Stezka mužů alias běh choré lemry

Tentokrát začnu možná překvapivým doporučením. Jestliže netrénujete a to vůbec nic, tak na nějaký závody fakt nelezte, navíc sužujeli vás alergie v to vaše pravé alergické období, potažmo jste si nevzali žádný utišující prostředek. Vysloveně vám to zakazuju, takže mi pak nechoďte brečet na rameno, že jste zažili ty samé pocity jako já. :)))
Jak se teda udála toto udatná hloupost. 5 dní po půlmaratonu jsem zařadil krásný devítkový výklus s tepama někde u podlahy, fakt jsem byl potěšen jak to ležerně běží a tepy tak nízko. Bohužel to byl na další měsíc můj poslední běžecký pohyb. Pak následovala jiná příjemná činnost a to stěhování národa Ševčíků. 14 dní převážení věcí, vynášení, uklízení, nákupů, montování nábytku a zase uklízení. Když už se zdálo být dílo dokonáno, tak se o mě pokusila nějaká viroza, takže zase klídek. Po měsíci mi tedy konečně nebránilo nic, abych se mohl zase začít hýbat. Můj drahý přítel Vavis, né že by mě stál tolik peněz, avizoval příjemný závod v Krčském lese. Tak jo, zahájím treninkovou docházku příjemný závodem. "Návaznost" pražské MHD zapřičiňuje příchod na poslední chvíli. Do startu je 5 minut, takže rychle číslo, převlíct, pozdravit Vavise, pět kroků rozklusat, protahnout a zapózovat fotografům. Čumím jak čerstvě vyoraná myš na startovní čáru, která je pod kopcem, spíš pod krpálem. Potěš koště a nejlépe dvakrát. Je tu start, není nad čím moc dumat, tož směle vpřed. Směle kopíruju Vavisova záda až do půlky ......... kopce. Sem vás chtěl trošku napnout. :) Poté zjišťuji, že nemá cenu přepalovat přepálené a jedu si své. Sem na kopci, v půlce startovního pole a už se těším jak to teď pofrčí po rovince. Postupně to rozbíhám směrem k udatnému tempu, v půlce směru však nepochopitelně stagnuju. Začnu to rvát přes závit a funím jak lokomotiva, bohužel do toho i trochu pískám, ne rty, ale plícema. Asi budu muset odpojit jeden vagónek na hrudníku, aby se mi ulehčilo. Sám a rád jsem musel přenechat pár pozic zdatnějším "vrstevníkům" s rokem narození 1950 a méně. Na rovince jsem si moc neodpočinul, tak snad dolů. Metrovými kroky to valím skopcem a pích v pravé klenbě. Takže zase opatrně. Dopajdal jsem dolů a vracíme se na start. Jeden táhlý pozvolný kopec, jeden prudký seběh a kilometrová rovinka ke startu. Ve mě to chrčí, plíce jak v kleštích a tlupu důchodců za zády. Vypadá to, že vzduchovej filtr je zralej na generální opravu. Po 3 kilometrech jsem opět na startu a točím do druhého kola. Kopec začínám rozvážně se staršími kolegy před sebou. :) V půlce kopce, kdy jsem z dohledu obecenstva, rozvážně přecházím do chůze. Na horní rovince je to taková přetahovaná o pozice, plíce totálně nestíhaj, můj nádech je sotva třetinový. Z kopce jde ta tlupa "mladíků" nekompromisně přeze mě, vydavajíc všelijaké vzdechy. Šetřím klenbu a nadechuji se k náporu ve spodní části okruhu. Takže do mírného táhlého stoupání stahuju, z prudkého seběhu mírně ztrácím a na kilometrové rovince zasazuji rozhodující úder. :) V cíli jsem za hrozivých 34:50. Předposlední z kategorie mi nadělil rovných 6 minut, to je vostrý na 6 kilometrech. Ale tím statistika nekončí. ;) V kategorii 40-49 bych skončil hravě předposlední, v kategorii 50-59 dokonce 4. odzadu, kategorie 60-69 = krásné 5.místo a poslední kategorie 70 a více no a konečně bedna v podobě stříbra. :)) Zhodnocení závodu je asi takové, pěkný kopcovitý terén, startovné lidových 30 korun. Zhodnocení výkonu nechám na jiných, třeba na takového Ivana Pacnera, rokem narození 1926, kterého jsem "šmiknul" o kolo. Ivane seš borec, já budu táta, ale výkon mám dědka. :))

foto: http://sewy.rajce.idnes.cz/2011_05_05_Stezka_muzu

Tématická poznámka:
Pokud chcete být aktuálně informováni o mých výkonech, teda spíš čeho jsem se zúčastnil, sledujte blog mé manželky, která má v současné chvíli poněkud víc času na psaní než já. Díky, díky všem. :))