Bez fyzičky, bez velomateriálu, mr.ám na to.

Původně jsem myslel, že se zde rozepíšu o problematice zimní přípravy táty sportovce nebo sportovce táty, ale jsem nucen díky velice nesympatickým lidem zveřejnit zcela jiný příspěvek.

Prosím všechny známé o pomoc při hledání naší Spešlí rodinky. Jedná se o dámský model Specialized Myka FSR Expert 2010-testovací model (velikost M) a Specialized Epic S-works 2008 (velikost XL). Na Sworku bylo pár netypických prvků, kliky XTR 180 mm s Rotor převodníky, vidlice Magura Durin MD100SL bez polepů, zapletená bezdušová kola ZTR Olympic ráfky od No Tubes, náboje DT Swiss 240... Prosím oči na stopkách.

Díky moc, odměna jistá.

 

Podzimní příprava - zhodnocení

Nová posila do týmu - Toník Ševčík

Šewyho dočasný občasník a Netématický blog proti trudomyslnosti zahálí, neb obdrželi dlouho očekávanou zásilku od čápa v podobě Antonína Ševčíka.
Tímto tedy oznamujeme, že se nám narodil syn Tonda a to dne 4.8.2011, v čase 13:10 (asi předzvěst prvního Ironmanského času :), čekal jsem, že to dá pod 12), v porodnici Podolí. Jeho startovní proporce byly 51cm výšky a 4,28 kilo převážně živé váhy. Moc se mu na svět nechtělo pacholkovi, protože ani po třech dnech vymítání dáblíka se to nepodařilo a musel na svět císařským řezem, a jelikož maminka to musela prospat, tatínek převzal otěže gaučingu a byl všemu přítomen již od příprav až po první vteřiny jeho života.
V současné chvíli jde triatlon tak trochu stranou neb přecházíme na úplně jiné odvětví multisportu (přebalování, kojení, houpání, uspávání, přerušovaný spánek, jízda v kočárku, nebudu jmenovat všecko, stejně bych na něco zapomněl). :) Samozřejmě jste určitě všichni zvědaví na fotografie, tak ty jsou zde.
A jelikož se manželce povedl uctihodný výkon, uspat mrňouse, tak odcházím dospat deficit. Měj te se. ;)

Král Šumavy MTB - levou zadní

Musím se přiznat, že mi ty reporty z Králů Šumavy moc nejdou. Takle, nejdou dokončit. Začnu, rozepíšu se, pak někde skončím nebo mi do toho něco vleze a už to nedopíšu, takže třeba dneska se tento podaří.
V loňském článku jsem psal něco o novém kole a tak, jenomže jsem to nedopsal, nezveřejnil, ale stejně se nic neděje, protože z jiných reportáží je to patrné. Takže ve stručnosti: Ano, přesedlal jsem ze značky Author v provedení hlína s předním brkem na Specilized S-works v provedení uhlí(k) s brkem vpředu i vzadu. Je to velice laskavé k mé tělesné schránce. :)
A teď ten Král nebo to zase nedopíšu. Původní prognóza jet střední trasu vzala poprvé za své, když se ozval letitý kamarád Bikus, že bychom to letos mohli obrazit společnými silami. Podruhé, když jsem za květen vytlačil na mě docela lichotivý cyklistický objem (cyklistickým šprtům nebudu prozrazovat kolik). A potřetí, když i na dlouhé trase se ocitla klatovská ikona v podobě mého bratra. :)

Je to jasné bude to dlouhá. Týden před Králem už jen dilema jaké obutí, chvíli to vypadalo na piraňu, ale poté co se slušně rozechcalo na 48 hodin, sem po konzultaci zvolil dračí drápy.
Na startu se přimotal ještě do party Hynek, s kterým sem těch Králů a Javorů taky pár objel. Těšil jsem se na pěkný pelotonek v počtu minimálně 3 lidí a jistě by se i někdo další našel. Bratr fajersky zaplul do první vlny, my rozumní zvolili středopole. No co, prásk a valíme z náměstí. Všecky ovečky mám nadohled a kontroluju, abychom si nepláchli. Než vyjedeme z Klatov, tak ty vovce bláznivý se někde rozejely, no prostě ať se dívám jak se dívám, jsou někde vpředu a včudu. Najíždím na záložní plán, tepy, tepy a zase tepy. Rovina do 150, kopce 170, když to nepůjde tak lze i malinko víc. Takle do 60.km a pak se uvidí jak na tom budu.

Co napsat k trase, jděte si ji projet a uvidíte. :)) Takže ode mě jen zajímavé úseky.
6.km - zatím vše naznačovalo špatné volbě plášťů, po bahnu ani stopy, na 6.km totální obrat, na todle snad pláště ani neexistujou, nejlepší volbou čtyřkolka

Ani ten Zbynďa se netváří šťastně.

11.km - stoupání na Barák, klasika štrůdl, tak jsem taky slezl
15.km - sjezd do Číhaně, asflat a ochutnávka všech druhů bahem, delikatesa, doporučuji k tomu třešňový ionťák opepřený silikátovým pískem
17.km - občerstvovačka Číhaň, bez doteku
20.km - motokrosová dráha, pěkně rozjetá, ještě, že jel přede mnou nějaký lemrouch, určitě bych to valil a vyválel se
22.km - sjezd do Chlístova, krása, jen zase nějaká brzda přede mnou
24.km - Chlístov, rohlík, ionťák do úst, voda na kolo, pokec s optičkou a valíme dál
29.km - sv. Bartoloměj, další krásné a technické sjezdy, no dokonce mě nějaký upatlaný gantleman pustil před sebe, čumím
30.km - stoupání na Javoří, watty na max
35.km - Nemilkov a první telefonický online přenos z trasy, zatím to jede dobře, kluci furt někde v trapu, asi už je neuvidím
38.km - brody, žádné velké hrdinství, šetřím síly a hlavně se neutopit

Hluboko, hluboko, ale neutopil se... :)

39.km - Braníčkov, rohlík, banán, ionťák, pokec s holkama, vzpomínka na Ládíka, brácha prej 15 minut přede mnou
45.km - dobyt, ukaž, pust mě taky, dobyt, ukaž, no nic moc, stoupání od brodů až na nejvyšší bod trasy 981 mnm
50.km - po krásném sjezdu z Keplů opět jeden brodík
55.km - Jesení, rohlík, rohlík, banán, ionťák a hele ho nezbedu Bikuse, prej pomalej defekt, ale prd Šewy je sjezdař, ale docela to klouzalo, nicméně techniku jsem opět o kus vypiloval
59.km - opět jeden z vrcholů - Pohádka 953 mnm, s Bikusem se kolem sebe motáme, chvíli on vpředu, chvíli já
60.km - sjezd z Pohádky je fakt masakr, ale užívám si to, Bikusovi to nakoplo prdel, tak se podíval na přední plášť z blízka a ještě si pokopal řídítka, chvíli čekám než docentruje kolo a sebe a pádíme dál
62.km - sjezd do Divišovic, beru hlavu za hlavou, rigoly přes cestu skáču, zbytek berou brka a valíme dál
64.km - několikrát se sukuje řetěz, takže do kopce ztrácím, ale pak dobrý, v závěru utahováku kde všici tlačí se snažím jet, možná jsem se zbytečně vydal, stejně jsem ke konci lehl do kopřiv a zbytek kopce dotlačil, Bikus provokuje, proč jsem si pořídil takový kolo když ho tlačím, vzápětí lituje svých slov, teda aspoň myslím, protože jsem mu brutálně prchnul :))
69.km - další krásný technický sjezd na Blatech, dalším pěti kouskům ukazuji záda, taky sem cucnul gel
72.km - Petrovice, docela překvápko, regulovčík ukazuje směr, ale jaksi zapomněl naznačit objíždku, tak jsem to z toho srázu skoknul a modlil se, abych přistál na obě gumy, povedlo se, sebevědomí posilněno, gel koluje v trubkách a já valím v dáli jak Mustang
75.km - brod přes Úhlavu, celkem málo vody tož projíždím
76.km - druhý telefonický online přenos z trasy, jedu jak ďábel, cca za dvě hodiny v cíli, že bych to fouknul pod 7, Bikus někde daleko za mnou
76.5.km - moje oblíbená lavice, komentář z dob minulých zcela výstižný: Před Běhařovem krásný technický sjezd, 2 krátké padáky pod 45 stupni s rovinkou tak akorát na délku kola. Někdo řve ať neblázním a slezu. Hehe, zadek za sedlo a jde to jako po másle. Frajer, určitě neměl bazalku. :)
78.km - Běhařov, gel, rohlík, banán, iont, očista kola a kdo maže ten jede, moc mě láká masáž, ale ještě bych se tu rozležel a třeba bych ani nedojel, hele dojel Bikus, fandím mu, aby se rychle občerstvil a mohli jsme pokračovat spolu
80.km - z Dlažova už zase pálím sám, ani ve stoupání k Struhadlu ho v dálce nikde nevidím, teda co ten v závěru vymýšlí...
84.km - Struhadlo, záverečná hukotpasáž se blíží, informace od pana Přibíka, že na bráchu mám zásek půl hodiny mě moc netěší, nohy jedou jak splašený, škoda, že jsem nechal motor blafnout tak pozdě
86.km - poslední z vrcholů, Velký Bítov je dobyt a tady je to vždycky za trest, člověk si odškrtá všecky kopce, ale tady se snad pokaždé objeví nějaký "navíc"
91.km - Drslavice, kalba z kopce, letadlo hadr
95.km - Tajanov, skoro doma a to už si v klidu dojedu, jenomže v dáli modrý dres triatlon klubu a všecko je jinak, kliky rozžhavený do běla, na molu u Úhlavy jsem za Láďou a borcem, bohužel nájezdový klín na schodech odskakuje a já si musím šahnout na zem, kluci trochu odskočí
96.km - cílová rovinka, dotahl jsem Láďu, za hurónského křiku projíždíme cílem se spojenýma rukama a za kobercem už mě čeká objetí manželky, gulášek, pivní mozoly, ... :)

Jooo, je to tam...

Ty vado, já to dopsal, skoro z toho mám větší radost než z toho Krále. :)) Jooo musím říct, že Král se povedl, se svým výkonem jsem spokojen, ikdyž vím, že bych to zvládl i lépe. Třeba když začnu trénovat, ale ty tréninky, ty mi nikdy nešly :))

výsledky: http://rm.thickset.cz/kral/mtb/vysledky/?trasa=43
http://connect.garmin.com/activity/88766632

Stezka mužů alias běh choré lemry

Tentokrát začnu možná překvapivým doporučením. Jestliže netrénujete a to vůbec nic, tak na nějaký závody fakt nelezte, navíc sužujeli vás alergie v to vaše pravé alergické období, potažmo jste si nevzali žádný utišující prostředek. Vysloveně vám to zakazuju, takže mi pak nechoďte brečet na rameno, že jste zažili ty samé pocity jako já. :)))
Jak se teda udála toto udatná hloupost. 5 dní po půlmaratonu jsem zařadil krásný devítkový výklus s tepama někde u podlahy, fakt jsem byl potěšen jak to ležerně běží a tepy tak nízko. Bohužel to byl na další měsíc můj poslední běžecký pohyb. Pak následovala jiná příjemná činnost a to stěhování národa Ševčíků. 14 dní převážení věcí, vynášení, uklízení, nákupů, montování nábytku a zase uklízení. Když už se zdálo být dílo dokonáno, tak se o mě pokusila nějaká viroza, takže zase klídek. Po měsíci mi tedy konečně nebránilo nic, abych se mohl zase začít hýbat. Můj drahý přítel Vavis, né že by mě stál tolik peněz, avizoval příjemný závod v Krčském lese. Tak jo, zahájím treninkovou docházku příjemný závodem. "Návaznost" pražské MHD zapřičiňuje příchod na poslední chvíli. Do startu je 5 minut, takže rychle číslo, převlíct, pozdravit Vavise, pět kroků rozklusat, protahnout a zapózovat fotografům. Čumím jak čerstvě vyoraná myš na startovní čáru, která je pod kopcem, spíš pod krpálem. Potěš koště a nejlépe dvakrát. Je tu start, není nad čím moc dumat, tož směle vpřed. Směle kopíruju Vavisova záda až do půlky ......... kopce. Sem vás chtěl trošku napnout. :) Poté zjišťuji, že nemá cenu přepalovat přepálené a jedu si své. Sem na kopci, v půlce startovního pole a už se těším jak to teď pofrčí po rovince. Postupně to rozbíhám směrem k udatnému tempu, v půlce směru však nepochopitelně stagnuju. Začnu to rvát přes závit a funím jak lokomotiva, bohužel do toho i trochu pískám, ne rty, ale plícema. Asi budu muset odpojit jeden vagónek na hrudníku, aby se mi ulehčilo. Sám a rád jsem musel přenechat pár pozic zdatnějším "vrstevníkům" s rokem narození 1950 a méně. Na rovince jsem si moc neodpočinul, tak snad dolů. Metrovými kroky to valím skopcem a pích v pravé klenbě. Takže zase opatrně. Dopajdal jsem dolů a vracíme se na start. Jeden táhlý pozvolný kopec, jeden prudký seběh a kilometrová rovinka ke startu. Ve mě to chrčí, plíce jak v kleštích a tlupu důchodců za zády. Vypadá to, že vzduchovej filtr je zralej na generální opravu. Po 3 kilometrech jsem opět na startu a točím do druhého kola. Kopec začínám rozvážně se staršími kolegy před sebou. :) V půlce kopce, kdy jsem z dohledu obecenstva, rozvážně přecházím do chůze. Na horní rovince je to taková přetahovaná o pozice, plíce totálně nestíhaj, můj nádech je sotva třetinový. Z kopce jde ta tlupa "mladíků" nekompromisně přeze mě, vydavajíc všelijaké vzdechy. Šetřím klenbu a nadechuji se k náporu ve spodní části okruhu. Takže do mírného táhlého stoupání stahuju, z prudkého seběhu mírně ztrácím a na kilometrové rovince zasazuji rozhodující úder. :) V cíli jsem za hrozivých 34:50. Předposlední z kategorie mi nadělil rovných 6 minut, to je vostrý na 6 kilometrech. Ale tím statistika nekončí. ;) V kategorii 40-49 bych skončil hravě předposlední, v kategorii 50-59 dokonce 4. odzadu, kategorie 60-69 = krásné 5.místo a poslední kategorie 70 a více no a konečně bedna v podobě stříbra. :)) Zhodnocení závodu je asi takové, pěkný kopcovitý terén, startovné lidových 30 korun. Zhodnocení výkonu nechám na jiných, třeba na takového Ivana Pacnera, rokem narození 1926, kterého jsem "šmiknul" o kolo. Ivane seš borec, já budu táta, ale výkon mám dědka. :))

foto: http://sewy.rajce.idnes.cz/2011_05_05_Stezka_muzu

Tématická poznámka:
Pokud chcete být aktuálně informováni o mých výkonech, teda spíš čeho jsem se zúčastnil, sledujte blog mé manželky, která má v současné chvíli poněkud víc času na psaní než já. Díky, díky všem. :))

1/2 PIM - na tajňačku

Tak jsem se konečně dokopal pro své věrné fanoušky popsat nějaký ten vypečený závůdek, páč co si budem povídat chce to tu trochu proluftovat od pavučin a mrtvých komárů.
Takže proč zase ten Pražský půlmaraton? Protože má člověk kamarády hecíře, že? Tož jsem na poslední chvíli ulovil registraci za pár drobných od nějakýho frajera, který si vzpomněl ve frontě na banány, že tam tu formu fakt nevystojí a obdržel jsem aspoň to číslo pochybné kvality. Co napsat k tréninku ... nebyl, není a nebude nebo byl, je a bude? No něco mezi tím to bylo, teď to není a jestli bude, tak na to si musíme počkat. :)) Prostě jak by řekli zkušení triatlonový matadoři, nechat běžet motor na volnoběh. Jo, ale to bylo někdy v říjnu kdy se má odpočívat. No prostě valil jsem to na volnoběh dál a dál. V březnu jsem si teda řekl, že by to chtělo opravdu vyzkoušet jak to běhá, což jsem si ověřil na Pečecké desítce a po té jsem usoudil, že by to něco chtělo. Takže jsem přitlačil na pilku. Myslím, že březen se tréninkově "povedl" a atakujíc hranici 100km za měsíc jsem směle usoudil, že to na 1/2 PIM stačí. :))
Jako pojistku proti zpomalení jsem zpunktoval manželku a pár známých do role fandů, nejlépe s fotoaparátem, aby to případně bylo zdokumentováno v případě výmluv.


Tak tedy číslo na hrudi, pár slov s Davidem Procházkou a jdu se proboxovat do hloubi startovního pole. Sprostě jsem využil nepozornosti obsluhy brány a splynul s běžci v sektoru C, běžících na čas v rozmezí 1:35 - 1:45. Hlavně vodiče na 1:40 sem měl za sebou. Takže aspoň chvíli jsem se mohl pyšnit dojmem, že to pod těch 1:40 dám. Je tu start, sundavám vestičku, protože to dneska docela praží, těsně před startovací bránou odevzdávám ženě, probíhám koberec, pouštím stopky a ženu. Plán na první tři kilometry je běžet kolem 4:50/km. První kilák se to nedaří, protože je všude lidí jako smetí. Měl by to někdo uklidit. Takže další dva kiláky lehce přitápím. Jsem na třetím kiláčku a už to začíná být docela dobrý, lidí ubývá, žádné lokty a strkanice. Teď začíná ta pravá zábava a to udržet tempo pod 4:45/km, samozřejmě nejlépe až do cíle. Lehce poodkryji pokličku, byla to naivní představa. Ale nepředbíhejme... :) Tak já tedy valjooo vpřed, sem tam někoho šmik šmik, pak zase mě někdo fik fik, prostě klasická davovka. Na otočce u Erpetu sleduju kde kdo známej a jak na tom kdo kde a kdy, naprosto zbytečný kde nic tu nic. Takže zase k běhu. Je teplo, je fakt příjemný teplo, ale né na běhu, když do teď bylo maximálně 15. Prostě je mi vedro a nejásám z toho. Už aby byla občerstvovačka. Jsem na 9.km a tempo fakt lehce pod limit. Na desátým občerstvení, čupr, dokonce dva kelímky. Následuje lehké zpomalení. Tak jako co, voda přitěžuje za chvíli to bude zase dobrý. Na 11. furt stejný, to asi vodou nebude. Podjezdy pod Letnou mě fakt dostávají, tempo klesá k pěti a tajně se loučím s časem 1:40. Stanovuji nový plán pod 1:45 a těším se jak si to na těch 5 minutách příjemně odklušu. :)) Na 15.km zásadní rána, už neudržím ani 5tkový tempo, to je jako fakt nečekaná zrada a uvažuju o reklamaci těla na sokolovské porodnici. Nicméně to dokoušu na 16.km kde je další občerstvovačka, leju do hrdla, leju na sebe, leju všude kam se dá, což mě trochu probírá. Vybíhám na Rohanské nábřeží a zde se odhrává rozhodující bitva. Výheň jak sahara. Vlním se v tom vedru jak plechová krytina a tempo jde úplně do kopru. Z dostupných informací přehodnocují cíl na přežít. Jsem někde za 17.km a chlapík přede mnou krok doleva, krok doprava a jde k zemi. Asi se bude střílet či co? Chlapík v křeči, pěna u pusy. Aha střílet se nebude. Takže koukáma na něj, jestli nemá zapadlej jazyk, během chvilky jsou tam záchranářky a odhánějí nás s tím, že se o něj postarají. Oukej. Trošku mě to naštvalo, ten chlap byl prostě můj, spadl přede mnou tak co mi na něj šahají, safra taková geniální akce k odpočinku. Bohužel musím teda utíkat dál. :-)) Za Těšnovským tunelem potkávám Jirku Ježka, zdravím ho, fandím mu, mává rukou, že už toho má dost a šlape dál. Před Čechovým mostem zase Honza Kovalovský, ve štafetě lenoch jeden. Hodinky ukazujou lehce před 20 km, takže je na čase rozbalit zničující kilometrový finiš. Drtím pravou pražskou dlažbu svými metrovými kroky a těším se na vysněný cíl. Meta 21.1km je tu, ale ta páska s nápisem cíl jaksi zase chybí. Musím ještě přes Mánesův most a tam už to bude, rozezlen ještě přidávám tak, že se tempo blíží k úvodu závodu. Na cílových kostkách se mi ještě podlamujou kolena, ne však z tíhy výsledku, ale prostě už nemůžu. :)) Stopky se zastavily na čase 1:44:22. Na goučing docela dobrej výsledek.

záznam: http://connect.garmin.com/activity/76686617

Pečecká desítka-rekordy a antirekordy

Tak jsem si myslel jak konečně proniknu do nového závodního odvětví a že bych snad hned na poprvé mohl trhnout nějaký úspěch, bohužel pod názvem Pečecká desítka se neskrýval závod pro milovníky pěnivého moku, jednalo se o třetí disciplínu triatlonového sportu, pro mě bolestnou a nejslabší. Současně s tím to nemilým zjištěním mi došlo Vavisovo heslo, dneska pod 40. :)
Naštěstí se sešly ideální podmínky (slunečno, skoro bezvětří, teda aspoň v autě to tak vypadalo), takže proč si neudělat žížeň. No ale přejděme k faktům. Jelikož moje tréninková morálka je bohatá jak bezdomovcův majetek, na čas pod 45 minut jsem přestal pomýšlet téměř okamžitě. Nu co tedy? Zalistoval jsem ve svém goučingovém deníčku a směle se podíval pravdě do očí a to, že nejdéle jsem tempo kolem 4:30/km vydržel celé 2 kilometry, ikdyž předtím už jsem si smlsnul na pár kilometrech v tempu pod 5:00/km. Takže kde hledat cílový čas? 4:45/km to bude to pravé ořechové, aspoň pěkně potrénuju na půlmaraton a nacvičím si závodní tempo.
Na závod se přihlásilo podle nepodložených údajů kolem 600 lidí. To mě uklidnilo, že začátek bude opravdu vlažný, pokud teda nebudu stát přímo na lajně a to bych si nelajznul.

Běžecký sraz borců z ČZU, jeden koučující, jeden ještě hrající a jeden už jen přihlížející=věk nezastavíš. :)

Na startu se houfujem v klubku baskeťáků ze Suchdola, jen ten největší dříč s vidinou pod 40 jde dopředu, abychom ho nezdržovali. Kousek od sebe mám Jirkou Chaloupku, nestora dlouhého triatlonu, a neznaje jeho aktuální výkonosti mě pojal nápad pokusit se o jeho skalp. Navíc ceny stříbra na světovém trhu stoupají, třeba na tom něco trhnu. :) Je tu start, pouštím stopky a kontroluji zpoždění na startovací lajně. Celých 15 sekund na realný čas. Běžím si pěkně s davem a snažím se dostat na své tempo. Po čtvrt kilometru jsem to konečně stlačil pod hrozivých 5:00/km. Zatáčíme na výpadovku z Peček a jsme najednou na 1.kilometru, tempo přesné jak chvýcarské hodinky (4:44/km), tepy překvapivě pod 180. Za Pečkama už se začíná "peloton" trhat na menší skupiny. Jirku Chaloupku mám na dohled, cca 300-400 metrů přede mnou, jen to začíná foukat do protivky, šikmo zprava. Snažím se za někoho schovat, ale všichni běží v levém pruhu, navíc takový přerostlý hovádko jako jsem já v okolí žádné. Už jsem u Ratenic a větřík na mě nemůže. Jsem na 2.kilometru a zkrs vesnici se to docela zvedá. Na konci vesnice hlouček občanů vřele povzbuzuje. Za Ratenicemi neustále do mírného kopce, vzpomínám na komentář místního, že toto je rychlý závod neb je to placka. Facka by padla kdybych ho tu měl po ruce. :) Končí 3.kilometr a s ním i stoupání, které přechází v klesání, tempo ve znamení samých 4. Snažím se natáhnout krok, ať to z kopce běží rychleji. Skoro pod kopcem potkávám v odstavném pruhu Libora Bucifala, který to zabalil pro zranění, jak jednoduchý skalp, až mě to skoro netěší. :)) Jsem pod kopcem, odbočuji před Cerhenicema doleva a míjím ceduli se 4.kilometrem, tempo klasika samé 4. V protisměru už se žene stádo chrtů, nefuní, skoro je není slyšet, jen jsou proklatě rychlý. Ten zatracený Chaloupka je furt kousek přede mnou a já ho né a né dohonit, ale přece ho tu nestáhnu za půl kilometru a vyčerpám se, když na to mám ještě pět kilásků. Prostě plíživým tempem ho někde před cílem docvaknu. Půl kiláku před otočkou míjím Vavise a povzbuzujem se. Já točím na 5.kilometru v čase 23:40, to žádná slává neb při stejném tempu by to hodilo 47:20, tak takle ne Šewy. Přitápím pod kotlem a s dovolenou pomocí větru jsem 6.kilometr odkroutil za 4:32. Jooo to by šlo, hlavně vytrvat. Dávám si za úkol vystřihnout 7.kilometr podobně, byť je tam docela slušné stoupání a pak konečně zapnout své biturbo. Kopeček mi dává docela kouř, ale již jsem na něm a nadosah už mám i železného Jiřího. Do Ratenic sbíhám v těsném závěsu za ním a dávám mu čas do 8.km. Hohooo, 7. a 8.km schodně za 4:29. Vybíháme z Ratenic a jdu na to, tisknu tlačítko GO BABY GO! a nic se neděje, asi zanešený trubky, či co. Chvíli čekám, jestli se bude něco dít, zdali se zadřený mechanismus probudí a k mému překvapení se nic neděje. Hmmm tak trubky to nebudou, zatlačení do asfaltu v důsledku nadpozemského zrychlení se nekoná. Ty voe zase to zbylo jen na mě. :)) Osm a půltej kilák a konečně se dostávám přes šedýho vlka, mocně ho povzbuzuji železňáckými přízvisky a on se prach sprostě přiznává, že už mele z posledního. Tak jo, dávám do toho všecko, zapojuji u nehtík na levém malíčku u nohy, který protahuje můj krok o celých 5 milimetrů a já se díky tomu vzdaluji od svého dnešního soupeře. Míjím ceduli Pečky, hned kousek za ní 9.kilometr, který byl za 4:26. Bomba stupňuji tempo, kdy se mi todle někdy povedlo? Sám nevím. Nicméně začínám toho mít dost. Vbíhám na hlavní koskatou třídu rychlostí zasněženého blesku a nohy se mi na tom povrchu docela motají, jen si něco neudělat. Fakt už si přeju cíl, poslední zatáčka a brána na dohled.

Poslední zatáčka.

Borce před sebou už nechávám být, jenže nějakej vocas zezadu začíná sprintovat jak na stovce při zlatý lize a samozřejmě je to ten fešák co měl rozvázaný eNBéčka. Ještě aby mě předběhl a pak se tam někde přede mnou rozmáznul nebo se mi zamotala ta jeho tkanička mezi nohy a já se vymlasknul. Tak to prrr!

Vidíte ho tam prevíta...?

Přaštil jsem do červeného čudlu a konečně se dostavil ten báječný pocit kdy vás rychlost zatlačí do asfaltu. Nadasflatovou rychlostí jsem prosvištěl kolem borce, které ho jsem chtěl ušetřit a nikoho před sebe už nepustil. Fuj, je to tam. Cílový čas 46:07, reálný když odečtem těch zmiňovaných 15 sekund. Sice jsem si kdysi říkal, že tu desítku vždycky pod 45 musím stlačit, ale ikdyž se to dneska nepovedlo, tak jsem s výkonem spokojený. V cíli mě vítá manželka a šťastný Vavis s časem 39:47! CDéčka z Kutný hory jsou prostě borci. :)) A teď už konečně to pivo, kvůli kterému jsem vlastně přijel. :))

Rodinné foto.

trasa: http://connect.garmin.com/activity/72633769
fotky: http://sewy.rajce.idnes.cz/2011_03_12_Pececke_10/
výsledky: http://pecky10km.wz.cz/vysledky/pecky-jaro/pecky10km2011v.xls