neděle 27. července 2008

Triexpert Cup Karlštejn

Než prchnu na týdení dovolenou do Alp, pokusím se sesmolit něco malého o Karlštejnu.
Z organizace závodu mám velice smíšené pocity. Moje přihláška předem nikde, přesto jsem platil jako včasně přihlášený, ale zase bez propagačních materiálu, trička a poukázek na jídlo a pivo. Příšerně malé depo, po zavěšení kol těžko prošel jeden člověk z bagáží. Matení nepřítele jedním kolem plavání (nakonec byli dvě kratší). Náročné a atraktivní trase cyklistiky ubírali body jedná pitná občerstvovačka (nikde kousek jídla) a v některých úsecích velice ztísněný prostor se špatným povrchem. K běhu bych snad měl jen volbu terénu (úsek pod mostem, po 15.km byl fakt o kotníky). Poslední mínusem je moderování záverečného vyhlášení (chtělo by to někoho zkušeného, s vytříbenou mluvou a vtipem).
A teď v rychlosti něco k výkonu. Limit jsem si stanovil na 5:30. Co bude pod paráda, co bude nad nic moc. Plavání jsem si odfrčel docela s příjemným pocitem a v parádním času 30minut, na to jak teď moc neplavu je to paráda. Takže další posun plaveckých hranic. Na kolo skáču kolem 32. až 33.minuty, můj předpoklad počítal s 35.minutou. Hned na počáteční rovince mě fiknou dva časovkářské speciály, jeden Viper s Mírou Vraštilem a pak mnou věčně obdivovaný Specialized Transition (sen), kdo na něm to nevím. Snažím se jet velkou pohodu. Přiházejí kopečky a člověk se musí hecnout, no co se dá dělat. Rovnou přeskočím na obrátku, kde můžu čučet kdo, že se to za mnou řítí. V poměrně rychlém sledu frčí Pavel od Zuzky, pak Zuzka, Langoš, Milda a poněkud více zpět Vavis. Kousek po 20.km mě sjíždí do kopce Pavel. Na obrátce na 30.km je vidět, že se přibližuje Zuzka, jenže následuje rovinka, kde mě to zase letí. Předjíždím zpět Pavla a frčím vpřed. V podstatě až na 62.km je situace stejná, na něm mě dojíždí Zuzka a do kopce jedem vedle sebe a kecáme (hlavně o občerstvovačce bez banánů). Z kopce jí pouštím před sebe, abych se taky mohl konečně kochat. :-) Na 72.km mi přijde, že jede hrozně pomalu, tak jdu před ní a prchám. Při posledním sjezdu mě pekelně zablokovali auta a než to stačím rozdejchat je Zuzka opět přede mnou. Už to valíme při řece do depa a tak si tak za ní plápolám (žádný hákovají, jasný jo). Jinak občas to byla podívaná na nechutnou hákovačku. Nevím jak to ten Kovi dělá, že se to na každým závodě za ním poskladá jak vlaštovky na drátě. 87km kola jsem odjel za 2:53, což je maximální spokojenost, čekal jsem časem něco kolem 3:15. Musím říct, že na kole mě zas tak hic nevadí, ale v depu jsem teprve poznál žár slunce a tušil, že běh bude očistec. Z ponožkového depa vybíhám v 3:29. Přemítám o celkovém čase a při běhu za 1:45 by to byl nový osobáček. Ale takový čas v takovém parnu asi bude nereálný. No nic odkroutím první pětku a uvidíme. Na otočkách se pravidelně chladím, zdravím se a povzbuzuju s ostatníma a se Zuzkou se na sebe ksichtíme. :-) Dneska se jí docela držím. V rytmu parního stroje nasazuje kousek za mnou strojové tempo Langoš. Mám před ním obavy o svoje běžecké pannenství. :-) První pětku dávám za 26 minut a je to fakt peklo. Desítku dávám za 55 minut a už mě to vůbec nebaví. Zuza sbírá minuty náskoku. Potkávám Vavise a nevypadá vůbec svěže, ale náskok mám snad dostatečný pro dnešek. V předposledním kole se rozhoduju zařadit chodeckou vložku v krosu pod mostem, nohy se pletou a nerad bych si zvrtnul kotník. Na konec zařazuju ještě jednu na 14.km kde mě fikne Langoš. Dobíhám na občerstvovačku a totálně se cpu a kropím vodou. To mě na nějakou chvíli probere a tak na chvilku při běhu zabředám do hovoru s tím parním strojem, jenže pak mi zase prchá. Někde na 17.km potkávám Vavise úplně na plech. Poslední občertvovačka a pouštím se do hlemýždí stíhačky, morálně podpořen tím, že už to mám jen do cíle. Na 19.km ho míjím v chodecké vložce a prchám do cíle. Koukám na hodinky a snad by to mohlo být do těch 5:30, nestalo se tak, trefil jsem to úplně přesně. :-D Běh 2:01 není úplně z říše snů, ale na ty podmínky, proč ne.... :-)

pondělí 7. července 2008

Ironmaniac-probuzení v půlce sezony aneb konečně v laufu

V rychlém sledu jednoho týdne, tu máme další závod a to teplický Ironmaniac. Bylo zajímavé sledovat vývoj délky distancí na tomto závodu. Na začátku roku se hovořilo o 4-80-20, postupem času 4-90-21 a nakonec by to snad mělo mít 3-90-21. Zkušení plavci z řad hobby triatlonistů se těšili na 4km plavča, pro mě to bylo taky docela lákavé. Ve finále si myslím, že zkrácením plavání na 3km se pořadatel ochudil o pár duší. S Vavisem jsem se domluvili, že pojedem. Tak trochu jsem tušil, že zajištění závodu bude špičkové. Přece jen pokud někdo chce po osmi letech navázat na tradici a prorazit, musí nabídnout závodníkovi co nejvíc a to nejlepší. :-)
Na závodě se sešla celá triatlonová špička (Vabroušek, Bednář, Wainer, Brynda, Podborský, ze Slováků Džalaj a Kristl a další), takže moc šancí na přední umístění nebylo. :-) Když spočítám 1. a 2. výkonnostní třídu tak mám 30 lidí a celkem startovalo 56, to na 3.VT a příchozích moc nezbylo. Holt to letos měli bez křoví. :-)
Prezentace na poslední chvíli a možná díky tomu rychlá. Příprava proběhla nějak hekticky, ani jsem si nestačil přeleštit kolo a vydrhnout neoprén. :-) Věci do depa dávám 5minut před uzavřením a rozpravou. Z rozpravy mám taky prd, protože furt něco rovnám a hledám záchod. Ještě do sebe nasypat půlku gelu, půlku šlehy (musel jsem jí vzkoušet před Lipnem) a pár lokanců napružováku. :-) 15 minut před startem se konečně začínám soukat do gumy. Dnes si musím dát záležet, aby mě to nikde netahalo neb 3km plavání není zas taková lechtačka jako 1,9. Přitom laborujem s Vavisem za kolik to kdo dnes poplavem, mumlám něco o 50 a 55 minutách, on o hoďce a čtvrt (pozor neustále plave bez gumy). Konečně jsem v tom, ještě usadit pořádně ramena a hurá okusit vodu. Pane jo dnes je obzvlášť mokrá, hopnu tam a je to kafčo. Ale ráchat se v tom hodinku tak se klepu jak ratlík, jsem na něj zvědav, jestli ho nebudou lovit. Pár temp, zapózovat fotografům a šupky dupky na startovací lajnu. Přemýšlím koho se chytnout a zkusit první kolo za někým rychlejším než já. Milan Ungr to bude to správná volba. Loučíme se s Vavisem a snad se uvidíme na běhu. Start a už se to vaří. Překvapivě žádná strkanice, hned na začátku jsem ztratil Milana, snažím se teda jet podle svého a občas se pokusím někoho chytit. Všichni to nějak ženou a tak se chvíli vezu s ženou Šárkou Kolbovou, teda aspoň si myslím, že to je ona. Voda je čistá skoro jako v Mělicích, tož je vidět na hodinky. Tepovka na 155, to je tak akorát. Šárka mizí vpřed, tak jí nechávám být. Na 1.bojku se plave nějak dlouho, ale někde ty metry nahonit musíme. Sakra kde ta bojka je..... no konečně, teď 50m na další a hurá směr ke startu. Doplavávám skupinku, která je teda značně nesladěná. Všichni kousek od sebe, žádnej vláček. Jdu za jednoho a ten se pěkně motá. Až před další bojkou se skupina tmelí. Proplaváváme kolem mola s fotografy a tak zařadím pro zajímavost znak, to jsem dlouho nezkoušel. Je to fajn, ale není to taková pohoda a rychlost. Frčím za skupinou do 2.kola a pro kontrolu čas - 28minut. Safra to je nějaké pomalé. Snažím se přidat a moc to nejde. Větřík nám zesílil a udělaly se pěkný vlny. Při každé kontrole směru si pěkně loknu vody. Fuj, takle by to nešlo, tak si dávám bacha, přesto se to né pokaždé podaří. Směrem na zadní bojky se trochu motám. Míjím zadní bojky a směřuju to přímo na bránu. Nějaký odpadlík přede mnou. Ani se nesnažím ho docvaknout a pořád si jedu svoje. Tu od břehu vyjíždí člun a směřuje nás ještě na obeplavání poslední bojky a pak teprve do cíle. No je to docela fuška neb povětru nás to žene na břeh. Nakonec jsem ho ještě stačil 50metrů před cílem střihnout (byl to Tomáš Langhammer). Vylézám ven a málem jsem se natáhl na tom krásným peršanu ve vodě. Čas plavání 58 minut, no 55 minut to není a 50 už rozhodně ne, ale nebudem z toho dělat vědu. Jsem v depu, kde komentátor hlásí ještě 15 lidí ve vodě. Depo poměrně rychlé, nějaké dvě minuty. Všecko to nasázet do igelitky a naládovat kapsy potravou chvilku zabere. Langoš už jde na kolo a já hned za ním, beru banán a frčím před něj. Jenže se mi odlepila výstelka na hrazdě a odpadla. Naštěstí mě na to Tomáš upozornil (díky Ti) a tak jsem se pro ni vrátil. A teď už teda definitivně vyrážím vpřed. Koukám na tacháček a nemůžu přečíst displej, bohužel slabá baterka. Safra, no aspoň se nebudu stresoval číslama. Tak jedu a jedu, Langoš kousek přede mnou. Říkám si, že bych ho mohl držet v dohledu neb v Mělicích byl o maličko rychlejší než já. Si tak šlapu vítr v zádech a počítám přibližné časy na otočkách. Někde na 5.km jsem si udělal první zářez na pažbu. 2km před otočkou dojíždíme dalšího borce, kterej se drží Langoše poněkud blíž, než by měl a taky mi přijde, že Langoš zvolnil. Celou dobu šlapu fakt na pohodu, tak trošku přidávám a jdu před oba borce a mizím v dálce (dva zářezy). Po otočce to funí jak blázen a na rovince to vůbec nejede. V protisměru pak kontroluju pozici od Mildy a Vavise. Začínám pomalinku baštit, protože v břiše mám pěknej brčálník z koupačky. Za nedlouho se dostaví větříky, ani nevím, jestli náhodou raketový pohon není nepovolená podpora, ale co vítr jako vítr. :-D Je to fakt pohoda, když vás nestresuje tacháč, prostě šlapete, občas mrknu na tep, jestli to neletí nějak vysoko a jinak šlapu a kochám se krajinou, závodníky v protisměru atd. Na další otočku si píšu další dva zářezy. Kontroluju čas a měl bych jet pořád s průměrem přes 30. Beru si banán a jedu zpět. Tady už to znám, dojedu na otočku a pak zpět a dál do Teplic, do cíle. Kontroluju znovu Mildu, tak nějak stejně, Vavis mi přijde, že jede pomalejc. Do 66.km se nic zajímavého nestalo, až teda na toho fotografa, kterej mě vždycky mlaskne v tom nejhlubším lese s bleskem a já pak minutu vidím jen záblesk. Taky vždycky při tom hejknu fuj tajbl nebo choc do p..., ale s úsměvem. :-) Na poslední otočku (66.km) píšu jeden zářez. Tady neberu nic, ale začínám se cpát gelama a víc pít, abych než vyrazím na běh nežbluňkal. Tentokrát přesně podle času kontroluju Mildu, jedem úplně stejně, a Vavise, ten ztratil 5minut. Ten je teda velkorysej v těch náskocích dneska. :-) No snad ho to nebude na běhu mrzet. Počítám, že mám poslední půl hodinku kola a přestávám se cpát. Míjím bývalou otočku před Dubí a sjíždím do Teplic. Takle si předsatvuju dojezd do depa, pěkně z kopce, rychlost cca kolem 50 a tepovka na 125. Jen točím nohama a jsou tu Teplice. Tak tady by někde měla být už ta hala. Vidím rovnou šipku v odbočovacím pruhu. Co s tím? Nikde nikdo. Tak zahnutá v odbočovacím a rovná v přímém pruhu to je naprosto jasné, ale toto... než se stačím pořádně rozhodout už odbočuju. Přijíždím na kruháč a nikde nikdo, šipky taky žádné, je to jasné, špatná volba. Doma se budu muset mrknout na centrální mozek a třeba ho někde porovnat. Obkroužím kruháč a vracím se zpět na hlavní, přitom si krásně do větru nadávám. Další sjezd už je to správné odbočení. Šipka vpravo a pořadatelé, zatočit k hale, kde jsem se málem přerazil o obrubník a teď už vklidu dojet k depu. Kolo bylo pěkné, takový dost zvlněný, ale žádnej dlouhej táhlej stoupák. Nakonec s jedním malým blouděním jsem dal kolo za 2:49 s průměrem 31,90 a to mě přišlo, že jsem to fakt nějak hustě nebušil, prostě paráda. Depo běžecké bylo taky docela rychlé, nějaké dvě minutky, ale ta buzerace. S kolem jsem přejel čáru, takže slézt, zpět za čáru a pak teprve k věcem. Kurník, příště si k tomu přelepenýmu kabelu na zemi napište stop a bude to naprosto jasné. Vybíhám z depa a už zase řvou, číslo dopředu. No jo sakra! Samozřejmě jsem ho v tom spěchu na jedné straně urval a tak jsem měl pěkný šikmý čtvereček přes rozkrok. Ještě, že jsem neměl jedničku na šikmo. :-D Vyrážím na běh a mám poněkud obavy, aby se neopakovali Mělice, toaleťák jsem si sebou nevzal, tak snad záchodový bůh zůstane nevyslyšen. Běžím a představa 21km mě fakt děsí, snažím se myslet na prvních deset km. Prvních 5km bude poznávačka kudy a pak holt to bude o vůli. Běžím relativně v pohodě s tepovkou kolem 165. Potkávám Vabrocha, který už je na první pozici a jde do cíle. Vypadá docela jetě, asi jde poněkud přes závit. Je fakt, že na kole byl s velkým náskokem první Kristl. Hned 5vteřin za ním běží, no tak to musel bejt souboj panečku.No nic, já si to jdu vychutnat. Motáme se parkem a všude hafa lidí. Kam já si odskočím na čůrandu. Konečně nikde nikdo a dva volné stromečky...chvilka tváření, že tu vlastně vůbec nestojím a můžu opět běžet. Mezitím mě doběhl Langoš a jde přede mě, zkouším se ho držet, ale dál než na 5.km k občerstvovačce to nejde. Tak teď mě bude zajímat jak je na tom Milda s Vavisem na běhu. Někde v půlce parku potkávám Mildu a za nějakých 5minut po Mildovi svého "pokrevního" bratra. Zdravím ho indiánským pohybem pravačky. :-) První desítka za nějakých 48minut a zatím je to pohoda. Při náběhu do druhého kola mi fandí Vabroch, no jo starej známej. :-D Na občerstvovačce piju a beru houbu na osvěžení po cestě, je docela teplo a jedna pitná by se hodila na 2,5.km. Myslím na poslední desítku běhu a vůbec to nejde, snažím se na to nemyslet a dokonce se mi daří vypnout mozek. Prostě běžím a tupě zírám dopředu. Na poslední občerstvovačce (15.km) toho mám plný kecky, beru ionťák, baštím meloun a ještě si beru vodu do kelímku na cestu. Už se pěkně šourám a najednou se přeze mě přežene exceletní běžec Tomáš Ulma, loni ho vylosovali v tombole Triexpertu a je majitelem Viperu, zatím mu to pořád vůbec neplave a přes super cyklomašinu ani nejezdí, naštěstí měl ještě jedno kolo před sebou. Potkávám Mildu, zdravíme se a zjišťuji, že něco malinko stahnul. To mě trochu nabudí, že dnes konečně bych mohl mít skalp takového borce. S napětím očekávám Vavise jak to žene a zatím se nic takového neděje. Potkávám ho na úplně stejném místě jako kolo před tím. Huláká na mě jak pěkně tuhnu, ale on taky nijak překotně neletí. :-) Tak to bude asi i jeho skalp. No už to mám za pár a dva kiláky před cílem už mě bolí celé já, hlavně se mi vůbec lehce nedýchá neb mě všude píchá. Žádný strhující finiš, ale pozvolný doběh v celkovém času 5:33 a běh za 1:40. Podle času musím říct, že mi to nepřijde jako 21km - vždyť Pražský půl maraton jsem běžel za 1:35.
Konečně zasloužený odpočinek a spokojenost s předvedeným výkonem. Jo a po závodě jsem si dopřál masáž zdarma, to byla slast. Sice žádná atraktivní kozatá mladá masérka, ale pán postavou alá Ječmínek, ba ne ten je proti masérovi ještě hubeňour, ale aspoň se s ním dobře kecalo.
Ještě trošku zamyšlení nad Lipnem a už bude konec. ;-) Bude to pěkný sado maso. Plavání bych mohl zvládnout v tempu jako tady, kolo bude chtít ještě lehce zvolnit a běh bude masakr, kdybych takle odtočil tama půlmaraton a pak další desítku v podobném volnějším stylum, tak jsem naprosto spokojen, pak už to nějak doplácám indiánským během. :-)
fotky:
http://sewy.rajce.idnes.cz/2008_07_05_Ironmaniac
výsledky:
http://www.sportis.cz/csv.php?id=839&co=vysledky

Sme tam :-D
video: http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/08.07.2008/20847129696-13:10-4-cesky-pohar-v-triatlonu-teplice-cesky-pohar-v-triatlonu-teplice.html