Krušnoman 2008

A máme tu první závod ze seriálu Triexpert Cupu. Veškeré ty článečky na triatletu předpovídali krásný, náročný a já nevím jaký ještě závod. Vyrážíme z Prahy směr Teplice a hurá na Český Jiřetín. Trošku jsme se sekli a vzali to přes Cínovec. Tuto zajížďku vřele doporučuji, následná vyhlídková trasa po hřebeni neměla chybu. Taky jsme pro jistotu vynechali rozcvičku v Dubí, přece jenom na ni bylo moc brzo. :-) Po dvou hodinách cesty jsme v Českém Jiřetíně, kde už se to pěkně houfuje borci a borkyněmi. Parkujeme u sjezdovky hned u prezentace. Tam zjišťuji, že jsem si nevzal přehazku na číslo. Na konci prezentačních propriet stojí dívka s gumou a s nůžkami. Odstřihuje takovým jako jsem já a nebo neznalým náhradní přehazku. Na co ten ředitel všecko nemyslí, píšu plusové body. :-) S Vavisem skládáme kola, připravujeme věci na závod a přehodnocujeme taktiku závodu, která je od dokončení závodu až po první flek mezi veterány. :-D Přesouváme se do depa, kde už je takřka celé startovní pole. Snažím se najít Zuzku, kterou bych rád osobně poznal a hlavně její suchý Zipp na zadku. :-D Nejdřív si, ale teda připravím věci, přece jenom start závodu se nezadržitelně blíží ...... Tak už to máme všecko nachystané a s Vavisem jsme v depu proti sobě, aspoň budem mít o sobě přehled. Náš "trenér" Radim nás upozorňuje na dodržování předstartovního pitného režimu. Melounový Unisport chutná skvěle, zatím. Pořadatel nás už houfuje do startovního koridoru a tu jsem jí spatřil, hned se k ní s Vavisem hrneme a seznamujeme se. Ona je to ano, co to melu, ano je to ona, Zuzana alias Děvče. Zabředáme do krátkého rozhovoru. Jak je zvykem řadím se na chvost mezi "své". A už je tu první start, který posílá na speciální trať výjimečného borce Zbyňka Švehlu, už teď smekám pomyslný klobouk před jeho výkony. Za minutku startujeme my. První běh jsem měl v plánu jít kolem 45 minut, případně se držet někoho podobného. Vavis byl zárukou času pod 45 minut a tak jsem se ho nenápadně držel. V merku jsem měl ještě Mildu, Radovana a tajně jsem doufal v Pepu Svobodu a v Zuzku. Začátek trasy opravdu skvostný, lesy, louky, modré nebe nad hlavou, pruhy slunce, bacha šnek, zurčící potůček, pasoucí se kravičky,... Roj závodníku se roztrhal, já se držel Radovana, Vavis na dostřel, v dáli Zuzka. 1.občerstvovačka a hurá do krosu, Vavis trochu prchá tak jdu za ním a opouštím Radovana. Další občerstvovačka a konec krosu, šup na asfaltku a hurá do deprimujícího přímého úseku. Na Vavise nestahuji nic, Zuzka s Pepou dávno v čudu. 2.občerstvovačka a následuje seběh. Využívám své délky noh a natahuji krok. Před depem mám Vavise na dosah. Zatím co se přezouvám startuje Zbyněk a tak mu fandím a tleskám. Vyrážím kousek za ním. Tak co nám ten Langhammer připravil. Lehké stoupání za Jiřetínem a pak fešná stojka, nějaký vlnovky a zase kopeček na otočku. Zpět to jde podstatně líp, kdyby ten neviditelnej hnus nafoukal do držky. :-) Šlape se pořád. Jak jsme na tom? U otočky Vavis 500 metrů před, Zuzka tak kilák. Fandím a s Vavisem na sebe něco mimořádného hulákáme. Dolů to docela odsýpá. Tak jak na tom budu u depa, v podstatě nic nového, rozestupy podobné. V depu bohatá nabídka energetických surovin, beru si banán od samotného ředitele závodu. Chce se mi v druhém kole zpomalit, ale nějak mi to nedá, chci dojet Vavise a snad i Zuzku. Před otočkou už jsem za Vavisem a kus po otočce jdu před něj. Brzy nás asi dožene Milda, tomu bych rád někdy ukazoval jen záda, uvidíme zda se dnes zadaří. Snažím se to valil a odskočit od Vavise. Celou dobu do depa za mnou plápolá, snad ho urvu v kopci. Ještě mu dozadu mávám. Už se blížím k depu a najednou ten neznámě známý zvuk sss sss sss.... Užovka nikde, cyklista jiný taky nikde, tudíž kvíz je vyřešen jsem to já přesněji moje zadní kolo. Zastavuji a pořád přemýšlím kde se to to kolo naučilo. Fandím projíždějícímu Vavisovi. A tu ho máme kamínek ostrý jak jehla a hoví si v mém plášti. Teď už vím jak se cítil Norman Stadler na Hawaii 2005. Halekám na celé okolí. Co teď? Chvíli nechápu a čas plyne. Tak jo rychle sundat, novou duši, napumpovat a valíme dál. Vavis už to rve do posledního kola a ptá se zdá mám všecko. Já pumpuji a vyhrožuji, že mu brzo zase budu dýchat na záda. Nasedám a frčím dál (ztráta odhadem cca 8 minut). Najíždím do posledního kola, beru opět banán a zase od samotného ředitele závodu, co furt s těma banánama má? ;-) Hledám motivaci, abych se vyhecoval, jenže většina lidí kolem je v čudu. Pěkně kontroluji závodníky v protisměru, fandím a koukám jak se pěkně posunuli. Na cestě do otočky jsem mignul jednoho závodníka, jedinou radost mi udělalo to, že jel na celokrabonovém Focusu, holt je to v nohách. :-D Doplácal jsem se k otočce a s konstatováním, že "dolů" už nikoho nedám, jsem to napálil do cíle. Přijíždím a jaké to bylo zklamání když mám na tachometru jen 82km, aspoň se uklidňuji, že byli výživné. Tak teď už si jen odkroutit tu desítku a hurá na pivo. Vybíhám z depa a ty nohy vůbec neběží. Já se snad přezul do nějakých cizích noh. :-) Tam kde jsem z kopce pěkně natahoval krok teď cupitám krůčky malého děcka, teda vidět bych se vůbec nechtěl. Předcupital jsem jednoho chlapíka, který běžel ještě komičtěji. Už jsem se těšil na občerstvovačku a hlavně za ní na přímý úsek. V dálce jsem zahlédl postavu v podkolenkách a začal jí hypnotizovat pohledem, kupodivu jsem jí začal dotahovat. Najednou frrr a chlapík s komickým během šel přes mě jako traktor obilím. No to byla deprese. Dotlačil jsem se na další občerstvovačku, za ní už byl jen kros dolů a rovinky či lehký seběh. Ještě jsem si odskočil na malou a pak už si to v klidu plácal. Než jsem vyběhl z lesa, stačil jsem předběhnout jednoho chlapíka a v dáli uviděl známé podkolenky. Do cíle už to nemohlo být daleko tak jsem přitlačil, konečně už i běh vypadal jako skutečný běh. Před Jiřetínem se začal na mě někdo dotahovat, motivace přidat a vydržet byla dvojitá. Chlapíka v podkolenkách jsem dotahoval, ale nedotáhl, stejně dopadl pronásledovatel mých kroků. V cíli čekaly samé dobroty, bohužel nic z toho jsem do sebe nedostal, a taky slova uznání od Radovana, že nebýt defektu tak bych ho dneska nejspíš dal. I s Vavisem jsme se shodli, že by to bylo dneska napínavé. Ale na žádné kdyby se nehraje, příště to bude chtít trochu toho sportovního štěstíčka. :-D A nebo pořádně makat a trénovat a obkroužit to za 2:08, jako pan někdo. :-) Závodu jako takovému uděluji pět hvězdiček. Výsledky najedete zde a fotky tady.
Hau, dopsal jsem. :-D