Král Šumavy aneb zase na šrot

Marně vzpomínám, to bylo letos nebo loni jak bylo tak hnusně na Králi? Jojo loni, letos to bylo snad ještě horší... :-) Tak popořádku, po Pilmanovi totální flákačka, nicméně mám najeto přes léto, tak co bych ten 250ti kilometrový dýchánek neobjel. Když nebude chcát, proč ne. S Vavisem z domu vyrážíme ještě za tmy v 6:20, za chvíli jsme na náměstí kde se to všecko pěkně řadí a roj cyklistů ševelí do tmy. Potkáváme klatovskou borkyni Martinu, fotíme se a já se snažím zjistit za kolik to má v plánu objet.

Počítám, že to dá pod deset, ale ona se tomu brání. Však uvidíme. Hlavně se teda uvidí co my s Vavisem, dost bude záležet na počasí. Je 6:30 a peleton nadšenců (možná spíš pošuků) se vydává na svou nekonečnou a zatím skoro noční pouť. S Vavisem se snažíme držet pospolu a využívat výhod balíku. Bohužel mě to nějak na "rovince" do Mochtína baví a sjíždíme balík za balíkem, když zjišťuju v kopečku, že mám tepovku přes 180, zvolňuju. Takle by to nešlo. První obstojný kopec za Malonicema docela v pohodě, přesto došlo poprvé na kašpárka. Následuje odměna v podobě sjezdu pěkně v menší grupě. Tak teď si vystoupáme do Kunkovic a na dlouhou chvíli bude pohoda. Ve sjezdu za Čachrovem se to pěkně potrhalo, až jsem osamocen na špici, inu znalost prostředí se vyplatila. Směrem ke Strážovu to funí pěkně do zad a tak si to valím podle sebe. Mrkám dozadu a v dálce vidím Vavise, určitě si mě v Děpolticích docvakne. Za Strážovem mě sjíždí skupina 3 lidí, tak se zapojuji. Chlapci na špici bezhlavě buší a každou chvíli je musím upozorňovat na správný směr trasy. Být beze mě jsou dávno zpět v Klatovech, minimálně v Janovicích. :-) Je tu krpoš do Děpoltic a opět kašpárek, jedu ležérně a vyhlížím Vavise, furt nikde, přitom ty kopce mu letos tak pěkně jdou. Jsem na vrcholu a furt nikde, jedu skoro krokem. Rozhoduji se pro sjezd k bufáči a tam počkám. Cpu se tu už čtvrt hodiny a furt nikde, za chvíli telefon, že měl defekt. Po nějaké době opět telefon, defekt nemá, za to je u Janovic. :-D Naviguji ho hlavním tahem do Nýrska a pak dál na Rudu, sraz ve Lhotě. Čekám a kláda jak cip, jedu mu kousek naproti. Sláva konečně spolu, ale veškeré balíky cyklistů nenávratně v řiti. Valíme na Špičák a sjíždíme pár jedinců. Jednu ženu jsem vyhecoval k závěsu, snažím se jet tak, aby stíhala. Nakonec se pod sedlem odpojuje, že si radši pojede svoje. Ještě se uvidíme, v tu chvíli by mě nenapadlo jak blízko jsem k pravdě. :-) Sjezd do Rudy lahůdka, za to výjezd za Rudou pruda, trochu vody a nějak mi to nemele. Na Gerlovku jsem se vyškrábal, 75.km a začínám toho mít dost. Tak snad si do Srní odpočinu. Za Hůrkou se sjíždí trasy a potkávám 150tníky, hned kousek přede mnou brácha, snažím se ho docvaknout a vůbec mi to nejde. Jen co se mi to povedlo, namotal přehazku, to je teda pešek. A už tu jsou pověstné Prášilské kostky. Sice nikomu moc nejdou, ale Vavisovi vůbec, takže ho dojíždím. :-) Za Prášilama nás dojíždí brácha a tak to do Srní doklepeme společně, nicméně do kopců se neskutečně trápím a vlaju za všema jak toaletní papír. Srní občerstvovačka = spása, cpu se vším, polívka, rohlíky se salámem, banán a navrch horký čaj. Vůbec se mi to tu nechce opustit, co mě chybí? Nic. Možná sluníčko a teplo. No tak dobře, ze Srní to je pěkný sjezd. Valíme dolů a je to zase kláda. Fuj tajbl. Skoro bych jel to dvoukilo. Máme natočeno 100km a představa dalších 150 je fakt na pěst. Chvíli to konzultuju s Vavisem a bohužel nekompromisní pravačka určuje směr na Svojše, no tak jo. Jsme tu půl hodiny před limitem. Co asi naše kolegyně ze Špičáku, stihne to? Prďák na Svojše a pak na Zhůří to je fakt mazec, že já si tu pravačku radši neusekl a ještě dělám jako bych to tu vůbec neznal. Ve Svojších dávám pauzičku, čůračku a nasazuji Shlehovou terapii. Zabublá to do trubek a ať se děje vole boží. :-D Po neskutečném trápení jsem se vyškrabal na Zhůří, do žaludku letí tyčka a další gel. Vavis čeká a hlásí teplotu 5°C. Zabte ho, pak mě a pokud nemáte péřovku, tak i sebe. :-) Koketuju s myšlenkou zavítat do nějaké teplé hospody a objednat si flašku Fernetu. Nebo že bych stahnul kůži z tamhle toho berana, sakra kdyby aspoň ty praporečníci měli nějaký noviny. Nějakou záhadou jsem se dovlíknul až do Kvildy. Následuje krásné pozvolné klesání při Teplé Vltavě až do Borové Lady. Trošku jsem pookřál a tak to tu mastím krásnou 45, dojíždím Vavise a pelášíme vpřed jak lavina údolím. Odbočka za Borovkou zase velí do kopců, teda oni to nejsou kopce v pravém slova smyslu, jen taková mírně zvlněná rovina, ale moje momentální psychické rozpoložení má značně vychýlenou vodováhu. U Nového Světa přichází spása (jak patřičný název vesnice). Starší borec s rozebraným kolem se dožaduje pomoci. Hurá, slézám a nabízím svůj kompletní servis od výměny ventilku až po složení tandemu z jeho a mého kola a dojetí do cíle za jeho pomoci. :-D Pardál jeden se však spokojí jen s mojí náhradní duší a využití služeb mé hustilky, ani nedovolí mi to nafouknout. Asi je to na mě poznal, že melu z posledního. Odjíždíme s Vavisem, aby nás bodrý chlapík za pár kilometrů dojel a oplatil mi pomoc tlačením do kopce. Sundej tu ruku z mého zadku nebo tě kousnu. Buď se na mě vyprdni nebo mě za chvíli zakopej pod tou krásnou lípou. :-) No tak jedu zase za svý, za svý nic co ze mě už dávno vyprchalo. Už, už je to tu, otočka u Vimperka a teď začne hra na přibližovanou ke Klatovům. Další skvělá zpráva, za 2km bufík. Na občerstvovačce nabízí své kolo výměnou za cokoli motorového, co by mě dopravilo do vany a na masáž, když už tím tady nedisponujou. Ve Zdíkově jsem se fakt zaseknul, divím se, že už zde mě Vavis neopustil. Taky jsme dospěli k závěru, že letos to fakt pod deset opět nebude. Přijíždí sběrný vůz, chvilku před ním dáma ze Špičáku, co teď jásat nebo plakat? Tento moment zažívám fakt poprvé, s bufíku odjíždíme úplně poslední a hned po nás se to tu balí. Před Javorníkem mignem dvojici a v trápení na Javorník mám na dohled dámu ze Špičáku, Vavis už je zase někde vpředu. Pod Šimánovem se sjíždím s výše zmíněnou dvojicí a dámou. Ona nasazuje nejmenší placku z trojky a vesele si to točí, já to rvu na 39-25. No nevěřil bych, že to celé dám v sedle, ale je to tak, no když máte za zadkem ženskou... I potlesk pořadatelů jsme si vysloužili, byť jsme úplně poslední. Juchů a teď na sjezd do Sušice, vůbec se s tím nemazlím a odjíždím. Na předposlední občerstvovačku do Dlouhé vsi prej přijíždím s pěti minutovou sekerou na Vavise, to docela jde, ne? No a zase ládování, ať je z čeho brát a zase odjezd jako poslední. Teď už mám před sebou poslední tři "smrťáky", Hartmanice, Hlavňovice a Velhartice. V Hartmanickém odskakuje Vavis, kterého uvidím až v cíli. V půlce mezi Hartmanicema a Hlavňovicema se sjíždím s Jíťou (to je ta dáma ze Špičáku, kdyby někdo nevěděl) a zabředáme do rozhovoru. Pěknej Ridley se zadní karbonovou stavbou na 105. Jen ta trojplacka to trošku hyzdí, ale co bych dneska za ní dal. :-D Do Hlavňovic dojíždíme společně, já atakuju občerstvovačku, Jitka kopec se slovy, že ji jistě dojedu. Tak nevím jestli myslela, že dojedu jí nebo ten bufík. :-) Začínám si pohrávat s myšlenkou, že když už se mi takle "daří", že by to bylo takové stylové dojet poslední do cíle. Začínám koordinovat balení bufíku a po sléze odjíždím směr smrťák. Docela jsem si s ním hravě poradil, na zlomu bylo viděl předposledního borce, kousek níž už to valila dolů Jitka. Tendle sjezd mám fakt rád, pěkný pozvolný zatáčky, do kterých to klopíte v 60tce a v posledním lomení to jde přes 70. Konečně můžu jednou za rok prosvištět stopkou pod kopcem bez zastavení, kvůli tomu to stojí Krále jet. :-D Mignul jsem pána v letech a frčím si to dál, jsem předposlední. Za chvíli už zase stoupám na Velhartický utahovák, Jitka na dosah. Jenže než já budu na vrcholu tak ta už bude zase klesat někde dál. Následuje další ze skvělých, byť krátkých sjezdů. Dneska to tu přes 80 nevytlačím, řídítek se sotva držím. U Podolí dojíždím Jitku a kecáme. Má obavy, aby jsme to stihli do 12 hodin, prej je to limit pro měření časů a ráda by to stihla, aby mohla být v kategorii ZD2 (myslím, že něco jako ženy nad 40) změřena a na bedně, je totiž jediná účastnice v této kategorii. Safra, co s tím? Taky si nemohla vzpomenout dřív. Z Běšin to máme do cíle tak 11km a času 20 minut. Vytlačuju z tuby poslední zbytky gelu a pak vytlačit něco ze sebe. Jedu co to dá, Jitka vzorně v háku. Příšerně mě bolí kolena, no ale nedá se nic dělat, čas je neúprosný. Tak ještě chvíli a budou tu Luby, z bolesti kolen už mi tečou slzy. Praporečníci na svých místech, paráda, a tak to můžem řezat. Svádíme neuvěřitelný souboj s časem. Bude to na vteřiny. Jitka je skvělá, perfektně za mnou vlaje. Ještě sme střihli nějakýho chlápka, takže na nějaký poslední místo kašlu. Cílová rovina na dohled a tak pouštím Jitku před sebe, aby si to užila a měla třeba nějakou pěknou fotku kde bych nezacláněl. Nakonec jsme to dali s malým fousem (12:00:17). V cíli jí čekají kolegové-fandové a bouřlivě aplaudují, tiskneme si ruce. Večer se snad uvidíme, tebe na bedně určitě. ;-) A já jsem si schytal nemístnou poznámku, jestli mi to za to stálo, od mého stvořitele. Na to se nedá jinak reagovat než, stálo, sice to bolelo jak prase, ale stálo to za to, ostatně jako veškeré bodobné akce ve společnosti Vavise a dalších skvělých lidí.
Jinak plán na příští rok zůstává, pod deset, sice už budou nové trasy, ale to vůbec nevadí. Bude to chtít konečně nějaký pěkný počasí, taky toho sportovního štěstíčka a hlavně odpočatého a 100% zdravého Šewyho. A vzkaz tej svini co mi na Srní vyměnila nohy: Dostaneš příště po čuni, s takovýma šmečkama se to nedá jet. :-D

výsledky: http://www.championchip.cz/cze/zobrazenisouboru.php?IdAkce=809131&Kategorie=250%20Km
fotky: snad budou