Takže proč zase ten Pražský půlmaraton? Protože má člověk kamarády hecíře, že? Tož jsem na poslední chvíli ulovil registraci za pár drobných od nějakýho frajera, který si vzpomněl ve frontě na banány, že tam tu formu fakt nevystojí a obdržel jsem aspoň to číslo pochybné kvality. Co napsat k tréninku ... nebyl, není a nebude nebo byl, je a bude? No něco mezi tím to bylo, teď to není a jestli bude, tak na to si musíme počkat. :)) Prostě jak by řekli zkušení triatlonový matadoři, nechat běžet motor na volnoběh. Jo, ale to bylo někdy v říjnu kdy se má odpočívat. No prostě valil jsem to na volnoběh dál a dál. V březnu jsem si teda řekl, že by to chtělo opravdu vyzkoušet jak to běhá, což jsem si ověřil na Pečecké desítce a po té jsem usoudil, že by to něco chtělo. Takže jsem přitlačil na pilku. Myslím, že březen se tréninkově "povedl" a atakujíc hranici 100km za měsíc jsem směle usoudil, že to na 1/2 PIM stačí. :))
Jako pojistku proti zpomalení jsem zpunktoval manželku a pár známých do role fandů, nejlépe s fotoaparátem, aby to případně bylo zdokumentováno v případě výmluv.
Tak tedy číslo na hrudi, pár slov s Davidem Procházkou a jdu se proboxovat do hloubi startovního pole. Sprostě jsem využil nepozornosti obsluhy brány a splynul s běžci v sektoru C, běžících na čas v rozmezí 1:35 - 1:45. Hlavně vodiče na 1:40 sem měl za sebou. Takže aspoň chvíli jsem se mohl pyšnit dojmem, že to pod těch 1:40 dám. Je tu start, sundavám vestičku, protože to dneska docela praží, těsně před startovací bránou odevzdávám ženě, probíhám koberec, pouštím stopky a ženu. Plán na první tři kilometry je běžet kolem 4:50/km. První kilák se to nedaří, protože je všude lidí jako smetí. Měl by to někdo uklidit. Takže další dva kiláky lehce přitápím. Jsem na třetím kiláčku a už to začíná být docela dobrý, lidí ubývá, žádné lokty a strkanice. Teď začíná ta pravá zábava a to udržet tempo pod 4:45/km, samozřejmě nejlépe až do cíle. Lehce poodkryji pokličku, byla to naivní představa. Ale nepředbíhejme... :) Tak já tedy valjooo vpřed, sem tam někoho šmik šmik, pak zase mě někdo fik fik, prostě klasická davovka. Na otočce u Erpetu sleduju kde kdo známej a jak na tom kdo kde a kdy, naprosto zbytečný kde nic tu nic. Takže zase k běhu. Je teplo, je fakt příjemný teplo, ale né na běhu, když do teď bylo maximálně 15. Prostě je mi vedro a nejásám z toho. Už aby byla občerstvovačka. Jsem na 9.km a tempo fakt lehce pod limit. Na desátým občerstvení, čupr, dokonce dva kelímky. Následuje lehké zpomalení. Tak jako co, voda přitěžuje za chvíli to bude zase dobrý. Na 11. furt stejný, to asi vodou nebude. Podjezdy pod Letnou mě fakt dostávají, tempo klesá k pěti a tajně se loučím s časem 1:40. Stanovuji nový plán pod 1:45 a těším se jak si to na těch 5 minutách příjemně odklušu. :)) Na 15.km zásadní rána, už neudržím ani 5tkový tempo, to je jako fakt nečekaná zrada a uvažuju o reklamaci těla na sokolovské porodnici. Nicméně to dokoušu na 16.km kde je další občerstvovačka, leju do hrdla, leju na sebe, leju všude kam se dá, což mě trochu probírá. Vybíhám na Rohanské nábřeží a zde se odhrává rozhodující bitva. Výheň jak sahara. Vlním se v tom vedru jak plechová krytina a tempo jde úplně do kopru. Z dostupných informací přehodnocují cíl na přežít. Jsem někde za 17.km a chlapík přede mnou krok doleva, krok doprava a jde k zemi. Asi se bude střílet či co? Chlapík v křeči, pěna u pusy. Aha střílet se nebude. Takže koukáma na něj, jestli nemá zapadlej jazyk, během chvilky jsou tam záchranářky a odhánějí nás s tím, že se o něj postarají. Oukej. Trošku mě to naštvalo, ten chlap byl prostě můj, spadl přede mnou tak co mi na něj šahají, safra taková geniální akce k odpočinku. Bohužel musím teda utíkat dál. :-)) Za Těšnovským tunelem potkávám Jirku Ježka, zdravím ho, fandím mu, mává rukou, že už toho má dost a šlape dál. Před Čechovým mostem zase Honza Kovalovský, ve štafetě lenoch jeden. Hodinky ukazujou lehce před 20 km, takže je na čase rozbalit zničující kilometrový finiš. Drtím pravou pražskou dlažbu svými metrovými kroky a těším se na vysněný cíl. Meta 21.1km je tu, ale ta páska s nápisem cíl jaksi zase chybí. Musím ještě přes Mánesův most a tam už to bude, rozezlen ještě přidávám tak, že se tempo blíží k úvodu závodu. Na cílových kostkách se mi ještě podlamujou kolena, ne však z tíhy výsledku, ale prostě už nemůžu. :)) Stopky se zastavily na čase 1:44:22. Na goučing docela dobrej výsledek.
záznam: http://connect.garmin.com/activity/76686617
11 komentářů:
Ještě chvíli takhle blbni a moje Zuzka tě předběhne. :-D
No a co jako? Navíc předpokládám, že než se tak stane, tak ji dřív oplodníš a pak se tě zeptám já, co blbneš a že tě za chvíli předběhnou i moje děti. :)))
No a co? Pak zase předběhnou moje děti tvoje děti. :-)
To nejde, nejdřív musí předběhnout mě. :))
Pche, zatimco, vasim detem potece jeste mliko po brade, moje deti uz budou vyhravat detsky triatlony v sirokem okoli!
Tak teď už jen počkáme na Ironpepu a ten nás setře všecky. :D
chlapci, chlapci...kde berete tu jistotu? Nakonec z nich budou baleťáci a to teda nevím jak se budete předhánět..:)
Šewomíre, blahopřeji. Nezbývá než říct, že jsi prostě talent. Nedokážu si představit, jakých výsledků bys dosahovat při tréninkovém nasazení ala Aldaman.
Zas jeden promarněný talent ;-)
Téčko
PS:Moje dcera mě sice ještě nepředběhla, ale umístění má vždycky lepší :-)
A panáček si střihnul i 1/2maraton.
Sakra a ten čas, skláním se a gratuluji, s tím co máš, vlastně nemáš natrénováno, to říkám pořád talent.
A jak píše Téčko, kdyby jsi trénoval aspoň tak jak já, byl byl jsi hodně vepředu :-).
A bylo načase trochu ten tvůj blog oživit :-). Doufám že, nebude další článek zase až po roce :-).
Ja myslim ze dalsi prispevek bude pomerne brzy, vzhledem k obstojnym rozmerum panimamy Sewyove...
Téčko, však já svůj talent ještě nechám promluvit, jen nevím úplně kdy. :)) A za promrhaný ho ještě nepovažuju. :))
Kdyby a vepředu, víš jako to je Aldamane, kdo je vepředu je první na ráně. :))
Jo Majku a ty nebuď moc drzej nebo si s drahou na tebe někde políčíme. ;)
Okomentovat