Klatovský triatlon

Po dlouhých třech týdnech tu mám konečně zase jeden závodní příspěvek. Určitě už jste se nemohli dočkat na nějaké to čtení, stejně tak jako já na závodní aktivitu. :-) Tak kdepak dneska začnem? Co třeba dlouhodobou přípravou na tento závod. Ač obracím tréninkový deník ze všech stran, moc plných kolonek tam nevidím. Takřka od Mělic jsem za to kloudně nevzal z důvodů nějaké podivné hrdelní a plicní indispozice. Poslední přípravný týden jsem doháněl co šlo, nějaké to plavání, něco nesvižného běhu a v pátek ještě kousek kola na ozkoušení nového sedla a sedlovky. Pak také spřádání plánů za kolik to dát. Zde se musím společně s vl001 pochválil, jak jsme takový pěkný časový plán vymysleli Aldamanovi na Osecký triatlon. :-D Zpět ke mně. Zadívám se do slunce a říkám si plavání za 0:18, kolo za 1:20 a běh třeba za 0:45? S dvěma 2minutovýma depama za pěkných 2:27.
Máme tu sobotu, ale start je až ve dvě. Takže pomoct tátovi naložit konstrukci na depo a pak už jen zabalit věci, případně něco pojíst. Nestává se často, abych vyrážel na závody triatlonu po vlastní ose, ale když je to jen 4km od domu proč ne, že? V Bezděkově u Rualu na mě dýchla atmosféra loňské akce Javor 1456, hlavně po dojezdu to zde bylo veselé. :-) Takže zaregistrovat, jakožto člen pořádajícího klubu mám konečně nějaký závod zadarmo. Vyfasoval jsem pěkné číslo 5 jako ve škole. :-) A teď už jen počkat na rozpravu. Mezi očumováním závodníku mi vítr zfoukl kolo na zem, naštěstí to odnesla jen omotávka. Vítr je další nelibá událost. Pod jeho sílou a výběrem trasy kola přehodnocuji cyklistiku na 1:30, prostě ho mít s jakýmkoli průměrem nad třicet. Konečně dorazil bývalý spolužák ze střední a můžem probrat letošní 1/2PIM, taktiku na dnešní závod, cyklistickou dovolenou a podobné věci.... Véna nemá vůbec nic neplaváno, hlásí za letošní rok číslovku 3km. Že by potenciální obět plavecké části? Později mě na startu plavecké části dorazil tím, že by to mohl plavat tak za 16minut. Sakra jak to může někdo plavat bez tréninku? A právě přichází překvapení dne Honza Wainer, herdek kde ten se tu bere a co tu chce? To snad bude plavat levačkou, šlapat pravačkou a plazit se, abychom mi ostatní nebyli za kašpary? Další korunu tomu nasazuje Petr Pasev, Eva Nováková a Milan Ungr. Už tady chybí jen Vabroch a jemu podobné komety. :-) No nic vyslechnem si rozpravu, připravím běžecké depo a přesunu se k Pískovně. Plave se kilák, neopreny sou zakázaný. Voda jako kafe, slunko začíná pálit, takže ohoz je jasný, kaťátka a top. Jsme na startu a všichni navrhují se držet Evy. Volím pozici vedle Venci a za Dušanem Tomčou v Pointzero3+. Mě řekněte co chce na kilometru ušetřit? Minutu? Stejně to ztratí svlíkáním v depu. No nic je tu start a celou první rovinku se držím první skupinky. Na 1.bojce se to mele jak o život a ani na dalším úseku to není lepší, pořád mě někdo šťouchá, naplavává do mě a hrabe na nohy. Po prvním kole jsem z toho pěkně otrávenej, navíc když na bojce vidím Martina Kocuma plavat prsa a ještě přede mnou. V druhém kole jdu před něj a konečně se najde trocha místa a hlavně klidu na plavání. Druhé kolo končí nějak rychle a lezu z vody za 17:30, těsně přede mnou Andrea z klanu Jelínků, toho času dorostenka. V depu už moc kol není, vidím odjíždět Vencu, Martin Kocum taky včudu. Jedno zamyšlení, kde ty časy všichni berou bez tréninku, jak Martin, Venca, tak třeba Honza Vízek? Tak dál, depo za 1:30, to je skvělé. Skáču na kolo a valím, asi tak první 4km to frčí a pak najednou nic, nefrčí to, nejede prostě nic. Těším se na rovinku před Běšiny, tam zalehnu a povalím. Zase nic, jede to, ale né podle představ, není v tom žádná lehkost a tak se trápím na rovince s rychlostí kolem 35km/hod. Za Běšinama stoupání kde to znám, snad tam to konečně rozpálím. Drtím padály i kliky, ale není to prostě vono. Jestli to nebude ten proklatej vítr. Je trošku nuda, že to je jen jeden okruh bez žádných smyček. Člověk tam neví kdo je jak před ním, nemůže zdravit ostatní, natož se kochat ženskýma na kole. :-) Pár zhoupnutí do Strážova, pak do Janovic a je tu téměř rovinatý úsek do Klatov. Od Janovic to konečně foukne do zad. Rychlost jde přes 40, ale když jsem tady jel v pátek bez pomoci větru, jelo to stejně rychle a lehčeji. Asi se ta 3 týdní přestávka projevila. Plížím se k depu v poklidu neb stanovený průměr splním (konečný 30,24) a málem došlo na kolizi s Honzou Wainerem, který vbíhal do druhého kola. Komentátor Víťa mě pochválil za galantnost. Jaká pak galantnost, normální přednost z prava. :-D Tak šup do ponožek, boty a hurá na běh. Otec ratolestí Jelínků mě vtipně povzbuzuje, že Honzu ještě dám. Dám, ale leda tak večer v pivech. :-) Do prvního pěti kilometrového kola startuju jak střela. Nožky jsou roztočený z kola a setrvačnosti kmitaj vpřed, za půl kiláku už se srovnávají a jdou do normálního tempa, navíc i tepák hlásil, že takle by to nešlo. Běh je fajn, konečně společnost, tak můžu hulákat povzbuzující slova protiběžcům. V rozmezí 10 minut je to docela nahuštěný. Postupně potkávám známé tváře a poctivě zdravím. 500metrů před otočkou potkávám vedoucího Honzu a nepřijde mi nějak extra rychlý, asi už vyklusává neb náskok má luxusní. Dobíhat ho nebudu, přece jen mě čeká ještě 8km. Na otočce bumbám, oplachuju houbou a mažu dál. Oproti Mělicím je to fakt slast běžet v takové pohodě, těším se do druhého kola a na to jestli jsem někoho stahnul. Na 4.km z ničeho nic křeč jak sviň do zadního stehna, snažím se nohu propnout a předklonit, ale vůbec to nejde. Takže nejdřív propnout, uf to bych měl a teď předklonit. Po několika pokusech se daří. Narovnávám se, udělám tři kroky a je tu znovu, potvůrka. Tak znova, napnout a pak předklonit. Milan Ungr nabízí pomoc. Děkuji, ale snad to zvládnu. Opět to vůbec nejde, snažím se to promasírovat, ale je tam mega boule. Po chvíli se zadaří, masíruju a čekám. Po X minutách vyrážím volnou chůzí. Zdá se být vše v cajku tak přecházím do běhu a snažím se nohu moc nepokrčovat. Zdárně jsem dokončil první kolo za nějakých 30minut. U depa hafa lidí povzbuzuje, je to pěkné když člověk slyší skandovat svoje jméno. Čeká mě posledních 5km a hned za depem dostávám náběh na křeče do obou zadních stehen. Se asi poplazím. Pro jistotu zvolňuju. Po kilometru už to zase jde, asi konečně zabral Carbonex, příště ale sebou beru ten Magneslife, a rozbíhám se. Občerstvení na otočce a snažím se posledních 2,5km rozbalit co to dá. Tepovka konečně atakuje 180. :-) Je tu cíl, výsledný čas běhu 53 minut, celkem 2:39 a 21.místo. Nu nebylo to špatné. Při pohledu na výsledkovku pořád nechápu některé časy z plavání některých "neplavců", přitom když si vezmu čas svůj tak mohu být docela spokojen. Kolo bylo trápení, ale jak jsem říkal, co by člověk chtěl po 3 týdnech nic nedělání. A běh byl fajn, nebýt křečí dostal bych se pod 50minut, ale na 45 minut by to asi nebylo. Po závodě bylo standartně pivečko, půl kuřátka a koupačka v řece, která byla proklatě studená (počítám tak 2.třída základky :-D). Pak pokec, kdy Venca odhalil své tajemství v plavání. Loňský rok trénoval s plavcema 3x až 4x týdně, no jooo to se to pak plave bez tréninku. :-)
Závěrem bych si dovolil perlu dne. Vyhlašovali se mimo jiné i štafety družstev a tak na pěkném 3.místě skončila štafeta TTK Husqvarna Klatovy. Tož Šewy má svou první medaily z triatlonu, jupííí. :-) A taky si asi dojdu ke Kocumům do Husqvarny pro nějakou tu pilu, abych mohl víc řezat zatáčky, jako to dělá Martin a Ondra. :-D
fotky: snad nějaké budou
výsledky: na stránkách Klatovské triatlonové mafie (takle v pravo, kousek dole)

Czechman aneb zmrtvých vstání se nekonalo

Co předcházelo této významné události. Téměř 14 dní odpočinku když nepočítám Krále, kterého jsem jel na 3/4 plynu a jeden bezvýznamný 5 km výklus. Pak také předsevzetí, že když nebudu 100% fit nepojedu. Pátek vypadal nadějně, už jen občasné pokašlávání. Bohužel však sobota vypadala jinak, zase kašel a i ta sviňa rýma se přidala. Správně bych měl napsat, že nejedu, ale nový plášť na zadku a hrazda na řídítkách vybízela. Aby ne když jsem se s tím mordoval téměř dvě hodiny. No takže pěkně zabalit a ráno hurá na Chodov kde byl sraz s Radovanem. Během hodinky jsme na místě, kde už se to hemží triatletama a triatletkama. Nečekaně rychlá registrace, dostáváme trička za včasné přihlášení a zaplacení. Zvolil jsem velikost L, bohužel po vybalení jsem zjistil, že velikost sice L, ale skutečnost tak XXL, namlouval jsem si, že ho ještě vyměním, bohužel se tak nestalo. V deset přijíždí Vavis na kole z Kutné hory. Vybavuji ho svojí zrcadlovkou a stáva se z něj dokonalej paparazzi. Podstatná informace od pařadelů zní, že voda má 22 stupňů a tudíž neopreny jsou povolený. Vzhledem k celkovému počasí to řeší mé dilema v čem jet. Proto beru svůj Ironmanský top s kraťasama a překrývám ho šprckou. Je trochu čas se pozdravit se známýma, pokecat, zapozovat osobnímu fotografu. Pak už jen dopnout neopren, okusit špičkou palce vodu, zkusit pár temp, zjistit, že jsem si měl jít aspoň 2x zaplavat v tom těsném oblečku a zařadit se na startovní čáru. Ještě jsem nabudil Děvče plácnutím po zadku, usmála se tak se jí to asi líbilo ;-) , a už je tu start, tož hurá do vody. Začátek s rozvahou, než se nám to porovná. Jsem překvapen čistotou vody, je vidět plavce přede mnou, občas si všimnu i čísel tepovky. Začátek na 170 mě docela vyděsil, ale snad se to brzo srovná. Snažím se dýchat na každé třetí, ale občas v tom mumraji musím na dvě. Snažím se plavat někomu v nohách, ale je to asi šílenec neb jeho vír mě vcucává k jeho nohám. To by pak nebylo plavání, kdybych si tu jen tak serfoval na břichu. :-D Po první bojce si nalézám volný prostor a jedu konečně a pravidelně na třetí tempo nádech. Tepovka se konečně dostala pod 160 a frčím kupředu. Je tu druhá bojka a opět tlačka. Na levé straně vidím modrou čapku, plavu blíž a hle ono to Děvče. Usmívám se na ní, ale je nějaká soustředěná na vláček před sebou. Tak se ještě chvíli kochám jak jí to pěkně jde. Je to talent, na to že před rokem a půl ještě neplavala kraulem a teď to tady buší jak Thorpe. Po třetí bojce už mi to plavání začíná jít a baví mě to. Máme tu první kolo a výběh na pláž, Vavis řve, že jsem pomalej. Určitě to byl zase nějakej hecířskej kyd, už ani nevím co jsem mu na to odpověděl. Přemýšlím o tom se zapojit do vláčku, ale nějak mi to v něm neba, protože nemusím moc hrabat a tudíž mi to přijde, že plavu pomalu. Ani nevím jak to uteklo a už je tu konec plavání, vidím dno a chci se postavit a ejhle ono to je víc než dva metry. No já se tu snad ještě utopím. Tak ještě kousek ke břehu, postavit a hurá do depa. Vavis hlásí, že jsem před Děvčetem a Radovanem, to mě obzvlát těší, páč i bez etriatloňáckého tréninku dovedu rychleji plavat než on a že mě dřív vždycky zmasil na plavání. :-) Plavání za 31:30, neoprén rychle dolů, tretry, přilba, číslo, gel do kapes a letím s kolem na start. Zde se musím pochválit, protože takle rychlé depo snad nemá ani Péťa Vabroušek, zvládl jsem to za 1:30. Na kolo vyrážím v čase 33:00. Než jsem opustil depo zahlédl jsem přibíhat Děvče. Ukažte ten zázrak jménem hrazda. Hned zaléhám a valím přes 30km/h. Cca na 4.km jde přede mě Děvče, chválím jí Zippy a upozorňuji, že tu něco hučí, jojo byli to ty Zippy. :-D Ječmínek ten pohled zná, ale z loňského Grafilitu jen krátce, já se hecnul a užíval jsem si ho celých 8km. Děkuji Ti bože. :-D Pak jsem zahájil stravovací zvyk a Děvče mi odskočilo. Na smyčce se zdravíme a poté i s Radovanem. Dávám si ještě tak 5km a pak půjde i on přede mě. Na 20.km se stala hrozná událost, povolila opěrka na pravý loket. Bohužel vypodložení v objímce se vymačkalo nebo vydrncalo a prostě to nedrží. Jsem z toho pěkně otráven, navíc mě začla bolet levá půlka zadku, vypadá to na nějakou šlachu za kyčelním kloubem. Do toho mě na 22.km mignul Radovan stylem komety. Dokroutil jsem první kolo a šteloval opěrku. Na otočce fotí Vavis a informuje, že jsou všichni přede mnou. No snad to není tak hrozný. Beru gel do kapsy a laboruju s opěrkama. Nevydržel jsem a stočil jsem je pod řídítka a zaléhávám na berany, pěkně to tlačí do loktů. Na 40.km ve mě bouchly saze a valím. Na smyčce kontroluju Děvče, tak dvě minuty přede mnou, Radovan minutu. Přijíždím na spojovačku a sleduju v protisměru čelo závodu, Míra Podborský to valí jak na Tour de France a jako by ho snad ani nečekal běh. Před Břehama potkávám fešnej balík, kterej si plápolá za Honzou Kovalovským. Sračky jedny. Potkávám další bijce, koutkem oka jsem zachytil podkolenky a fungl nový Zippy, to musel být Ironpepa. Taky jsem zahlédl červeného Forta, to musel být pro změnu Zombice. Najíždím do posledního kola, urval jsem si na jídlo banán, ale tyčka už se nezdařila. Pádím dál, zadek mě začíná tlačit. Za chvilku doháním Máru-rivala z Pilmana, prohodíme pár slov a frčím vpřed. U smyčky opět kontroluju pozici, zatím co já najíždím, Děvče z ní vystřelilo jak raketa. Radovan je někde před ní. Dávám smyčku a kontroluju hodinky, Děvče 8 minut přede mnou. Do 88.km makám, pak zvolňuji, abych nepřijel urvanej do depa. Těsně před koncem kola mě vzal Milda. Kolo dávám za 2:57, s průměrem těsně pod 32. V depu mi nejdou nazout ponožky, mezi tím vybíhá Milda i Mára. Jen počkejte pánové, to jsem však ještě netušil, co mě čeká. Vybíhám a celkem to jde, tempo z počátku nijak závratné. Po 1,5km stavím na čůrandu. Dobíhám na 2.občerstvovačku a cítím, že dnešní běh není to pravé ořechové. Napiju se a pokračuju. Bohužel pak začíná pravé peklo, píchá mě v boku, pak zase na hrudníku. Nemůžu se pořádně nadechnout a začíná mě být blbě, střeva se bouří. Na občerstvovačce zkouším kolu. Odbíhám za ní a fakt se to nedá vydržet, potkávám v protisměru Děvče (běží s úsměvem, to se u mě říct nedá) a čekám na vhodnou příležitost. Nikde nikdo tak hurá do lesa. Bobkuju a sleduju ostatní jak jim to pěkně jde. Za takovou klobásku by mě maminka v kojeneckém věku pochválila. :-D O berušce s lopuchem se zmiňovat nebudu. Značně odlehčen se deru zpět na trať. Po výběhu z lesa konečně chápu systém okruhu. Dobíhám 1.kolo ani nevím za kolik. Občerstvuji se a vyrážím do druhého kola. Střeva se bouří dál. Loupnul jsem do sebe Carbonex, který mě na chvilku vzpamatoval. Dál si z druhého kola pamatuji, že jsem tak 1/4 odpochodoval a bylo mi hrozně blbě. V prostoru cíle jsem zavítal na návštěvu kadibudky a emociálně tak zakončil druhé kolo běhu. Do posledního kola jsem se notně přemlouval. Mezi tím Děvče vbíhá do cíle na druhém fleku, pane jo ta ženská je fakt dobrá a nejen po sportovní stránce. Pokud se chci dneska vejít do času 5:30, mám na poslední kolo cca 35 minut. Při mém stavu to nedám i kdybych se pos..., to už jsem vlastně 2x udělal. :-D Vavis mi domluvá ať to klidně dojdu, ale nevzdávám, na tom něco je. Jdu na to. Poslední kolo je indiánským během a pěkně se to vleče. Na nějakou kolu už jsem rezignoval, stejně už jí nemají a tak piju co se dá, v břichu už mám pěknej rybníček Brčálník. Naposledy obkroužím Buňkov, teda nejradši bych do něj skočil, vploužím se do lesa, občerstvovačka a poslední úsek běhu. Za mnou se objevil mistr Roháček a to ve mě zmobilizovalo zbytky bůh ví čeho, ale prostě jsem ho nehodlal pustit před sebe. Rozběhl jsem se co to šlo a valil do cíle (zde bylo vidět, že nohy by byly v pořádku a že by za normálních okolností letěly), dokonce jsem stahl i borce před sebou, dnes na běhu opravdu nevídaný jev. Do cíle už jsem ho nemignul, ale svoji čest jsem uhájil. Je tu cíl za 5:43 a ověnčen toaletním papírem pokračuju na další souboj do kadibudky, bylo to jen tak tak. S po cílovou kadibudkou za rovných 5:50, konečně mohu přijímat gratulace.
Teď už přichází na řadu konečně ta zábavnější část dne. Koupačka, vyzvednou finišerské tričko, ofiko se poznat s Honzou (Zombice). Taky nafasovat těstoviny s pivkem a přisednout do klubka běhejcomáků, kde jsem se nemohl na slovo neb jsem do sebe tlačil potravu s pivem, to mě udělalo moc dobře. Po té jsem se rozloučil s Vavisem, který odjel domů do Kutné hory a Radovan, který pokračoval směr Opava. A tu vznikl problém jak do Prahy, po několika neúspěších, že by mě někdo hodil do Prahy jsem na to rezignoval a rozhodl se jet vlakem. První úkol bylo nacpat všecko do batohu-povedlo se. Ještě jsem si vychutnal vyhlášení a pak tu krávu těžkou na záda a najít nejbližší stanici vlaku. Místní mamina doporučila Přelouč. Sedám na kolo, ač nerad, a mažů směr Přelouč. Bohužel v Přelouči mi asi ruplo v bedně, protože jsem našel ukazatel směr Kutná hora-21km a valil jsem to dál na Horu s tím, že si pěkně vytočím nožky a překvapím Vavise. Jedna cenná zkušenost, nevěřte ukazatelům co se délky trasy týče, páč já jsem z Přelouče do Kutné hory natočil 30km, to mi potvrdil i Vavis. Pomohl mi najít vlak a skočili jsme ještě na jednu dvandu. A přichází poslední hororová scéna. Jsem připraven na peroně a vyčkávám rychlík na Prahu. 5 minut, nic. 10 minut, nic, asi lehké zpoždění. 20 minut a nic, asi větší zpoždění. 40 minut a stále nic, asi o něco větší zpoždění. Pak ten zasranej reproduktor ohlásil 50 minut zpoždění, no co deset minut už vydržím. Máme tu celkové hodinové zpoždění a ta zajebaná lokomotiva nikde. Po hodině a 10 minutách jsem se dočkal. Takové jsou služby Českých drah. Do Práglu jsem dojel za 5 minut 12, stihl poslední metro do Holešovic a na byt se dovlíknul kolem půl jedné. Poslední zbytky sil jsem vhrnu na míchaná vajíčka a pak už spokojeně chrrr chrrrr.....
fotky: http://sewy.rajce.idnes.cz/2008_06_07_Czechman/

Král Šumavy MTB

Podle nadpisu je jasné, jak jsem se 31.května 2008 rozhodl. Teď už jen odkryju to malé tajemství, že jsem po uvážení svého zdravotní stavu rozhodl pro krátkou trasu, čili pro Králíčka. :-) Sužován kašlem a rýmou, jsem v sobotu po deváté ráno pobíhal po náměstí s kolem kochaje se chrtama v první lajně, kde jsem mával kamarádovi Zbyňkovi. Poté jsem ještě pozdravil další známe tváře na čelních místech startovního pole a přemístil se do výhodné pozice k očumování startu. Výstřel a první vlna letí jak splašená z náměstí. Pane jo, to je rachot. Jakmile se dal do pohybu i konec pelotonu, poslušně jsem sjel do spodní části náměstí a zařadil se na chvost. Domluven jsem byl s kamarádem, s kterým jsem jel loni Javor 1456, že pojedem pospolu a navíc jsem se chtěl motat kolem souboje Jindřicha a Gabči. Vskutku zajímavý souboj. Jindřich právník v posledních letech bez pohybu, trápíc se svojí nadváhou, pořídil horské kolo a začal od začátku roku trénovat. Gábina architektka v dávné době špičková biatlonistka, v současné době preferující inliny, taktéž od začátku roku začla trénovat. Treninkové objemy témeř identické (cca 700km). Po deseti minutách jsem se dostali na startovací čáru, nasazuju comp a zapínám stopky na tepáku. Celý 1600 had cyklistů před sebou, krásný pohled. Konečně nasedáme do sedla a můžem se opřít do pedálů. Uvodní tři kilometry pěkně po asfaltu. Neženu to, ale občas mi to nedá se pustit do svižného tempa. S Hynkem kecáme a prodíráme se pelotonem vpřed. První brutální kopec a je tu samozřejmě frontička, tak šup z kola a tlačíme, je to škoda já bych to normálně jel. :-) Pak kousek po hřebínku a hurá na první pitnou. Jelikož máme všeho dostatek jedeme dál. Mimo jiné zde potkáváme Jindřicha, mazajíc se opalovací krémem, čímž budí dojem, že je v klidu a pohodě. Buď si je jist vítězstvím nebo taky prohrou. Gába je prej 3 minuty před ním. No uvidíme. Tak do toho šlápnem a snad jí budem za chvilku v patách. Technická vložka na motokrosové dráze nám zvedla adrenalínek až z toho méně zkušeným praskali kosti. Nějaké kopečky a technické sjezdíky a jsme v Chlístově na občerstvovačce. Kelímek ionťáku, banán do kapsy a valil bych dál, ale zůstaváme na krátký pokec s Hynkovo bráchou. Gába nikde asi stále před náma. Konec tlachání a pouštíme se do dalšího náročného stoupání, jo tady se kašpárku nevyhnem. Stoupání je prudké, přesto se dá jet, bohužel v půlce potkávám chumel, kterej vede a vůbec nejeví známky toho, že by mohli uhnout. V poklidu se za nimi vleču až po chvilce se rozestupujou a já se proplétám dál. Ještě kousek stoupání a budem na sv. Bartoloměji a hle kde to v dáli šlape, Gába. To rozhodně nebyli tři minuty, ale nejmíň 15. Hulákám na skupinku kolem ní, ať tu dračici nezdržujou a může valit vpřed. Všichni se chechtaj, ale kupodivu jí pouští. A máme tu parádní sjezd s Bartoloměje, valím vpřed a válcuju všechny přede mnou. Gába, Hynek a já se na rovince sjíždíme, do dalšího stoupání jedem pospolu. Při stoupání do vesničky Javoří přejíždíme trať, akorát když se blížím k přejezdu rozezní se upozornění na vlak, naštěstí čekání trvá jen minutu a můžu pokračovat v souboji s kopcem. Zase potkávám kolo-tlačky, zajímalo by mě kde ty lidi na to berou morál, se takle do kopce trápit chůzí. Jedu na kašpárka, ale přesto rychlostí o 1km/hod rychleji. :-D Na kopci pokračuju dál, dokud nepotkám cyklistu Václava z Klatov, kterej mění duši. Klábosím a čekám na Hynka s Gábou. Za 5 minut doráží Hynek, za chvilku Gába, ta sviští dál a za chvilku vyrážíme i my. V dalším kopečku dojíždíme Gábu a hurá na chvilku na asfat. Za chvilku nás čekají brody a né zrovna malé. Zde si říkejte co chcete, ale letos pro mě brody nejsou. Představa studené vody a mokrých treter a dalších 30km v nich na moje nachlazení není ta pravá léčba, proto se zúčastněným omlouvám, že jsem to střihnul jinudy. Tak pokračujem, přijíždíme k brodům a já se kochám projíždějícíma, čekám na projezd Gáby. Ještě, že jsem počkal, někdo jí zblokoval na brodu a zahučela do vody až po hlavu. Pěkné schlazení nejspíš. Vytrácím se po levém břehu a stoupám do Braníčkova, kde je občerstvovačka, tam se napojím na trasu suchou nohou. Čekám na Hynka a kecám s velkým Láďou na občerstvovačce, zásobuje mě ionťákem a rohlíkem. Má to tu dnes pěkné všude obsluhovatelky v bikinách. Doráží Hynek, v těsném závěsu Gába. Ta se nabaští a hned valí dál. Jede jak motorová myš, ikdyž jsem jí viděl už cpát se Carbosnackem a kopce občas tlačit tak snad není ještě tak prošitá, aby nevydržela do cíle. Nějak dlouho jsme se zakecali a po čtvrt hoďce vyrážíme. Na 45.km je dělení tras, dlouhá už je v tuto chvíli uzavřená a já si jen postesknu, že letos holt jedu krátkou, ale příště, příště už budu točit zase vlevo jako Jája. :-D Musím říct, že letos na krátké si ty sjezdy užívám, člověk je odpočatej tak to můžem valit rychleji, jen kdyby tu nebylo porád tolik lidí. Na poslední občerstvovačku do Brtí to docela sviští. Jen co přijíždím Gába odjíždí. :-) A Hynek nikde, jen co do sebe kopnu ionťáček a banán už je tu. Taky do sebe něco tlačí a vyrážíme na stíhačku do posledního výživnějšího kopce. Na vrcholu už vidím známá záda, stačí jeden krátký sjezd a Gábu jsem docvaknul. Poledních 15km před náma tak už to doklepem společně. Konečně už je na obzoru Černá vež, sjíždíme loukou k Loretě, které je posázená snad 5 bikerama s defektem. Opět vidím Václava, který už má druhý defekt. V tom řve někdo další, jestli nemám náhradní duši, že už dvě propích a další náhradní nemá. Věnuju mu tedy jednu s tím, že snad už na těch 5km 2x nepíchnu. Hynek s Gábou odskočili a dá to docela fušku je před Klatovama na asfaltu dohnad. Při pohledu na hodinky zjišťuju, že by to mělo pod 5 hodin být, což jsem tak na Gábu odhadoval. Už toho má plný kecky, ale pořád valí dál jako život. No jo ta sázka. :-D Ani uklidňování, že Jindřich je někde daleko nepomáhá. Takže už je tu cíl a sázka je vyhrána. Hrubý čas 4:54, pozice 637. Pro zajímavost Jindřich za 5:16, pozice 824.
Tak a teď už jen gulášek, pivo, sprcha, večerní koncert se skupinou Dva a půl cvrčka a nekonečný proud rýmy. :-D