Tentokrát začnu možná překvapivým doporučením. Jestliže netrénujete a to vůbec nic, tak na nějaký závody fakt nelezte, navíc sužujeli vás alergie v to vaše pravé alergické období, potažmo jste si nevzali žádný utišující prostředek. Vysloveně vám to zakazuju, takže mi pak nechoďte brečet na rameno, že jste zažili ty samé pocity jako já. :)))
Jak se teda udála toto udatná hloupost. 5 dní po půlmaratonu jsem zařadil krásný devítkový výklus s tepama někde u podlahy, fakt jsem byl potěšen jak to ležerně běží a tepy tak nízko. Bohužel to byl na další měsíc můj poslední běžecký pohyb. Pak následovala jiná příjemná činnost a to stěhování národa Ševčíků. 14 dní převážení věcí, vynášení, uklízení, nákupů, montování nábytku a zase uklízení. Když už se zdálo být dílo dokonáno, tak se o mě pokusila nějaká viroza, takže zase klídek. Po měsíci mi tedy konečně nebránilo nic, abych se mohl zase začít hýbat. Můj drahý přítel Vavis, né že by mě stál tolik peněz, avizoval příjemný závod v Krčském lese. Tak jo, zahájím treninkovou docházku příjemný závodem. "Návaznost" pražské MHD zapřičiňuje příchod na poslední chvíli. Do startu je 5 minut, takže rychle číslo, převlíct, pozdravit Vavise, pět kroků rozklusat, protahnout a zapózovat fotografům. Čumím jak čerstvě vyoraná myš na startovní čáru, která je pod kopcem, spíš pod krpálem. Potěš koště a nejlépe dvakrát. Je tu start, není nad čím moc dumat, tož směle vpřed. Směle kopíruju Vavisova záda až do půlky ......... kopce. Sem vás chtěl trošku napnout. :) Poté zjišťuji, že nemá cenu přepalovat přepálené a jedu si své. Sem na kopci, v půlce startovního pole a už se těším jak to teď pofrčí po rovince. Postupně to rozbíhám směrem k udatnému tempu, v půlce směru však nepochopitelně stagnuju. Začnu to rvát přes závit a funím jak lokomotiva, bohužel do toho i trochu pískám, ne rty, ale plícema. Asi budu muset odpojit jeden vagónek na hrudníku, aby se mi ulehčilo. Sám a rád jsem musel přenechat pár pozic zdatnějším "vrstevníkům" s rokem narození 1950 a méně. Na rovince jsem si moc neodpočinul, tak snad dolů. Metrovými kroky to valím skopcem a pích v pravé klenbě. Takže zase opatrně. Dopajdal jsem dolů a vracíme se na start. Jeden táhlý pozvolný kopec, jeden prudký seběh a kilometrová rovinka ke startu. Ve mě to chrčí, plíce jak v kleštích a tlupu důchodců za zády. Vypadá to, že vzduchovej filtr je zralej na generální opravu. Po 3 kilometrech jsem opět na startu a točím do druhého kola. Kopec začínám rozvážně se staršími kolegy před sebou. :) V půlce kopce, kdy jsem z dohledu obecenstva, rozvážně přecházím do chůze. Na horní rovince je to taková přetahovaná o pozice, plíce totálně nestíhaj, můj nádech je sotva třetinový. Z kopce jde ta tlupa "mladíků" nekompromisně přeze mě, vydavajíc všelijaké vzdechy. Šetřím klenbu a nadechuji se k náporu ve spodní části okruhu. Takže do mírného táhlého stoupání stahuju, z prudkého seběhu mírně ztrácím a na kilometrové rovince zasazuji rozhodující úder. :) V cíli jsem za hrozivých 34:50. Předposlední z kategorie mi nadělil rovných 6 minut, to je vostrý na 6 kilometrech. Ale tím statistika nekončí. ;) V kategorii 40-49 bych skončil hravě předposlední, v kategorii 50-59 dokonce 4. odzadu, kategorie 60-69 = krásné 5.místo a poslední kategorie 70 a více no a konečně bedna v podobě stříbra. :)) Zhodnocení závodu je asi takové, pěkný kopcovitý terén, startovné lidových 30 korun. Zhodnocení výkonu nechám na jiných, třeba na takového Ivana Pacnera, rokem narození 1926, kterého jsem "šmiknul" o kolo. Ivane seš borec, já budu táta, ale výkon mám dědka. :))
foto: http://sewy.rajce.idnes.cz/2011_05_05_Stezka_muzu
Tématická poznámka:
Pokud chcete být aktuálně informováni o mých výkonech, teda spíš čeho jsem se zúčastnil, sledujte blog mé manželky, která má v současné chvíli poněkud víc času na psaní než já. Díky, díky všem. :))
čtvrtek 9. června 2011
1/2 PIM - na tajňačku
Tak jsem se konečně dokopal pro své věrné fanoušky popsat nějaký ten vypečený závůdek, páč co si budem povídat chce to tu trochu proluftovat od pavučin a mrtvých komárů.
Takže proč zase ten Pražský půlmaraton? Protože má člověk kamarády hecíře, že? Tož jsem na poslední chvíli ulovil registraci za pár drobných od nějakýho frajera, který si vzpomněl ve frontě na banány, že tam tu formu fakt nevystojí a obdržel jsem aspoň to číslo pochybné kvality. Co napsat k tréninku ... nebyl, není a nebude nebo byl, je a bude? No něco mezi tím to bylo, teď to není a jestli bude, tak na to si musíme počkat. :)) Prostě jak by řekli zkušení triatlonový matadoři, nechat běžet motor na volnoběh. Jo, ale to bylo někdy v říjnu kdy se má odpočívat. No prostě valil jsem to na volnoběh dál a dál. V březnu jsem si teda řekl, že by to chtělo opravdu vyzkoušet jak to běhá, což jsem si ověřil na Pečecké desítce a po té jsem usoudil, že by to něco chtělo. Takže jsem přitlačil na pilku. Myslím, že březen se tréninkově "povedl" a atakujíc hranici 100km za měsíc jsem směle usoudil, že to na 1/2 PIM stačí. :))
Jako pojistku proti zpomalení jsem zpunktoval manželku a pár známých do role fandů, nejlépe s fotoaparátem, aby to případně bylo zdokumentováno v případě výmluv.
Tak tedy číslo na hrudi, pár slov s Davidem Procházkou a jdu se proboxovat do hloubi startovního pole. Sprostě jsem využil nepozornosti obsluhy brány a splynul s běžci v sektoru C, běžících na čas v rozmezí 1:35 - 1:45. Hlavně vodiče na 1:40 sem měl za sebou. Takže aspoň chvíli jsem se mohl pyšnit dojmem, že to pod těch 1:40 dám. Je tu start, sundavám vestičku, protože to dneska docela praží, těsně před startovací bránou odevzdávám ženě, probíhám koberec, pouštím stopky a ženu. Plán na první tři kilometry je běžet kolem 4:50/km. První kilák se to nedaří, protože je všude lidí jako smetí. Měl by to někdo uklidit. Takže další dva kiláky lehce přitápím. Jsem na třetím kiláčku a už to začíná být docela dobrý, lidí ubývá, žádné lokty a strkanice. Teď začíná ta pravá zábava a to udržet tempo pod 4:45/km, samozřejmě nejlépe až do cíle. Lehce poodkryji pokličku, byla to naivní představa. Ale nepředbíhejme... :) Tak já tedy valjooo vpřed, sem tam někoho šmik šmik, pak zase mě někdo fik fik, prostě klasická davovka. Na otočce u Erpetu sleduju kde kdo známej a jak na tom kdo kde a kdy, naprosto zbytečný kde nic tu nic. Takže zase k běhu. Je teplo, je fakt příjemný teplo, ale né na běhu, když do teď bylo maximálně 15. Prostě je mi vedro a nejásám z toho. Už aby byla občerstvovačka. Jsem na 9.km a tempo fakt lehce pod limit. Na desátým občerstvení, čupr, dokonce dva kelímky. Následuje lehké zpomalení. Tak jako co, voda přitěžuje za chvíli to bude zase dobrý. Na 11. furt stejný, to asi vodou nebude. Podjezdy pod Letnou mě fakt dostávají, tempo klesá k pěti a tajně se loučím s časem 1:40. Stanovuji nový plán pod 1:45 a těším se jak si to na těch 5 minutách příjemně odklušu. :)) Na 15.km zásadní rána, už neudržím ani 5tkový tempo, to je jako fakt nečekaná zrada a uvažuju o reklamaci těla na sokolovské porodnici. Nicméně to dokoušu na 16.km kde je další občerstvovačka, leju do hrdla, leju na sebe, leju všude kam se dá, což mě trochu probírá. Vybíhám na Rohanské nábřeží a zde se odhrává rozhodující bitva. Výheň jak sahara. Vlním se v tom vedru jak plechová krytina a tempo jde úplně do kopru. Z dostupných informací přehodnocují cíl na přežít. Jsem někde za 17.km a chlapík přede mnou krok doleva, krok doprava a jde k zemi. Asi se bude střílet či co? Chlapík v křeči, pěna u pusy. Aha střílet se nebude. Takže koukáma na něj, jestli nemá zapadlej jazyk, během chvilky jsou tam záchranářky a odhánějí nás s tím, že se o něj postarají. Oukej. Trošku mě to naštvalo, ten chlap byl prostě můj, spadl přede mnou tak co mi na něj šahají, safra taková geniální akce k odpočinku. Bohužel musím teda utíkat dál. :-)) Za Těšnovským tunelem potkávám Jirku Ježka, zdravím ho, fandím mu, mává rukou, že už toho má dost a šlape dál. Před Čechovým mostem zase Honza Kovalovský, ve štafetě lenoch jeden. Hodinky ukazujou lehce před 20 km, takže je na čase rozbalit zničující kilometrový finiš. Drtím pravou pražskou dlažbu svými metrovými kroky a těším se na vysněný cíl. Meta 21.1km je tu, ale ta páska s nápisem cíl jaksi zase chybí. Musím ještě přes Mánesův most a tam už to bude, rozezlen ještě přidávám tak, že se tempo blíží k úvodu závodu. Na cílových kostkách se mi ještě podlamujou kolena, ne však z tíhy výsledku, ale prostě už nemůžu. :)) Stopky se zastavily na čase 1:44:22. Na goučing docela dobrej výsledek.
záznam: http://connect.garmin.com/activity/76686617
Takže proč zase ten Pražský půlmaraton? Protože má člověk kamarády hecíře, že? Tož jsem na poslední chvíli ulovil registraci za pár drobných od nějakýho frajera, který si vzpomněl ve frontě na banány, že tam tu formu fakt nevystojí a obdržel jsem aspoň to číslo pochybné kvality. Co napsat k tréninku ... nebyl, není a nebude nebo byl, je a bude? No něco mezi tím to bylo, teď to není a jestli bude, tak na to si musíme počkat. :)) Prostě jak by řekli zkušení triatlonový matadoři, nechat běžet motor na volnoběh. Jo, ale to bylo někdy v říjnu kdy se má odpočívat. No prostě valil jsem to na volnoběh dál a dál. V březnu jsem si teda řekl, že by to chtělo opravdu vyzkoušet jak to běhá, což jsem si ověřil na Pečecké desítce a po té jsem usoudil, že by to něco chtělo. Takže jsem přitlačil na pilku. Myslím, že březen se tréninkově "povedl" a atakujíc hranici 100km za měsíc jsem směle usoudil, že to na 1/2 PIM stačí. :))
Jako pojistku proti zpomalení jsem zpunktoval manželku a pár známých do role fandů, nejlépe s fotoaparátem, aby to případně bylo zdokumentováno v případě výmluv.
Tak tedy číslo na hrudi, pár slov s Davidem Procházkou a jdu se proboxovat do hloubi startovního pole. Sprostě jsem využil nepozornosti obsluhy brány a splynul s běžci v sektoru C, běžících na čas v rozmezí 1:35 - 1:45. Hlavně vodiče na 1:40 sem měl za sebou. Takže aspoň chvíli jsem se mohl pyšnit dojmem, že to pod těch 1:40 dám. Je tu start, sundavám vestičku, protože to dneska docela praží, těsně před startovací bránou odevzdávám ženě, probíhám koberec, pouštím stopky a ženu. Plán na první tři kilometry je běžet kolem 4:50/km. První kilák se to nedaří, protože je všude lidí jako smetí. Měl by to někdo uklidit. Takže další dva kiláky lehce přitápím. Jsem na třetím kiláčku a už to začíná být docela dobrý, lidí ubývá, žádné lokty a strkanice. Teď začíná ta pravá zábava a to udržet tempo pod 4:45/km, samozřejmě nejlépe až do cíle. Lehce poodkryji pokličku, byla to naivní představa. Ale nepředbíhejme... :) Tak já tedy valjooo vpřed, sem tam někoho šmik šmik, pak zase mě někdo fik fik, prostě klasická davovka. Na otočce u Erpetu sleduju kde kdo známej a jak na tom kdo kde a kdy, naprosto zbytečný kde nic tu nic. Takže zase k běhu. Je teplo, je fakt příjemný teplo, ale né na běhu, když do teď bylo maximálně 15. Prostě je mi vedro a nejásám z toho. Už aby byla občerstvovačka. Jsem na 9.km a tempo fakt lehce pod limit. Na desátým občerstvení, čupr, dokonce dva kelímky. Následuje lehké zpomalení. Tak jako co, voda přitěžuje za chvíli to bude zase dobrý. Na 11. furt stejný, to asi vodou nebude. Podjezdy pod Letnou mě fakt dostávají, tempo klesá k pěti a tajně se loučím s časem 1:40. Stanovuji nový plán pod 1:45 a těším se jak si to na těch 5 minutách příjemně odklušu. :)) Na 15.km zásadní rána, už neudržím ani 5tkový tempo, to je jako fakt nečekaná zrada a uvažuju o reklamaci těla na sokolovské porodnici. Nicméně to dokoušu na 16.km kde je další občerstvovačka, leju do hrdla, leju na sebe, leju všude kam se dá, což mě trochu probírá. Vybíhám na Rohanské nábřeží a zde se odhrává rozhodující bitva. Výheň jak sahara. Vlním se v tom vedru jak plechová krytina a tempo jde úplně do kopru. Z dostupných informací přehodnocují cíl na přežít. Jsem někde za 17.km a chlapík přede mnou krok doleva, krok doprava a jde k zemi. Asi se bude střílet či co? Chlapík v křeči, pěna u pusy. Aha střílet se nebude. Takže koukáma na něj, jestli nemá zapadlej jazyk, během chvilky jsou tam záchranářky a odhánějí nás s tím, že se o něj postarají. Oukej. Trošku mě to naštvalo, ten chlap byl prostě můj, spadl přede mnou tak co mi na něj šahají, safra taková geniální akce k odpočinku. Bohužel musím teda utíkat dál. :-)) Za Těšnovským tunelem potkávám Jirku Ježka, zdravím ho, fandím mu, mává rukou, že už toho má dost a šlape dál. Před Čechovým mostem zase Honza Kovalovský, ve štafetě lenoch jeden. Hodinky ukazujou lehce před 20 km, takže je na čase rozbalit zničující kilometrový finiš. Drtím pravou pražskou dlažbu svými metrovými kroky a těším se na vysněný cíl. Meta 21.1km je tu, ale ta páska s nápisem cíl jaksi zase chybí. Musím ještě přes Mánesův most a tam už to bude, rozezlen ještě přidávám tak, že se tempo blíží k úvodu závodu. Na cílových kostkách se mi ještě podlamujou kolena, ne však z tíhy výsledku, ale prostě už nemůžu. :)) Stopky se zastavily na čase 1:44:22. Na goučing docela dobrej výsledek.
záznam: http://connect.garmin.com/activity/76686617
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
