalil, takhle jsem se hecoval, že to sakra nezabalím kvůli nějakýmu potoku vody padajícího z nebe. :) V "deštíku" mi vypověděl službu tacháč, respektive tvářil se že snímá otáčky kola, ale údaje jaksi zapomněl zobrazovat. Na "rovince" za Větřní se trošku probral z koma, byť ukazoval rychlost 151km/hod, to by nebylo špatný mít celý kolo objetý za hodinku a něco. :D Tak se zase vrátím ke svému výkonu. 2.kolo jsem doklepal za 2:05, celkem teda šlapu už 4:06. Ve třetím kole počítám s dalším zhoršením a s časem 2:10 bych byl maximálně spokojen. Opět míjím tu
svini zrzavou co si tu nerušeně leží. :) V posledním kole už je znát únava, takže kopce nesmažím tak jako z kraje. Krpoš na Větrnou mi bere poslední síly a z Vyšáku na přehradu se plazím jak lemra. Krokem mě předjíždí Pavel a povídá něco o závěrečném finiši. :) No oba jedem jak ve zpomaleným filmu. Předjíždím paní s nákupem a ta se mě bezostyšně chytá, tedy hákuje. Povedlo se mi jí setřást až v Loučnici, spíš asi odbočila domů nebo někde určitě počkala bo jí jistě bylo líto mě předjet a totálně mě psychicky zlomit. :D Konečně jsem to doklepal až do depa, poslední kolo za 2:26, celkem tedy 6:32 a totálně na kaši. Jdu se přezout, nabalit gely a odlehčit se o vrstvu oblečení. Marně přemýšlím, jak chci po tom všem uběhnout maraton. No nic jsem připraven a pojďme to tedy zkusit jak se běhá maraton po 3,8km plavání a 180km kola.

Běh

Čeká mě 5 kol a jeden apendix. Zahajuji běžecký pohyb a kupodivu to jde, překvapivě mě nebolí žádný sval. Plán proto zní naprosto jasně, musím doběhnout za každou cenu. :D Ale popořadě, první úkol zní očíhnout běžecký okruh. Nedaří se mi odhadnout teplota a tak zůstávám v dlouhém rukávu. Taky si připadám jak nenažranec když běžím s třemi gely v ruce. Radši je odložím a běžím jen s jedním. První kolo uteklo docela rychle, ale jelikož jsem jak bezmozek, tak ani nevím za kolik. Další úkol zní oběhnout ještě jedno v podobném stylu a třetí poněkud volněji. Všecko se daří na 100%. Na konci třetího kola už cítím levou kyčel jak nastupuje známá bolest, chce se mi na velkou a mám puchýře na levé noze. V depu si odskočím na velkou, za další dva kilometry opět, pak doběhnu k lavičce kde zalepuju prsty s puchýři. Mezi tím mě ze známých mignula Zuzka a Langoš. Jsem na otočce a už jenom 1,5 kola. 4.kolo doklepu jak mrtvola, do kopečků chodím, při každém náznaku blinknutí tak též. Je to tam, 4.kolo za mnou a jde se do posledního. Mám dvě motivace, poslední kolo a ztenčující se náskok před Vavisem. Musím běžet co nejvíc a moc nezastavovat. Piju už jen colu a občerstvovačky jsou fakt světlým bodem běhu. V posledním kole už mě bolí snad všecko. Na otočce mě konečně správně posílají do cíle, v třetím kole se mě ptali jestli už mám čtvrtý a ve čtvrtým kole už mě posílali do cíle, musel jsem je, ač nerad,opravit. :) Běžím a jsem zvědav kde potkám Vavise, jen ať to není hned tady za otočkou. Potkávám ho 500m před prostřední občerstvovačkou a odhaduji náskok cca na 3km to je minimálně 15 minut, doufám, že to bude stačit. Poslední chodecká vložka před kolonádou a pak už si to smažím za potlesku lidí do apendixu a do cíle. Konečně jsem se dočkal, po 12 hodinách 37 minutách protínám pomyslnou pásku cíle. Cíle Železňáka. Dostávám od Jirky Chaloupky finišerskou placku a první gratulaci k výkonu. Oblíkám se, protože nehodlám klepat kosu jako kolega vedle a čekám na Vavise. 16 minut po mě i on protíná cílovou pásku s osobitým úsměvem jaký má jen on. :) Plácáme se po zádech a častujeme se železnými přízvisky, panická mise železných mužů je dokonána, máme to zdárně za sebou.

Jelikož nemám možnost srovnávat s jinými IM závody, přesto si troufnu tvrdit, že závod byl skvěle organizačně zajištěn. Perfektní personál kolem závodu pomáhal, usmíval se, fandil a povzbuzoval. Ačkoli běh je mou nejslabší a "nenáviděnou" disciplínou, přiznávám, že zde se mi líbil ze všeho nejvíc a to jak výběrem trasy, tak především atmosférou kolem a taky díky hecujícím se závodníkům. Bylo to fakt boží. Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří mě nějakým způsobem podpořili a to hitem Je to fajn! :)

výsledky: http://www.sportis.cz/index.php?category=aktuality&item=cp---axiom-zeleznakcz-2008

fotky: http://sewy.rajce.idnes.cz/2008_08_09_Zeleznak_Lipno/

neděle 10. srpna 2008

zkouším tabulku

Po vzoru Ječmínka zkouším tabulku, ale pořád mi to hází nějaký divný čísla.

Bulka tabulka bambulka.

Konečně se mi tam povedlo dostat normální hodnoty plavání, pořád mi to zaokrouhlovalo na celý kilometry.
Tak jsem po dlouhé době udělal aktualizaci tabulky, to aby jste viděli jak se flákám. :-)