Pečecká desítka-rekordy a antirekordy

Tak jsem si myslel jak konečně proniknu do nového závodního odvětví a že bych snad hned na poprvé mohl trhnout nějaký úspěch, bohužel pod názvem Pečecká desítka se neskrýval závod pro milovníky pěnivého moku, jednalo se o třetí disciplínu triatlonového sportu, pro mě bolestnou a nejslabší. Současně s tím to nemilým zjištěním mi došlo Vavisovo heslo, dneska pod 40. :)
Naštěstí se sešly ideální podmínky (slunečno, skoro bezvětří, teda aspoň v autě to tak vypadalo), takže proč si neudělat žížeň. No ale přejděme k faktům. Jelikož moje tréninková morálka je bohatá jak bezdomovcův majetek, na čas pod 45 minut jsem přestal pomýšlet téměř okamžitě. Nu co tedy? Zalistoval jsem ve svém goučingovém deníčku a směle se podíval pravdě do očí a to, že nejdéle jsem tempo kolem 4:30/km vydržel celé 2 kilometry, ikdyž předtím už jsem si smlsnul na pár kilometrech v tempu pod 5:00/km. Takže kde hledat cílový čas? 4:45/km to bude to pravé ořechové, aspoň pěkně potrénuju na půlmaraton a nacvičím si závodní tempo.
Na závod se přihlásilo podle nepodložených údajů kolem 600 lidí. To mě uklidnilo, že začátek bude opravdu vlažný, pokud teda nebudu stát přímo na lajně a to bych si nelajznul.

Běžecký sraz borců z ČZU, jeden koučující, jeden ještě hrající a jeden už jen přihlížející=věk nezastavíš. :)

Na startu se houfujem v klubku baskeťáků ze Suchdola, jen ten největší dříč s vidinou pod 40 jde dopředu, abychom ho nezdržovali. Kousek od sebe mám Jirkou Chaloupku, nestora dlouhého triatlonu, a neznaje jeho aktuální výkonosti mě pojal nápad pokusit se o jeho skalp. Navíc ceny stříbra na světovém trhu stoupají, třeba na tom něco trhnu. :) Je tu start, pouštím stopky a kontroluji zpoždění na startovací lajně. Celých 15 sekund na realný čas. Běžím si pěkně s davem a snažím se dostat na své tempo. Po čtvrt kilometru jsem to konečně stlačil pod hrozivých 5:00/km. Zatáčíme na výpadovku z Peček a jsme najednou na 1.kilometru, tempo přesné jak chvýcarské hodinky (4:44/km), tepy překvapivě pod 180. Za Pečkama už se začíná "peloton" trhat na menší skupiny. Jirku Chaloupku mám na dohled, cca 300-400 metrů přede mnou, jen to začíná foukat do protivky, šikmo zprava. Snažím se za někoho schovat, ale všichni běží v levém pruhu, navíc takový přerostlý hovádko jako jsem já v okolí žádné. Už jsem u Ratenic a větřík na mě nemůže. Jsem na 2.kilometru a zkrs vesnici se to docela zvedá. Na konci vesnice hlouček občanů vřele povzbuzuje. Za Ratenicemi neustále do mírného kopce, vzpomínám na komentář místního, že toto je rychlý závod neb je to placka. Facka by padla kdybych ho tu měl po ruce. :) Končí 3.kilometr a s ním i stoupání, které přechází v klesání, tempo ve znamení samých 4. Snažím se natáhnout krok, ať to z kopce běží rychleji. Skoro pod kopcem potkávám v odstavném pruhu Libora Bucifala, který to zabalil pro zranění, jak jednoduchý skalp, až mě to skoro netěší. :)) Jsem pod kopcem, odbočuji před Cerhenicema doleva a míjím ceduli se 4.kilometrem, tempo klasika samé 4. V protisměru už se žene stádo chrtů, nefuní, skoro je není slyšet, jen jsou proklatě rychlý. Ten zatracený Chaloupka je furt kousek přede mnou a já ho né a né dohonit, ale přece ho tu nestáhnu za půl kilometru a vyčerpám se, když na to mám ještě pět kilásků. Prostě plíživým tempem ho někde před cílem docvaknu. Půl kiláku před otočkou míjím Vavise a povzbuzujem se. Já točím na 5.kilometru v čase 23:40, to žádná slává neb při stejném tempu by to hodilo 47:20, tak takle ne Šewy. Přitápím pod kotlem a s dovolenou pomocí větru jsem 6.kilometr odkroutil za 4:32. Jooo to by šlo, hlavně vytrvat. Dávám si za úkol vystřihnout 7.kilometr podobně, byť je tam docela slušné stoupání a pak konečně zapnout své biturbo. Kopeček mi dává docela kouř, ale již jsem na něm a nadosah už mám i železného Jiřího. Do Ratenic sbíhám v těsném závěsu za ním a dávám mu čas do 8.km. Hohooo, 7. a 8.km schodně za 4:29. Vybíháme z Ratenic a jdu na to, tisknu tlačítko GO BABY GO! a nic se neděje, asi zanešený trubky, či co. Chvíli čekám, jestli se bude něco dít, zdali se zadřený mechanismus probudí a k mému překvapení se nic neděje. Hmmm tak trubky to nebudou, zatlačení do asfaltu v důsledku nadpozemského zrychlení se nekoná. Ty voe zase to zbylo jen na mě. :)) Osm a půltej kilák a konečně se dostávám přes šedýho vlka, mocně ho povzbuzuji železňáckými přízvisky a on se prach sprostě přiznává, že už mele z posledního. Tak jo, dávám do toho všecko, zapojuji u nehtík na levém malíčku u nohy, který protahuje můj krok o celých 5 milimetrů a já se díky tomu vzdaluji od svého dnešního soupeře. Míjím ceduli Pečky, hned kousek za ní 9.kilometr, který byl za 4:26. Bomba stupňuji tempo, kdy se mi todle někdy povedlo? Sám nevím. Nicméně začínám toho mít dost. Vbíhám na hlavní koskatou třídu rychlostí zasněženého blesku a nohy se mi na tom povrchu docela motají, jen si něco neudělat. Fakt už si přeju cíl, poslední zatáčka a brána na dohled.

Poslední zatáčka.

Borce před sebou už nechávám být, jenže nějakej vocas zezadu začíná sprintovat jak na stovce při zlatý lize a samozřejmě je to ten fešák co měl rozvázaný eNBéčka. Ještě aby mě předběhl a pak se tam někde přede mnou rozmáznul nebo se mi zamotala ta jeho tkanička mezi nohy a já se vymlasknul. Tak to prrr!

Vidíte ho tam prevíta...?

Přaštil jsem do červeného čudlu a konečně se dostavil ten báječný pocit kdy vás rychlost zatlačí do asfaltu. Nadasflatovou rychlostí jsem prosvištěl kolem borce, které ho jsem chtěl ušetřit a nikoho před sebe už nepustil. Fuj, je to tam. Cílový čas 46:07, reálný když odečtem těch zmiňovaných 15 sekund. Sice jsem si kdysi říkal, že tu desítku vždycky pod 45 musím stlačit, ale ikdyž se to dneska nepovedlo, tak jsem s výkonem spokojený. V cíli mě vítá manželka a šťastný Vavis s časem 39:47! CDéčka z Kutný hory jsou prostě borci. :)) A teď už konečně to pivo, kvůli kterému jsem vlastně přijel. :))

Rodinné foto.

trasa: http://connect.garmin.com/activity/72633769
fotky: http://sewy.rajce.idnes.cz/2011_03_12_Pececke_10/
výsledky: http://pecky10km.wz.cz/vysledky/pecky-jaro/pecky10km2011v.xls