příprava na Krále Šumavy

Jelikož se poflakuju v posteli s lehkou teplotou a snažím se vyléčit na sobotního Krále, napadl mě tento příspěvek, respektive zamyšlení co s danou situací.
V pondělí večer jsem si dal pěkně do těla v bazénu v Holešovicích, za celou hodinku to hodilo 3,2km. Večer před spaním už jsem lehce cítil bolest v krku. Ráno po probuzení bolest jak sviň, že jsem skoro nemohl polknout a návaly horka, nicméně jsem vypadl do šichty, uklidňujíc se tím, že to bude dobrý. Odpo sem měl v plánu doběhnout na trénink zahrát si fotbálek a doběhnout zpět domů. Po příchodu domů z práce jsem naměřil 37,2 °C tudíž trénink se nekonal, za to paralen, šup do postele a potit.
Dneska ráno teplota 36,8 a nadměrná spotřeba kapesníků. Vzal jsem paralen a válel se v posteli do deseti, pak jsem to nevydržel a vypadl na chvíli do práce vyřídit nutné věci. Domů jsem dorazil v pět a teplota opět 37,2. Takže opět paralen a pocení.
Sakra neznáte něco jak se toho rychle zbavit? A hlavně co se sobotním Králem? No 105 to asi nebude a i kdyby tak jenom rekreačně na pohodu. Naskýtá se ještě kratší varianta, ale Králíčka prostě nejezdím.... :-) Nejhorší varianta je úplně nejet, zase aspoň bych se pošetřil na Mělice. No je to dilema a nejspíš všecko rozhodne jak se toho rychle zbavím....

Krušnoman 2008

A máme tu první závod ze seriálu Triexpert Cupu. Veškeré ty článečky na triatletu předpovídali krásný, náročný a já nevím jaký ještě závod. Vyrážíme z Prahy směr Teplice a hurá na Český Jiřetín. Trošku jsme se sekli a vzali to přes Cínovec. Tuto zajížďku vřele doporučuji, následná vyhlídková trasa po hřebeni neměla chybu. Taky jsme pro jistotu vynechali rozcvičku v Dubí, přece jenom na ni bylo moc brzo. :-) Po dvou hodinách cesty jsme v Českém Jiřetíně, kde už se to pěkně houfuje borci a borkyněmi. Parkujeme u sjezdovky hned u prezentace. Tam zjišťuji, že jsem si nevzal přehazku na číslo. Na konci prezentačních propriet stojí dívka s gumou a s nůžkami. Odstřihuje takovým jako jsem já a nebo neznalým náhradní přehazku. Na co ten ředitel všecko nemyslí, píšu plusové body. :-) S Vavisem skládáme kola, připravujeme věci na závod a přehodnocujeme taktiku závodu, která je od dokončení závodu až po první flek mezi veterány. :-D Přesouváme se do depa, kde už je takřka celé startovní pole. Snažím se najít Zuzku, kterou bych rád osobně poznal a hlavně její suchý Zipp na zadku. :-D Nejdřív si, ale teda připravím věci, přece jenom start závodu se nezadržitelně blíží ...... Tak už to máme všecko nachystané a s Vavisem jsme v depu proti sobě, aspoň budem mít o sobě přehled. Náš "trenér" Radim nás upozorňuje na dodržování předstartovního pitného režimu. Melounový Unisport chutná skvěle, zatím. Pořadatel nás už houfuje do startovního koridoru a tu jsem jí spatřil, hned se k ní s Vavisem hrneme a seznamujeme se. Ona je to ano, co to melu, ano je to ona, Zuzana alias Děvče. Zabředáme do krátkého rozhovoru. Jak je zvykem řadím se na chvost mezi "své". A už je tu první start, který posílá na speciální trať výjimečného borce Zbyňka Švehlu, už teď smekám pomyslný klobouk před jeho výkony. Za minutku startujeme my. První běh jsem měl v plánu jít kolem 45 minut, případně se držet někoho podobného. Vavis byl zárukou času pod 45 minut a tak jsem se ho nenápadně držel. V merku jsem měl ještě Mildu, Radovana a tajně jsem doufal v Pepu Svobodu a v Zuzku. Začátek trasy opravdu skvostný, lesy, louky, modré nebe nad hlavou, pruhy slunce, bacha šnek, zurčící potůček, pasoucí se kravičky,... Roj závodníku se roztrhal, já se držel Radovana, Vavis na dostřel, v dáli Zuzka. 1.občerstvovačka a hurá do krosu, Vavis trochu prchá tak jdu za ním a opouštím Radovana. Další občerstvovačka a konec krosu, šup na asfaltku a hurá do deprimujícího přímého úseku. Na Vavise nestahuji nic, Zuzka s Pepou dávno v čudu. 2.občerstvovačka a následuje seběh. Využívám své délky noh a natahuji krok. Před depem mám Vavise na dosah. Zatím co se přezouvám startuje Zbyněk a tak mu fandím a tleskám. Vyrážím kousek za ním. Tak co nám ten Langhammer připravil. Lehké stoupání za Jiřetínem a pak fešná stojka, nějaký vlnovky a zase kopeček na otočku. Zpět to jde podstatně líp, kdyby ten neviditelnej hnus nafoukal do držky. :-) Šlape se pořád. Jak jsme na tom? U otočky Vavis 500 metrů před, Zuzka tak kilák. Fandím a s Vavisem na sebe něco mimořádného hulákáme. Dolů to docela odsýpá. Tak jak na tom budu u depa, v podstatě nic nového, rozestupy podobné. V depu bohatá nabídka energetických surovin, beru si banán od samotného ředitele závodu. Chce se mi v druhém kole zpomalit, ale nějak mi to nedá, chci dojet Vavise a snad i Zuzku. Před otočkou už jsem za Vavisem a kus po otočce jdu před něj. Brzy nás asi dožene Milda, tomu bych rád někdy ukazoval jen záda, uvidíme zda se dnes zadaří. Snažím se to valil a odskočit od Vavise. Celou dobu do depa za mnou plápolá, snad ho urvu v kopci. Ještě mu dozadu mávám. Už se blížím k depu a najednou ten neznámě známý zvuk sss sss sss.... Užovka nikde, cyklista jiný taky nikde, tudíž kvíz je vyřešen jsem to já přesněji moje zadní kolo. Zastavuji a pořád přemýšlím kde se to to kolo naučilo. Fandím projíždějícímu Vavisovi. A tu ho máme kamínek ostrý jak jehla a hoví si v mém plášti. Teď už vím jak se cítil Norman Stadler na Hawaii 2005. Halekám na celé okolí. Co teď? Chvíli nechápu a čas plyne. Tak jo rychle sundat, novou duši, napumpovat a valíme dál. Vavis už to rve do posledního kola a ptá se zdá mám všecko. Já pumpuji a vyhrožuji, že mu brzo zase budu dýchat na záda. Nasedám a frčím dál (ztráta odhadem cca 8 minut). Najíždím do posledního kola, beru opět banán a zase od samotného ředitele závodu, co furt s těma banánama má? ;-) Hledám motivaci, abych se vyhecoval, jenže většina lidí kolem je v čudu. Pěkně kontroluji závodníky v protisměru, fandím a koukám jak se pěkně posunuli. Na cestě do otočky jsem mignul jednoho závodníka, jedinou radost mi udělalo to, že jel na celokrabonovém Focusu, holt je to v nohách. :-D Doplácal jsem se k otočce a s konstatováním, že "dolů" už nikoho nedám, jsem to napálil do cíle. Přijíždím a jaké to bylo zklamání když mám na tachometru jen 82km, aspoň se uklidňuji, že byli výživné. Tak teď už si jen odkroutit tu desítku a hurá na pivo. Vybíhám z depa a ty nohy vůbec neběží. Já se snad přezul do nějakých cizích noh. :-) Tam kde jsem z kopce pěkně natahoval krok teď cupitám krůčky malého děcka, teda vidět bych se vůbec nechtěl. Předcupital jsem jednoho chlapíka, který běžel ještě komičtěji. Už jsem se těšil na občerstvovačku a hlavně za ní na přímý úsek. V dálce jsem zahlédl postavu v podkolenkách a začal jí hypnotizovat pohledem, kupodivu jsem jí začal dotahovat. Najednou frrr a chlapík s komickým během šel přes mě jako traktor obilím. No to byla deprese. Dotlačil jsem se na další občerstvovačku, za ní už byl jen kros dolů a rovinky či lehký seběh. Ještě jsem si odskočil na malou a pak už si to v klidu plácal. Než jsem vyběhl z lesa, stačil jsem předběhnout jednoho chlapíka a v dáli uviděl známé podkolenky. Do cíle už to nemohlo být daleko tak jsem přitlačil, konečně už i běh vypadal jako skutečný běh. Před Jiřetínem se začal na mě někdo dotahovat, motivace přidat a vydržet byla dvojitá. Chlapíka v podkolenkách jsem dotahoval, ale nedotáhl, stejně dopadl pronásledovatel mých kroků. V cíli čekaly samé dobroty, bohužel nic z toho jsem do sebe nedostal, a taky slova uznání od Radovana, že nebýt defektu tak bych ho dneska nejspíš dal. I s Vavisem jsme se shodli, že by to bylo dneska napínavé. Ale na žádné kdyby se nehraje, příště to bude chtít trochu toho sportovního štěstíčka. :-D A nebo pořádně makat a trénovat a obkroužit to za 2:08, jako pan někdo. :-) Závodu jako takovému uděluji pět hvězdiček. Výsledky najedete zde a fotky tady.
Hau, dopsal jsem. :-D

Maratonské EXPO

Něco málo vět z maratonského EXPA. Nabídka stánků nebyla špatná, ale na akci takového formátu bych čekal něco většího. Překvapil mě stánek firmy Scott a jejich krásné silničky (např. Scott Addict LTD - 270 tisíc a za to dostanete 5,9kg trubek z karbonu). :-)

A teď už se dostávám k botám a hadříkům. Stánek Adidasu nelze přehlédnout, nabídka bohatá, ale koupě jen na obchodech. Další mě zaujala firma Mizuno, která byla prezentována firmou Triexpert, ani zde nechyběl nožní skener a podobný vychytávky. Oproti loňsku překvapivě žádná fronta.

Překvapil mě stánek s vložkami do bot, už nevím jak se jmenoval, ale pořídit si speciální vložky do bot na běh, další do treter na kolo a já nevím kam ještě (sem se měl zeptat jestli nemá do ploutví :-D), to mě přijde trochu ujetý. Evidentně to, ale vynáší. Další stánek co mě praštil do očí byl se značkou Craft, no to bylo hadříků. Peněženka se mě sama otevírala v kapse.Prolistoval jsem se ramínkama a usoudil, že tady bych se neměl moc dlouho zdržovat, tady by mě ta asi vyždímalo.

Konečně jsem našel značku na jejichž výrobcích, teda výrobku, běhám a to je značka New Balance. No a tady významné slevy. Letošní model 1062 (já mám loňský 1061) s tisícovou slevou, tedy za 1999,- Kč. No pic bych se, na podzim jsem je kupoval za trojku. Moc se mě líbili 826. Krásná, lehká bota, určena na silnici a lze ji brát vzhledem k váze i jako závodní. Kdybych si jí vyzkoušel, asi bych jí už nesundal a byla za 1599,- Kč. Z posledních sil jsem se vrhnul na stánek Asicsu. Zběžně jsem prohlédl zboží a pak jsem zasekl ten největší úlovek. :-)

Trochu jsme s Petrem pokecali jako staří dobří známí a s přáním úspěšné sezony a závodu se rozloučili. :-) Musím říct správný chlapík a pohodář, jen já jsem byl z toho překvapivého setkání nějakej vyklepanej. :-D

Author Šela MTB 2008

Po - 5.5.2008
Zatím jen uvedu, že jsem se s tím sral 6 hodin, 33minut a byl to brutální "porno-terén". Až se trochu psychicky seberu a získám nadhled, napíšu víc. :-D

Pá - 9.5.2008
Tak už jsem se z toho kómatu pomalinku dostal. Jelikož je to sobotní akce, nemůžu začít tím jak jsem se v sobotu před závodem zrušil. Naopak v pátek poklidný výjezd z Blanska do Bílovic a zpět byl příjemným protažením před závodem. V sobotu ráno se mi teda vůbec nechtělo vstávat a hlavně přesouvat z Blansko do Lipníka. No co se dá dělat, s kamarádem jsme domluvený na start z první vlny na chvostu, navíc mu vezu tepák, který zapomněl doma. Pod Helfštýnem parkuji v 8:45 a je jasné, že první vlna na chvostu to nebude. Naprosto smířený se startem v 9:20, se v klidu převlékám a jen ty ženský mě zbytečně znervozňujou tím abych chvátal. Sjíždím do Lipníka a kochám se chrtama z první vlny. Na startu se řadím opět na chvost jak je mim zvykem a už jsou jen 4 minuty do startu. Tomu říkám načasování. :-D A je tu start, konečně taky jednou vyrážím na MTB maraton jinak než z Klatovského náměstí. Hurá tedy vstříc novým zážitkům! Prvním 15 km nelze nic vytknout, asfalt, šotolinka, travička, močůvka, kopečky, rovinky, sjezdíky a lidí jako sraček, ale nic tragického. :-) Do té doby jsem povětšinou přejížděl a užíval si to. Dalších 5 km, které vedli k Helfštýnu jsem považoval za blbej vtip. Cesta se změnila v jednosměrku, na který bych se stěží udržel i pěšky. Samozřejmě se utvořil vláček a nešlo předjíždět jinak než když mě někdo pustil. Správně nepustil mě nikdo, každý si tvrdě hájil svoji vydobytou pozici. Těsně před Helfštýnem se to konečně trošku rozšířilo a mohlo se jet vpřed, kdyby se ovšem trasa nezměnila v trialovou dráhu s vodními hrátkami. Chápu, že to bylo divácky atraktivní místo, ale řada lidí si zde ustala. Veškeré tyto nástrahy jsem ustál, abych si ustlal ve slalomu na rovince a narazil si koleno o rám. Dobrých 5 minut jsem koleno studoval, jestli je v pohodě. Bylo mi líto se na to vykašlat tak jsem jel opatrně dál. Stoupání na Helfštýn bylo slastí, příjemná cesta, všude fandící lidi a blesky fotoaparátů. Připadal jsem si jak hollywoodská hvězda. :-D Po upuštění této show jsem se těšil na občerstvovačku. Přišla v pravou chvíli, už jsem začínal mít hládeček. Za občerstvovačkou to pěkně upalovalo po hrubém asfaltu, pak přišlá ujetá písková cesta a toto frčelo ještě líp. Zde už pole bikerů bylo značně prořídlé. Všecko pěkné musí jednou skončit, tak i cestička zavítala do lesů, kde se změnila v něco nepopsatelného. Opravdu nevím jak to popsat, ale něco jako rozrušená skála s jehlany. Jelikož jsem milovník kol, radši jsem slezl, aby mi kolo v další části trasy vůbec bylo schopné posloužit k účelu ke kterému bylo vyrobené. I chůze byla velice obtížná a začal jsem se strachovat o své kotníky. Ještě, že tento úsek neměl delšího trvání a já mohl nasednout a zase šlápnout do pedálů. Někde na 40.km přišla opět "jednokolejka" a už jsem z toho začínal být pěkně otrávený. Těšil jsem se až vypadneme z těchto kopců zvaných Bukoveček, podjedeme hlavní silniční tah a železnici a hurá na další a jiné kopce. Na přejezdu mezi kopečky mě potěšila občerstvovačka umístěná v hale (opět přišla v pravý čas) a pak atrakce v podobě propustku pod silničním tahem a Slavíkovský tunel, který je pozůstatkem Ferdinandovy dráhy. To se mě moooc líbilo. :-) Zde jsem byl na 50.km a dovolil si první energetický luxus v podobě Carbonexu, navíc jsem se už cítil docela jetě, takže se to hodilo. Následných 5 km na občerstvovačku do Uhřínova jsem vyfičel jak uragán, zde jsem se krásně na baštil, porovnal záda a uháněl dál. Výjezd sjezdovky za Uhřínovem jsem si taky užil, jen jsem pořád nechápal kde se berou do kopce všichni ti tlačilové. Pak jsem zjistil, že se připojila krátká trasa a rázem to bylo jasné. Plný elánu jsem se spustil do krkolomného sjezdu až ostatní nestačili uskakovat. Po krásné táhlé vrstevnici jsem se blížil k obávanému úseku pod názvem Peklo, skoro jsem se nemohl dočkat. Sice to chtělo přehodit na kašpárka, ale musím říct, že Peklo jsem si představoval jinak, skoro bych řekl, že jsem ho měl už dávno za sebou. Jedno lehké klesání a další kopeček po asfaltu do Slavkova na jídlo. Taky jsem ještě před Slavkovem do sebe kopnul osvědčenou zbraň Carbosnack na záverečnou část trasy. Ve Slavkově jsem nechal namazat svůj hudební řetěz, už se to fakt nedalo poslouchat, pojedl jsem a popil a hurá do cíle. Ještě trošku vln k Popelovu a pak nádherný sjezdík, široký, bez kolejí, tak to má být. Teď už to bude za pár, odhadem nějakých 5km po vrstevnici, pak asfalt, nějaká točka kolem Lipníka a hurá do cíle na Helfštýn. Člověk by řekl důvod k oslavě a radosti, bohužel veškerou idylu zkazila průtrž mračen. Moje nálada byla na bodu mrazu a za moje nadávky by se styděl i kdejaký dlaždič. Během minuty jsem byl totálně mokrý a jen díky ostatním jezdcům, kteří pokračovali dál ve šlapání jsem z kola neslezl. Silou Silanu nebo bůhví čeho jsem dojel na asfaltku před Loučku kde naštěstí přestalo pršet a valil k Lipníku. Kosa mi byla neskutečná. Kopnul jsem tam teda nejtěžší převod a valím co to dá, postupně sbírám jezdce, kteří za mnou utvořili krásný vláček, bohužel nikdo nevystřídal. Všechny ty visačky jsem setřásl po vjezdu do terénu, kde se rozptýlili jako ten obláček. Prosvištěl jsem Lipníkem a už se těšil na stoupání na Helfštýn, ještě jsem si naklepal půlky kolem Bečvy a přišel závěrečný finiš na hrad. Nožičky se cítily dobře, takže spustily svůj kolotoč. Ještě jsem mignul několik jezdců a už je tu hrad, brána, povzbuzování, blesky fotoaparátů, cíl, autogramy, kytice, jenom ten pohár žádný. :-D
Závod se mě moc líbil, až na ty dvě trialové vložky. Moc se mi líbily občerstvovačky a jejich nabídka, no někdy bych setrval i déle. :-) Nic méně, už se těším k nám do Klatov, kde je neskutečná výhoda domácího zázemí. Není nad to se po závodě hned osprchovat a večer křepčit a popíjet až do ranních hodin.