Dačického 12 - stačilo říct, že vám prostě chutná

Představte si, váš nejlepší kamarád pořádá běh, vy máte naplánovanou dovolenku a navíc jste ještě nezregenerovali po reprezentačním závodě. No běželi by jste? Já teda ano. :) A tak vzhůru do Kutné hory. Standartní příjezd na poslední chvíli, ale co, je to pohoda závod a tady se na každýho závodníka třesou. Tady by vás regli i 10 minut po startu závodu. :) Vavis v podobě ředitele závodu podává dokonalou rozpravu v délce asi 20 minut. Z vlastní zkušenosti vím, že si z toho nic stejně pamatovat nebudu, protože se startovním výstřelem vidím a myslím jen rudě. :) Po dlouhé době volím závoďácké běžecké trenky, je to dost komické, protože moje opálení působí dojmem, že mám pod trenkama ještě jedny bílé elasťáky. :) Jako obuv volím Asics Cumulus a dávám jim poslední šanci na to, aby mi nerozedřeli úpony pod kotníkama. Čas startu je v 10:34. Důvod? Na přetahovanou s vláčkem nehrajem. Cpu se do druhé řady a nastavuji Garmina na tempo 4:30 na kilák, při troše štěstí by to mohlo být i na traťový rekord, který stanovil pan ředitel svým osamělým výkonem na 53 minut. Vláček houká, projíždí kousek od nás přes viadukt a Vavis přikládá zbraň ke spánku. Tak ne, do vzduchu. Výstřel jako z dětského kanónu, kdo ví odkud ten zvuk vyloudil, a je odstartováno. Držím se ve smečce s čelem závodu. Chvíli rovinka a za 500 metrů už se plazíme do kopce. Musím říct, že to bylo dost zákeřný, ten kopec jsem nevydejchal úplně podle svých představ a tak jsem funěl jak parní lokomotia hned od začátku. V předu se vykrystalizovala skupinka chrtů a já s několika odpadlíky za ní poslušně vlál. Až do třetího kilometru jsem virtuálnímu partnerovy dával pěkně na prdel tempem pod 4:30 (4:10, 4:14, 4:27), že by se opakoval Ondřejův běh? Kdepak neopakoval. :) Od 4.km se trať začla poněkud zvedat a moje tempo postupně uvadalo a uvadalo až zvadlo. V největším stoupání jsem přešel i do chůze, abych pošetřil, no já už ani nevím co bych pošetřil. Takže 4. a 5.km za 4:50 a 5:34. Na nejvyšším místě a po poli bylo pěkně viděl jak se to přede mnou odvíjí. Vedoucí trojice s mírnými rozestupy a pak skupinka tří potácejích se přepalovačů. Ty musím sestřelit. Lehký seběh a dva borci už jsou na dostřel. Levotočivá zatáčka a stoupáme ke hřbitovu kde je odekvátní občerstvovačka. Čapnu kelímek a smažím si to dál, tím jsem odrovnal veškeré přepalovače, kteří to do sebe ládovali horem, někteří i dolem. :) Posilněn pramenitou vodou jdu na steč s betonovým povrchem. Nevím jestli to bylo tím hřbitovem, nicméně od této chvíle jsem se už jen ploužil. Stehna bolela jak pes a lehkost v nenávratnu. Do cíle už jen 5km tak to snad nějak doplácám. Začínaj mě sbíhat zkušení vytrvalci se strojovým tempem. Jednoho se chytám a tupě za ním běžím, asi byl na tom dost podobně, protože najednou vidím, jak se jeden z běžců vrací a tak všichni bloudíme. Jak ta mula jdu poslušně za nimi a opět volíme špatnou cestu. Tak zpět a až na fáborek. Konečně správná cesta, zde opět rezignuju a minikopeček poslušně jdu. Teď už to vypadá jen na seběh a napojení na úsek kolem železniční tratě. Vbíhám na asflatku a konečně si můžu dáchnout před finálem na pořádném povrchu. Dobíhá mě Ríša Maxa, ale né ten zpěvák, prostě Vavisovo kámoš, ale kdo vlastně zde není jeho kamarád :)) a sleduju po očku ohoz. Čepička se Švýcarskou vlajkou, tričko Ironman, sakra ten bude dobrej. Takticky se ho snažím zrakvit rozhovorem o triatlonu. Co nejkratší otázky volené tak, aby co nejdéle musel odpovídat. :) Na jednu jsem se nechal nachytat sám, tak musím taky dlouho sáhle odpovídat. Do cíle to máme 2 km a sbíháme staršího pána. Ještě se na závěr hecnem, ať to máme i s krásným finišem. Starouš se drží a já po něm jdu jak býk po červeném hadru. Ríša odpadá a já už dýchám soupeřovi na záda, jenže najednou nevíme kudy, kašlem na to. Tady jsme startovali, tady někde bude cíl. Probíháme parkem a běžíme furt skrz něj. Najednou vidím hlouček běžců a cílou pásku, rvu to do cíle a všichni koukají odkud jsme se to přihnali. Je to fakt divný když přiběhne do cíle z úplně druhé strany než vás čeká obecenstvo. Ale jak říkám v závěru už člověk nemyslí, to už to bezmyšlenkovitě tlačí vpřed. Opačnou stranu cíle protínám v čase 58:02 na 15. pozici z 49 závodníků. Traťový rekord se mi překonat nepodařilo, ale co hlavně, že účast byla hojná. Fandíme ostatním a po doběhnutí posledního závodníka je během čtvrt hodinky vyhlášení výsledků. Ještě tombola v které jsem vyhrál 3 carbosnacky, ochutnat Dačickou 12 v tekutém stavu a teď už konečně na dovolenku, do Alp, na kopečky, no úchylárna. ;)

výsledky: http://behy.cz/vysledky/2620-dacickeho-12.doc