Author Šela MTB 2008

Po - 5.5.2008
Zatím jen uvedu, že jsem se s tím sral 6 hodin, 33minut a byl to brutální "porno-terén". Až se trochu psychicky seberu a získám nadhled, napíšu víc. :-D

Pá - 9.5.2008
Tak už jsem se z toho kómatu pomalinku dostal. Jelikož je to sobotní akce, nemůžu začít tím jak jsem se v sobotu před závodem zrušil. Naopak v pátek poklidný výjezd z Blanska do Bílovic a zpět byl příjemným protažením před závodem. V sobotu ráno se mi teda vůbec nechtělo vstávat a hlavně přesouvat z Blansko do Lipníka. No co se dá dělat, s kamarádem jsme domluvený na start z první vlny na chvostu, navíc mu vezu tepák, který zapomněl doma. Pod Helfštýnem parkuji v 8:45 a je jasné, že první vlna na chvostu to nebude. Naprosto smířený se startem v 9:20, se v klidu převlékám a jen ty ženský mě zbytečně znervozňujou tím abych chvátal. Sjíždím do Lipníka a kochám se chrtama z první vlny. Na startu se řadím opět na chvost jak je mim zvykem a už jsou jen 4 minuty do startu. Tomu říkám načasování. :-D A je tu start, konečně taky jednou vyrážím na MTB maraton jinak než z Klatovského náměstí. Hurá tedy vstříc novým zážitkům! Prvním 15 km nelze nic vytknout, asfalt, šotolinka, travička, močůvka, kopečky, rovinky, sjezdíky a lidí jako sraček, ale nic tragického. :-) Do té doby jsem povětšinou přejížděl a užíval si to. Dalších 5 km, které vedli k Helfštýnu jsem považoval za blbej vtip. Cesta se změnila v jednosměrku, na který bych se stěží udržel i pěšky. Samozřejmě se utvořil vláček a nešlo předjíždět jinak než když mě někdo pustil. Správně nepustil mě nikdo, každý si tvrdě hájil svoji vydobytou pozici. Těsně před Helfštýnem se to konečně trošku rozšířilo a mohlo se jet vpřed, kdyby se ovšem trasa nezměnila v trialovou dráhu s vodními hrátkami. Chápu, že to bylo divácky atraktivní místo, ale řada lidí si zde ustala. Veškeré tyto nástrahy jsem ustál, abych si ustlal ve slalomu na rovince a narazil si koleno o rám. Dobrých 5 minut jsem koleno studoval, jestli je v pohodě. Bylo mi líto se na to vykašlat tak jsem jel opatrně dál. Stoupání na Helfštýn bylo slastí, příjemná cesta, všude fandící lidi a blesky fotoaparátů. Připadal jsem si jak hollywoodská hvězda. :-D Po upuštění této show jsem se těšil na občerstvovačku. Přišla v pravou chvíli, už jsem začínal mít hládeček. Za občerstvovačkou to pěkně upalovalo po hrubém asfaltu, pak přišlá ujetá písková cesta a toto frčelo ještě líp. Zde už pole bikerů bylo značně prořídlé. Všecko pěkné musí jednou skončit, tak i cestička zavítala do lesů, kde se změnila v něco nepopsatelného. Opravdu nevím jak to popsat, ale něco jako rozrušená skála s jehlany. Jelikož jsem milovník kol, radši jsem slezl, aby mi kolo v další části trasy vůbec bylo schopné posloužit k účelu ke kterému bylo vyrobené. I chůze byla velice obtížná a začal jsem se strachovat o své kotníky. Ještě, že tento úsek neměl delšího trvání a já mohl nasednout a zase šlápnout do pedálů. Někde na 40.km přišla opět "jednokolejka" a už jsem z toho začínal být pěkně otrávený. Těšil jsem se až vypadneme z těchto kopců zvaných Bukoveček, podjedeme hlavní silniční tah a železnici a hurá na další a jiné kopce. Na přejezdu mezi kopečky mě potěšila občerstvovačka umístěná v hale (opět přišla v pravý čas) a pak atrakce v podobě propustku pod silničním tahem a Slavíkovský tunel, který je pozůstatkem Ferdinandovy dráhy. To se mě moooc líbilo. :-) Zde jsem byl na 50.km a dovolil si první energetický luxus v podobě Carbonexu, navíc jsem se už cítil docela jetě, takže se to hodilo. Následných 5 km na občerstvovačku do Uhřínova jsem vyfičel jak uragán, zde jsem se krásně na baštil, porovnal záda a uháněl dál. Výjezd sjezdovky za Uhřínovem jsem si taky užil, jen jsem pořád nechápal kde se berou do kopce všichni ti tlačilové. Pak jsem zjistil, že se připojila krátká trasa a rázem to bylo jasné. Plný elánu jsem se spustil do krkolomného sjezdu až ostatní nestačili uskakovat. Po krásné táhlé vrstevnici jsem se blížil k obávanému úseku pod názvem Peklo, skoro jsem se nemohl dočkat. Sice to chtělo přehodit na kašpárka, ale musím říct, že Peklo jsem si představoval jinak, skoro bych řekl, že jsem ho měl už dávno za sebou. Jedno lehké klesání a další kopeček po asfaltu do Slavkova na jídlo. Taky jsem ještě před Slavkovem do sebe kopnul osvědčenou zbraň Carbosnack na záverečnou část trasy. Ve Slavkově jsem nechal namazat svůj hudební řetěz, už se to fakt nedalo poslouchat, pojedl jsem a popil a hurá do cíle. Ještě trošku vln k Popelovu a pak nádherný sjezdík, široký, bez kolejí, tak to má být. Teď už to bude za pár, odhadem nějakých 5km po vrstevnici, pak asfalt, nějaká točka kolem Lipníka a hurá do cíle na Helfštýn. Člověk by řekl důvod k oslavě a radosti, bohužel veškerou idylu zkazila průtrž mračen. Moje nálada byla na bodu mrazu a za moje nadávky by se styděl i kdejaký dlaždič. Během minuty jsem byl totálně mokrý a jen díky ostatním jezdcům, kteří pokračovali dál ve šlapání jsem z kola neslezl. Silou Silanu nebo bůhví čeho jsem dojel na asfaltku před Loučku kde naštěstí přestalo pršet a valil k Lipníku. Kosa mi byla neskutečná. Kopnul jsem tam teda nejtěžší převod a valím co to dá, postupně sbírám jezdce, kteří za mnou utvořili krásný vláček, bohužel nikdo nevystřídal. Všechny ty visačky jsem setřásl po vjezdu do terénu, kde se rozptýlili jako ten obláček. Prosvištěl jsem Lipníkem a už se těšil na stoupání na Helfštýn, ještě jsem si naklepal půlky kolem Bečvy a přišel závěrečný finiš na hrad. Nožičky se cítily dobře, takže spustily svůj kolotoč. Ještě jsem mignul několik jezdců a už je tu hrad, brána, povzbuzování, blesky fotoaparátů, cíl, autogramy, kytice, jenom ten pohár žádný. :-D
Závod se mě moc líbil, až na ty dvě trialové vložky. Moc se mi líbily občerstvovačky a jejich nabídka, no někdy bych setrval i déle. :-) Nic méně, už se těším k nám do Klatov, kde je neskutečná výhoda domácího zázemí. Není nad to se po závodě hned osprchovat a večer křepčit a popíjet až do ranních hodin.