Novohradský basketbalový maraton

Tato moc povedená akcička probíhá každoročně a když se nevydaří po sportovní stránce, tak vždycky po stránce společenské. :-) Tentokrát jsme zahájili akci již v pátek podvečer, tedy tu společenskou část. Po příjezdu na Hrady kolem osmé, jsme okamžitě zapadli do restaurace zvaná Radnice. Zde už sedělo pár členů družstva, kteří zavodňovali organismus na zítřejší akci. Nicméně jsem nezahálel, kopnul tam několik plnotučných piv a podpořil to několika panáčky zelené. Bujarou přípravu zakončilo několik smečovaných piv a panáků a kolem jedné se šlo spát. Ranní vstávání kolem osmé nebyl zas takový problém, cesta do Stropnice, kde se tentokrát odehrávala sportovní část víkendu, taktéž v pohodě. Horší už to začalo být s pohybem po palubovce. Starosta Hradů zahájil akci v půl desáte pokřikem Huňá muf a šlo se na věc. Nějakou náhodou jsem se ocitl v zahajovací sestavě Hradeckých. Tož sem bez ostychu zahájil palebnou formaci a hned tam loupnul první troječku turnaje, odběhal jsem nějakou tu půl hodinku a šel jsem si hačnout na lávku. Co vám budu vyprávět, ze začátku všichni běhali jak čamrdy a postupem času sil ubývalo a ubývalo až nezbývalo. O proti loňsku mi taky nějak krutě došlo a tak sem v závěru turnaje už běhal dost sporadicky, ale běhal. V průběhu turnaje už začínalo být jasné, že Novohradské družstvo opět nebude stačit na v laufu hrající družstvo Zbytku světa. A tak se stala pro starostu nepříjemná věc a to stejně jako loni, prohrálo se. Turnaj byl ukončen v pět hodin odpoledne, kdy většina lidí už šilhalo únavou. Celkem se odehrálo 7,5 hodiny. Kolektivně sme si přiznali, že jsme pěkný mejdla a zavzpomínali na časy kdy se hrávalo 12 hodin a v dobách hodně dalekých i 24 hodin. Jo to byl ten správný basketbalový maraton. Luxusní halu jsme využili ještě k výtečné večeři a pak se vrátili do Nových Hradů na závěrečnou oslavu turnaje a vyhlašování statistik. Zde se sešlo jen zdravé jádro a několik fanynek. :-) Záverečná oslava už proběhla v umírněnějším tempu než příprava v pátek, vlastně ani nebylo co oslavovat, ikdyž my si důvod vždycky najdem, a tak jsem se dostal do postele již před půlnocí. Ještě vyhodit kotvu z postele, aby se ta zpropadená místnost při usínání tolik netočila a je po mě. Probuzení ráno bylo příjemné, ale při vstávání se stala tragická věc, přes noc mi asi ochrnuli nohy, prostě se na ně nešlo postavit. Po několika pokusech se mi to povedlo a celou neděli jsem chodil jak naprcanej kačer. No byla to podívaná. Ještě, že do Prahy byl přesun autem. Bohužel ani v pondělí to nebylo o moc lepší, lejtka pořád proklatě bolela. Teda po Železňákovi jsem byl taky pěkně zhuntovanej, ale rozhodně ne tak moc jako po této akci. Inu kyselina mléčna tekla proudem. :-)

A ještě konečný výsledek: Nové Hrady : Zbytek světa 562 : 654
Odkaz na tabulku střelců: http://www.bknh.ic.cz/cz/maraton2008.html
Poznámka, proč zrovna my jsme Béčko? ;-)

Král Šumavy aneb zase na šrot

Marně vzpomínám, to bylo letos nebo loni jak bylo tak hnusně na Králi? Jojo loni, letos to bylo snad ještě horší... :-) Tak popořádku, po Pilmanovi totální flákačka, nicméně mám najeto přes léto, tak co bych ten 250ti kilometrový dýchánek neobjel. Když nebude chcát, proč ne. S Vavisem z domu vyrážíme ještě za tmy v 6:20, za chvíli jsme na náměstí kde se to všecko pěkně řadí a roj cyklistů ševelí do tmy. Potkáváme klatovskou borkyni Martinu, fotíme se a já se snažím zjistit za kolik to má v plánu objet.

Počítám, že to dá pod deset, ale ona se tomu brání. Však uvidíme. Hlavně se teda uvidí co my s Vavisem, dost bude záležet na počasí. Je 6:30 a peleton nadšenců (možná spíš pošuků) se vydává na svou nekonečnou a zatím skoro noční pouť. S Vavisem se snažíme držet pospolu a využívat výhod balíku. Bohužel mě to nějak na "rovince" do Mochtína baví a sjíždíme balík za balíkem, když zjišťuju v kopečku, že mám tepovku přes 180, zvolňuju. Takle by to nešlo. První obstojný kopec za Malonicema docela v pohodě, přesto došlo poprvé na kašpárka. Následuje odměna v podobě sjezdu pěkně v menší grupě. Tak teď si vystoupáme do Kunkovic a na dlouhou chvíli bude pohoda. Ve sjezdu za Čachrovem se to pěkně potrhalo, až jsem osamocen na špici, inu znalost prostředí se vyplatila. Směrem ke Strážovu to funí pěkně do zad a tak si to valím podle sebe. Mrkám dozadu a v dálce vidím Vavise, určitě si mě v Děpolticích docvakne. Za Strážovem mě sjíždí skupina 3 lidí, tak se zapojuji. Chlapci na špici bezhlavě buší a každou chvíli je musím upozorňovat na správný směr trasy. Být beze mě jsou dávno zpět v Klatovech, minimálně v Janovicích. :-) Je tu krpoš do Děpoltic a opět kašpárek, jedu ležérně a vyhlížím Vavise, furt nikde, přitom ty kopce mu letos tak pěkně jdou. Jsem na vrcholu a furt nikde, jedu skoro krokem. Rozhoduji se pro sjezd k bufáči a tam počkám. Cpu se tu už čtvrt hodiny a furt nikde, za chvíli telefon, že měl defekt. Po nějaké době opět telefon, defekt nemá, za to je u Janovic. :-D Naviguji ho hlavním tahem do Nýrska a pak dál na Rudu, sraz ve Lhotě. Čekám a kláda jak cip, jedu mu kousek naproti. Sláva konečně spolu, ale veškeré balíky cyklistů nenávratně v řiti. Valíme na Špičák a sjíždíme pár jedinců. Jednu ženu jsem vyhecoval k závěsu, snažím se jet tak, aby stíhala. Nakonec se pod sedlem odpojuje, že si radši pojede svoje. Ještě se uvidíme, v tu chvíli by mě nenapadlo jak blízko jsem k pravdě. :-) Sjezd do Rudy lahůdka, za to výjezd za Rudou pruda, trochu vody a nějak mi to nemele. Na Gerlovku jsem se vyškrábal, 75.km a začínám toho mít dost. Tak snad si do Srní odpočinu. Za Hůrkou se sjíždí trasy a potkávám 150tníky, hned kousek přede mnou brácha, snažím se ho docvaknout a vůbec mi to nejde. Jen co se mi to povedlo, namotal přehazku, to je teda pešek. A už tu jsou pověstné Prášilské kostky. Sice nikomu moc nejdou, ale Vavisovi vůbec, takže ho dojíždím. :-) Za Prášilama nás dojíždí brácha a tak to do Srní doklepeme společně, nicméně do kopců se neskutečně trápím a vlaju za všema jak toaletní papír. Srní občerstvovačka = spása, cpu se vším, polívka, rohlíky se salámem, banán a navrch horký čaj. Vůbec se mi to tu nechce opustit, co mě chybí? Nic. Možná sluníčko a teplo. No tak dobře, ze Srní to je pěkný sjezd. Valíme dolů a je to zase kláda. Fuj tajbl. Skoro bych jel to dvoukilo. Máme natočeno 100km a představa dalších 150 je fakt na pěst. Chvíli to konzultuju s Vavisem a bohužel nekompromisní pravačka určuje směr na Svojše, no tak jo. Jsme tu půl hodiny před limitem. Co asi naše kolegyně ze Špičáku, stihne to? Prďák na Svojše a pak na Zhůří to je fakt mazec, že já si tu pravačku radši neusekl a ještě dělám jako bych to tu vůbec neznal. Ve Svojších dávám pauzičku, čůračku a nasazuji Shlehovou terapii. Zabublá to do trubek a ať se děje vole boží. :-D Po neskutečném trápení jsem se vyškrabal na Zhůří, do žaludku letí tyčka a další gel. Vavis čeká a hlásí teplotu 5°C. Zabte ho, pak mě a pokud nemáte péřovku, tak i sebe. :-) Koketuju s myšlenkou zavítat do nějaké teplé hospody a objednat si flašku Fernetu. Nebo že bych stahnul kůži z tamhle toho berana, sakra kdyby aspoň ty praporečníci měli nějaký noviny. Nějakou záhadou jsem se dovlíknul až do Kvildy. Následuje krásné pozvolné klesání při Teplé Vltavě až do Borové Lady. Trošku jsem pookřál a tak to tu mastím krásnou 45, dojíždím Vavise a pelášíme vpřed jak lavina údolím. Odbočka za Borovkou zase velí do kopců, teda oni to nejsou kopce v pravém slova smyslu, jen taková mírně zvlněná rovina, ale moje momentální psychické rozpoložení má značně vychýlenou vodováhu. U Nového Světa přichází spása (jak patřičný název vesnice). Starší borec s rozebraným kolem se dožaduje pomoci. Hurá, slézám a nabízím svůj kompletní servis od výměny ventilku až po složení tandemu z jeho a mého kola a dojetí do cíle za jeho pomoci. :-D Pardál jeden se však spokojí jen s mojí náhradní duší a využití služeb mé hustilky, ani nedovolí mi to nafouknout. Asi je to na mě poznal, že melu z posledního. Odjíždíme s Vavisem, aby nás bodrý chlapík za pár kilometrů dojel a oplatil mi pomoc tlačením do kopce. Sundej tu ruku z mého zadku nebo tě kousnu. Buď se na mě vyprdni nebo mě za chvíli zakopej pod tou krásnou lípou. :-) No tak jedu zase za svý, za svý nic co ze mě už dávno vyprchalo. Už, už je to tu, otočka u Vimperka a teď začne hra na přibližovanou ke Klatovům. Další skvělá zpráva, za 2km bufík. Na občerstvovačce nabízí své kolo výměnou za cokoli motorového, co by mě dopravilo do vany a na masáž, když už tím tady nedisponujou. Ve Zdíkově jsem se fakt zaseknul, divím se, že už zde mě Vavis neopustil. Taky jsme dospěli k závěru, že letos to fakt pod deset opět nebude. Přijíždí sběrný vůz, chvilku před ním dáma ze Špičáku, co teď jásat nebo plakat? Tento moment zažívám fakt poprvé, s bufíku odjíždíme úplně poslední a hned po nás se to tu balí. Před Javorníkem mignem dvojici a v trápení na Javorník mám na dohled dámu ze Špičáku, Vavis už je zase někde vpředu. Pod Šimánovem se sjíždím s výše zmíněnou dvojicí a dámou. Ona nasazuje nejmenší placku z trojky a vesele si to točí, já to rvu na 39-25. No nevěřil bych, že to celé dám v sedle, ale je to tak, no když máte za zadkem ženskou... I potlesk pořadatelů jsme si vysloužili, byť jsme úplně poslední. Juchů a teď na sjezd do Sušice, vůbec se s tím nemazlím a odjíždím. Na předposlední občerstvovačku do Dlouhé vsi prej přijíždím s pěti minutovou sekerou na Vavise, to docela jde, ne? No a zase ládování, ať je z čeho brát a zase odjezd jako poslední. Teď už mám před sebou poslední tři "smrťáky", Hartmanice, Hlavňovice a Velhartice. V Hartmanickém odskakuje Vavis, kterého uvidím až v cíli. V půlce mezi Hartmanicema a Hlavňovicema se sjíždím s Jíťou (to je ta dáma ze Špičáku, kdyby někdo nevěděl) a zabředáme do rozhovoru. Pěknej Ridley se zadní karbonovou stavbou na 105. Jen ta trojplacka to trošku hyzdí, ale co bych dneska za ní dal. :-D Do Hlavňovic dojíždíme společně, já atakuju občerstvovačku, Jitka kopec se slovy, že ji jistě dojedu. Tak nevím jestli myslela, že dojedu jí nebo ten bufík. :-) Začínám si pohrávat s myšlenkou, že když už se mi takle "daří", že by to bylo takové stylové dojet poslední do cíle. Začínám koordinovat balení bufíku a po sléze odjíždím směr smrťák. Docela jsem si s ním hravě poradil, na zlomu bylo viděl předposledního borce, kousek níž už to valila dolů Jitka. Tendle sjezd mám fakt rád, pěkný pozvolný zatáčky, do kterých to klopíte v 60tce a v posledním lomení to jde přes 70. Konečně můžu jednou za rok prosvištět stopkou pod kopcem bez zastavení, kvůli tomu to stojí Krále jet. :-D Mignul jsem pána v letech a frčím si to dál, jsem předposlední. Za chvíli už zase stoupám na Velhartický utahovák, Jitka na dosah. Jenže než já budu na vrcholu tak ta už bude zase klesat někde dál. Následuje další ze skvělých, byť krátkých sjezdů. Dneska to tu přes 80 nevytlačím, řídítek se sotva držím. U Podolí dojíždím Jitku a kecáme. Má obavy, aby jsme to stihli do 12 hodin, prej je to limit pro měření časů a ráda by to stihla, aby mohla být v kategorii ZD2 (myslím, že něco jako ženy nad 40) změřena a na bedně, je totiž jediná účastnice v této kategorii. Safra, co s tím? Taky si nemohla vzpomenout dřív. Z Běšin to máme do cíle tak 11km a času 20 minut. Vytlačuju z tuby poslední zbytky gelu a pak vytlačit něco ze sebe. Jedu co to dá, Jitka vzorně v háku. Příšerně mě bolí kolena, no ale nedá se nic dělat, čas je neúprosný. Tak ještě chvíli a budou tu Luby, z bolesti kolen už mi tečou slzy. Praporečníci na svých místech, paráda, a tak to můžem řezat. Svádíme neuvěřitelný souboj s časem. Bude to na vteřiny. Jitka je skvělá, perfektně za mnou vlaje. Ještě sme střihli nějakýho chlápka, takže na nějaký poslední místo kašlu. Cílová rovina na dohled a tak pouštím Jitku před sebe, aby si to užila a měla třeba nějakou pěknou fotku kde bych nezacláněl. Nakonec jsme to dali s malým fousem (12:00:17). V cíli jí čekají kolegové-fandové a bouřlivě aplaudují, tiskneme si ruce. Večer se snad uvidíme, tebe na bedně určitě. ;-) A já jsem si schytal nemístnou poznámku, jestli mi to za to stálo, od mého stvořitele. Na to se nedá jinak reagovat než, stálo, sice to bolelo jak prase, ale stálo to za to, ostatně jako veškeré bodobné akce ve společnosti Vavise a dalších skvělých lidí.
Jinak plán na příští rok zůstává, pod deset, sice už budou nové trasy, ale to vůbec nevadí. Bude to chtít konečně nějaký pěkný počasí, taky toho sportovního štěstíčka a hlavně odpočatého a 100% zdravého Šewyho. A vzkaz tej svini co mi na Srní vyměnila nohy: Dostaneš příště po čuni, s takovýma šmečkama se to nedá jet. :-D

výsledky: http://www.championchip.cz/cze/zobrazenisouboru.php?IdAkce=809131&Kategorie=250%20Km
fotky: snad budou

Pilman

Týden utekl jako voda a hurá na závěrečný podnik Triexpert Cupu a to na Pilmana. Přiznávám se bez mučení, zas tolik se mi na ten závod nechtělo, jednak po Lipnu to není ještě ono, jak fyzicky tak zdravotně, navíc jsem veškeré tyto krize přiživil na závodu Javor 1456. Ale některé aspekty velely vyrazit a pěkně se dorazit. :-D Tajně jsem doufal, že někteří profi chrti by nemuseli přijet a kdybych si vylepšil bodový výsledek mohl bych snad i stanou na bedně věkové kategorie Triexpert Cupu, zatím jsem se krčil na 6.fleku. Nebudu vás hned na začátku napínat, ty cajzli nabóchaní snad přijeli všicí. Tudíž jsem si to přijel užít. Na místo konání jsem přijel na poslední chvíli. Rychle pozdravit s Vavisem, urobiť prezenčku a šupem dem do příprav. Zdravím se s Ironpepou a poznávám jeho kámoše Demiho, ty blázni se ještě stačí jít proběhnout. Nechápu, stejně se nejdřív plave. :-D Veškeré přípravy už se chýlí ke konci, už se jen převlíknout do cvičebního úboru. Mažu k autu a koutkem oka zachycuji jak se Pepa snaží rozflákat zadní okýnko u auta. Na dotaz o kladivu mu nabízím montovací klíč č. 32 (kdyby někdo nevěděl, tak je to klíč na dotažení misek středového složení pomocí takového nástavce). Nakonec sehnal kladivo a tak se deset minut před startem probíjí sklem do vnitřku auta pro neoprény, To jsou mi dneska zabezpečovací moresy. :-) No nic čas letí a jdu se taky rychle navlíct do gumy. Pár tempíček, rozprava s Langošem o neposlušných čepičkách a hurá do toho. Od Lipna jsem vlastně neplaval, tak jsem na to zvědav jak to půjde. Hned na prvním úseku se stala tragická událost. Asi jsem špatně věnoval pozornost usazení neoprénu nebo nevím, nic méně sem si uskřípnul v podbřišku to ... no, a levou. Celých dlouhých 1,9km jsem bojoval s tím dostat tu potvoru na správné místo a bohužel se nepodařilo. Panečku to bylo utrpení, takže pánská část publika asi chápe jak moc jsem se těšil na kolo. :-) Pod vlivem okolností a bez 3 týdenního tréninku lezu z vody za krásných 31:30. Hurá, neoprén je dole, to je úleva. Takže na to příště bacha. Lezu na kolo. Prvních 10km je bídných, vůbec to nejede, skoro bych se na to vyprd. Začínám to tu pojímat jako výlet v duchu vl001. Okruh kolem Vepřové je novinkou. Balíky slámy na poli mi imponují, to by byly fotky. Z fotografické letargie mě probouzí krpoše za Velkou Losenicí, no to se z toho vomeju. Takovej pohodovej okruh byl ten loňskej a teď toto. Jdu se s tím poprat. Konečně začíná další zábavná část kola, z Vepřové na Pilskou nádrž můžu sledovat soupeře. Čím víc se blížím k otočce, tím víc mě tuhne úsměv z cyklistického filmu odvíjejícího se přede mnou. Začíná to borcem na známém Specializedu, pak Mírou Vraštilem, pokračuje to Langošem a končí Jirkou Baldou. Všichni tyhle vylezli z vody přede mnou, přitom na Lipně i na Karlštejnu to bylo opačně. No někde se stala chyba. :-) Nic naplat 2.okruh se snažím napálit. Fakt se s tím nemazlím a docela to šťavím. Hned za Polničkou smahnu Jirku Baldu a další tři borce, pak dlouho nikde nikdo. Jo málem bych zapomněl, jediný Vavis a Milda Bayer poslušně za mnou. :-D Dlouho dobu jedu sám, tak zdravím známé v protisměru. V krpálu za Velkou Losenicí se na mě smějou tvrdnoucí půlky Langoše. ;-) Jejich čas, ale ještě nepřišel. Teprve ve stoupání mezi Vepřovou a Hovězím (umělecký pseudonym pro Račín) se naše půlky řadí vedle sebe a začíná debata o plavání a Phelpsově 8 zlatých medailých. Už vím odkud dnes vítr vane v plavecké části. :-) Nic naplat, než začne Langoš napodobovat Bolta na běhu, musím si udělat nějaký náskok v cyklistické části. Potkávám pana Spešla, pak Míru Vraštila, ty asi dneska nesjedu, kdoví jestli někdy vůbec. Otáčím do třetího kola a zatím s pěkným průměrem přes 31km/hod. Neúnavný Milda mě sjíždí, ale zatím se však jedná jen o vteřiny. Na Vavise jsem najel možná minutu. Tlačím do sebe poslední jídlo a vrhám se potřetí a naposledy na tu zpropadenou stojku. Pěkně mi dochází a melu z posledního, kopec prokládám jednou moč-pauzou. Posledních deset kilometrů už v klidu doklepu. Jsem v depu a kolo odjeté za 3:09 s průměrem 30,71 a však délka ukazuje 97km, slušný. V porovnání s Karlštejnem mi to přišlo mnohem náročnější. Z depa se mi vůbec nechce, pěkně si dřepím nazouvám ponožky a přemýšlím co bych si ještě upravil, abych nemusel běžet. Nakonec se odhodlávám a po dlouhých třech minutách jdu na běh. Stejně jako na kole mi to ze začátku vůbec neběží. Co chvilku mě někdo migne. L Je to hrůza. Dobíhám na otočku a za chvíli už lehkým krokem jako tančící víla kolem mě protančí Langoš, jehož průvan, který za sebou zanechává, mě příjemně osvěžil. J Zkouším se ho držet zuby nehty, ale dál než pod kopec to nejde, pak uniká nenávratně v dáli. Kopeček se snažím vysmahnout poměrně svižně, ovšem svou daň si vybral směrem dolů, kdy mám hrudník jako v kleštích. Nedá se nic dělat musím přejít do chůze. Pod kopcem se to srovnává a můžu pozvolna doběhnout první kolo. Na začátku 2.kola mě šmikne Milda a celé ¾ 2.kola ho mám na dohled. V protisměru potkávám Ironpepu, před stoupáním i Vavise, už začíná dotírat. :-D Díky tomu, že měl číslo na zadku, jsem poznal Jindřicha Krále alias Henryho III. Rychle se zdravíme a on upaluje do cíle. Kopeček vybíhám volněji, aby se pak neopakovala situace z 1.kola. Dolů si to šněruje Pepa svým železným krokem, ještě se hecujeme, on to má však do cíle, já ještě jedno kolo. Pořádně se občerstvuji na to poslední kolo a když dobíhá Martina Maňasová vybíhám. Chvíli se plácá za mnou, pak se role obracejí. Na další občerstvovačce mi utíká. Po otočce kontroluji Vavise a furt se blíží. To už snad udržím a když ne, tak aspoň doběhneme spolu. J Naposledy fešné stoupání a pak už jen dolů. Začínají propočty, jestli to do 5:45 stihnu, určitě. Pak zase určitě ne. Každou chvilku čučím na hodinky. Klaplo to, čas 5:44:35 a běh za 1:57. Škoda, loni jsem tu měl běh o deset minut rychlejší. No tak mám ten slavný Triexpert Cup celý za sebou a pěkně zkompletovanou sbírku všech pěti závodů. Ale tím nic nekončí, teď začíná ještě víc zábavnější část dne. Z celkového vyhlášení Triexpertu vyzdvihnem Vavisovo 3.místo ve věkové kategorii 25-30 a pak překvapení pro celkové vítěze (v ženách Jana Candrová, v mužích Lukáš Nedělka) v podobě karbonového rámu Triexpert Vieper II. Dál tu máme povedenou tombolu. S Vavisem už ani nedoufáme v nějakou výhru, tak si jdeme vyzvednout diplomy. Než k nim dojdeme, už mě někdo tahá z pytlíku. Paráda, cestovní taška a tričko Asics, škoda jen velikosti S. Tak jo šahám do pytlíku a tahám číslo 46. Vracím se k Vavisovi a ten mě míjí s úsměvem, že jsem ho vytáh. Tak co bych pro něj neudělal. Však si letos taky řádně zazávodil, tak si zaslouží odměnu. :-D Scéna jak z filmu. J Dostává pěkný batůžek Asics a omotávku na řídítka. Konečně si můžeme skočit pro ty diplomy. J Vyhlášení končí a závodníci postupně odjíždějí. Chystá se soukromá oslava na zakončení Triexpert Cupu. Avšak avizovaná kalící parta se nám poněkud smrštila, nejprve ohlásil odjezd Vavis, pak Ironpepa, Zuzka radši ani nepřijela. J Nic méně nějaký to pivko jsme stihli. Ještě chvíli kecáme s Pepou a Demim a ti pak odjíždějí balit stan a domů. Na parkovišti potkávám Vavise a objevujeme bezprizorní vaky s božskýma Zippama, podle střepů z rozbitého okýnka je typujeme na Pepovo. No jistě, jak jinak, má vysloveně dneska svůj den. :-D Začíná kovbojka s naháněním Hyundaie se slovenskou značkou. Pravé křídlo spodem pod hrází, levé křídlo po hrázy, sraz u závory. Nic a tak pokračujeme dál, zapojujeme stopovacího psa Lupinu. Levé křídlo po břehu, pravé lesem po cestě. Pravému křídlu se nakonec daří zastavit hledaný automobil a tak Zippy putují zpět do rukou majitele. Pepo mám to u Tebe. Byl to pěkný pocit stát se majitelem takových kol, byť ten pocit trval jen 20minut, tak snad příště a už napořád. ;-) Konečně v okleštěné sestavě vyrážíme na pivo a žvanec do místního hotelu. Vladimírové, byl to fajn večer, víc takových s tak skvělými lidmi.

Javor 1456

Ahoj všem zbloudilcům na tento blog. Po 2 týdenním nic nedělání přišla opět na řadu nějaká ta závodní ekšn. Asi bych měl popsat co to vlastně Javor 1456 je. Je to orientační závod dvojic na horských kolech. Jezdí se jak pánské dvojice, tak dámské a i smíšené. Na začátku vyfásnete mapu se zakreslenou trasou a tu musíte objet, protože po trase jsou rozmístěný kontroly. Závod se jede bez zajištění, to znamená všecko žrádlo a pití sebou, ale zatím se nestalo, že by na kontrole nebyla voda, letos i teplý čajík a třeba i s rumem. :-) Start je z Klatov, jede se překvapivě na Javor, což je nejvyšší vrchol Šumavy, ale na německé straně, a pak zpět zase do Klatov. Předpokládaná délka 115km, povětšinou po šotolinových cestách.
Po roce jsme se opět s Hynkem domluvili pro společného debla. Páteční prezentace s rozpravou proběhla za vydatného deštíku, který nehodlal přestat. Hned začala padat gesta, že pokud bude takto ráno cedit, kašlem na to. S přípravou oblečení jsem proto počkal na ranní hodinu. Usínám za zvuku pleskajících kapek a při každém menším procitnutí kontroluju stav zvuku. Pleská a pleská. :-) Kolem třetí ranní ticho, vau. V pět ráno opět ticho, pane jo. Vstávám v půl sedmé a ticho. Mrknu ven, zamračeno a nějaký podivný teplo. Koukám na teploměr a 18°C. Tak to se asi jede. Nikdy jsem snad nebyl tak rychle připraven (nasnídat, oblíct, všecky potřebné věci nacpat do kapes, jídlo do kapes, pití připravit, kolo namazat a doufoukat, vostrý voči nasadit) a za 45 minut od vstávání už jsem byl ready na startu. S Hynkem rolujem do zadních pozic a ještě se jdem poplácat se známýma. Je pár minut do startu a já spouštím svůj tuberácký kašel. Většina mě s údivem pozoruje, cože to jede za vášnivého kuřáka dvou krabiček denně. Po odfrknutí hlenu, který pleskne na zem jak dvoukilový stejk na prkýnko, pochopí, že skutečnost je jiná a hned je vidět jejich klid na tváři ve stylu, tak ten nás neohrozí, ten bude rád, že to doplácá. :-) Vlastně i přes relativně pěkné počasí na startu jsem splnil své gesto a fakt na to kašlu. :-D Tož tedy startujem a jsem náramně zvědav jak to dva týdny po Železňákovi pofrčí. Snažím se jet uvolněně bez žádného drcení kopců. První kopec na Hejno v pohodě, těsně za parťákem. Pak začíná pěkná bahenní prasárnička. Všecko je to mokrý z nočního deště a lidi na kluzkém bahnu padaj jako hrušky. Z kopce v tom sajrajtu jedu jako plochodrážník s nohama nad zemí. Tak jo skočíme na první kontrolu, Hynek propichuje kartičku a já kloktám horký čaj. :-) A vyrážíme dál, chytá se nás borec, který nějak nepochopil smysl závodu. Když je to závod dvojic, tak se jede ve dvojici, tento však svého parťáka na krosovém kole nechal daleko za sebou a doufám, že se aspoň modlí, aby se mu někde něco nepřihodilo. Sbíráme výškové metry jako na běžícím pásu. Někde jsem četl, že co 150 výškových metrů, to stupeň dolů. Klatovy jsou ve 450 m.n.m. a Javor 1456 m.n.m. V Klatovech bylo 18°C, to bude na Javoru něco kolem 11. No uvidíme. A máme tu první brodek, hlavně se nenamočit. Pohoda! Za brodkem stoupáme na Keply a pak na Hadí vrch, kde tušíme další kontrolu. Základem předtuchy je zkušenost z loňského roku. Ještě si projedeme potůčkem a je tu Hadí vrch i s kontrolou. Dávám čajík a kafíčko. Jelikož Hynek tu byl o chlup dřív, kartičku má propíchlou a tak hned valíme dál. Následuje krásný průjezd loukou a pak šup po louce k hlavní silnici. Na čerstvě posekané louce se trošku peru se směrem a cestou, která úplně zanikla. Hurá do kopce po hlavní silnici na Železnou Rudu. Zajímavé je, že po silnici do kopce mi to frčí a tak kousek odskakuji před náš malý peloton. Bohužel začíná poprchávat, v záloze mám svoji žlutou zaklínací pláštěnku, postrach všech dešťů. Zatím budu milosrdný. J Odbočujeme z hlavní na roz….. asfalt, ale na biku to moc nevadí. Znova přejíždíme hlavní silnici a stoupáme pod Polom, tam se trasa láme a frčíme z kopce až do Rudy. Na Grádlu se ještě stavíme pro třetí kontrolu. Konečně přestává pršet a punťa se dere skrze mraky na scénu. Projíždíme Rudou a pak přes hranice do Bavorské Rudy. Tudy silnicí a v první serpentýně zase do crosu. Táhlý stoupák, finální stojka a jsme pod Velkým Javorem, teď už jen kousek kolem sjezdovek do depa. Proti nám už si to dolů hasí vedoucí dvojice mladých chrtů ze Spořky. Odkládáme kola, přezouváme do běhaček a já beru na cestu štafetový kolík v podobě bagety. Letos do konce i běžíme, ale ne všecky krpoše to umožňují. V proti směru potkáváme další rychlejší borce a borkyně. Tak a jsme na nejvyšším bodě Šumavy, Velký Javor 1456 je dobyt. Ukaž pust mě taky. Dobyt! J Čekujeme kontrolu, objímáme vrcholový štít a valíme zase dolů ke kolům. Tentokrát odkládám pár věcích a taky obsah tlustého střeva. Do Klatov už pojedeme na lehko. Ještě pokloktat čajíček, do pedálů a valíme to dolů pod vlekem. Jedno lehké stoupání, kde nohy vůbec nešlapou a padáček do Bavorské Rudy. Po stejné cyklostezce zpět na českou stranu. Tady trošku tápem kde trefit modrou na Hofmanky, nakonec se daří, ale dojíždějí nás dvě dvojice. Trochu jsem měl strach z cesty na Hofmanky, loni jsme to jeli dolů a byl to duši vyklepávající sjezd přes kořeny. Letos je tu však zbrusu nový asfalt. Pěkně to odsejpá a za chvilku jsme na Hofmankách a dotyčné dvojice v prachu někde za námi. Na pramenu Úhlavy je pátá kontrola, kde nám hlásí, že jsme 15. Teď už nás čeká jedno větší stoupání na Můstek a pak sešup po červené až do Strážova. Počasí se pěkně vybralo a po hřebenovce se naskýtají nádherné výhledy. Než mineme Prenet, máme na kontě další dvě dvojice, takže 13. Kousek za Strážovem vidíme v kopci se trápit další dvojici. Než vyjedeme na kopec jsme u nich. V dalším lehkém stoupání jdeme nezadržitelně kupředu, začíná pracovat euforie a valíme co to dá. Sjezd k Loretě a máme poslední kontrolu, ještě zjišťujeme jak moc je před námi další dvojice. Vyrážíme a na horizontu jsou v dáli vidět dva žluté dresy. Hecuji Hynka k poslední zteči, aspoň to zkusit, přece jen na 3km sjet minutu náskoku je asi moc. Vyjíždíme na závěrečný asfaltový úsek a rozvíjíme debatu o tom zda brod bude nebo nebude. Jak známe Frantu tak bude. Navíc počasí už je fajn, takže aspoň opláchneme stroje. No a je to tu závěrečný brod, ze začátku plytký brodeček a na závěr až po kulky. :-) Dereme se na břeh a vlhkým krokem protínáme cílovou bránu. Je to tam, krásný 12.flek z cca 50 dvojic. V kategorii 6. z 15. Oproti loňskému roku zlepšení téměř o hodinu, ale loni byl delší výstup na Javor. Teď už, ale zaslouženou odměnu v podobě piva a těstovin.
Shrnutí na závěr. Tato akce je vždycky vydařená, ač počasí dopoledne zlobilo, pak už ukázalo svoji příjemnější tvář. Velkým plusem je, že to není žádná davovka, prostě těch cca 100lidí se na trase pěkně natáhne a občas někoho potkáte zabořeného nosem v mapě. Nás s Hynkem jste takhle mohli potkat jen jednou. Inu domácí prostředí. ;-) Co se týče mého výkonu, tak mě to do kopce v terénu moc nejelo, jinak to nebylo špatný. Hynek jel parádně. Příští rok už budeme v kategorii M2 a když to zajedeme o 20 minut lépe (něco k sedmi a půl hodinám), tak můžeme pomýšlet na bednu. Nebo mě napadlo udělat výběrové řízení na děvče (a nebo na Děvče ;-) ) podobné výkonnosti a se stejným časem bychom byli jasně první. No popřemýšlím. :-) Ale nejdůležitější je co? Je pocit z odvedeného výkonu a závěrečná kalba s živou kapelou a mořem piv. A taky noční 4kilometrový výklus do Klatov stál za to. :-D
výsledky: http://www.authorkralsumavy.cz/triatlon/user/vysledky/vysledkyJAVOR1456-2008-abs.pdf
fotečky: http://jjb.rajce.idnes.cz/Javor_1456/ - nikde mě tam nenajdete, asi jsem jel zrovna moc rychle nebo moc pomalu
http://fotomandak.cz/mandak/default.asp?page=2 - tady jsou veškeré fotky co se týče klatovských akcí, je tu jak Javor tak Klatovský triatlon a samozřejmě Král Šumavy

Železňák aneb vstupenka mezi Ironmany

Tak se blíží den D. Veškerá příprava zdárně proběhla a testování formy na Karlštejnu taky proběhlo zdárně, především pak pro blinkaná noc z neděle na pondělí byla velice vydařená, fakt jsem si to užil :) Nicméně jsem se stačil dát dohromady a jak profíci říkají, vyladil jsem na závod. Ono toho zas tak moc k ladění nebylo. :) V týdnu jsem sledoval předpověď počasí a skvělou zprávou bylo, že horko fakt nebude. Další dobrou zprávou, že ani zima nebude, bohužel však ani teplo nebylo.Je pátek a odjíždíme z Prahy lehce po třetí. To by mělo stačit dojet na Lipno kolem šesté. Bohužel se tato představa v koloně aut na D1 a poté u Tábora poněkud rozplývá. Po pěkných 4,5 hodinách jsme na Lipnu. Dávno po prezentaci a rozpravě, přesto dostáváme čísla a těstoviny. Vyžádáme si soukromou rozpravu od Jirky Chaloupky a pak mažeme na ubytovnu. Zde probíhá diskuze nad tím co zítra na sebe, jasný je dlouhý rukáv a dál uvidíme podle aktuální situace ráno. Jen ať není nutná pláštěnka. Ležím v posteli a hlavou se mi honí myšlenky na zítřejší závod, vůbec se mi nedaří usnout a navíc pokašlávám. Ani nevím, jestli jsem zabral nebo ne, ale je pět hodin a zvoní budík. Snídaně v podobě makovce, šup do auta a přesun na Marinu. Tady sesadit kolo, s ním do depa, předat igelitky na kolo a na běh a je nejvyšší čas se soukat do plavek a do neoprenu. Ještě předstartovní foto a už je prezentace závodníků. Stačím ještě pár temp a už nás ženou ven z vody. S Vavisem si přejeme šťastné dokončení závodu a jde se na to ...

Plavání

Je tu start a masa lidí se hrne do vody. Začíná se poněkud pomalu a rozvážně, skoro bych řekl, že se pěkně flákáme. Snažím se někoho držet, ale nějak se motá, tak si rovnám směr na bójku, trochu volného prostoru a valím to na hodně vzdálenou bójku. Voda je příjemná, ne úplně čistá, ale Mělice a Teplice nastavili laťku hodně vysoko, a zatím bez vln. Před bójkou kontroluji tepovku a jsem někde na 150. Po otočce na levačce vidím Langoše bez čapky, za chvíli to někdo valí z prava. No nic jedu si své, nakonec stejně zůstávají někde za mnou. Z vody vyvádím asi 4 člennou skupinu. Po 1.kole je nezbytná kontrola času (24:50), jestli to moc neflákám. Probíhám bránou do dalšího kola a hledám bójky, zvedli se vlny a tak nejsou moc vidět. Další kolo plavání začíná dost tragicky. Vlny jak prase, některé i s bílým kohoutem na hřebenu a do toho několik vydatných lokanců ne zrovna pramenité vody Lipenské přehrady. Plavu ve směru kde předpokládám bójky.... hurá, už jsou vidět, směr jsem měl naprosto přesný. Borec přede mnou jede značně vlevo, za to jeho nohy jedou jak šlapadlo až se za ním tvoří gejzíry vody a pěna. :) Po bójkách kontroluji tep, jsem na 135, přijde mi to hrozně málo. Teď ke břehu a pěkně po vlnách. Ještě si trošku ublinknu, asi jsem se nalokal víc než bylo zdrávo anebo mořská nemoc. :) Taky jsem se konečně chytil nějakého borce a snažím se mu pěkně plavat v nohách. Je to fakt pohoda, ale jen do té doby než se začne motat. Nezbývá než jít dopředu a dát si svojí oblíbenou lajničku. :) Do posledního plavacího kola jdu v čase 51:30. Tak naposledy si dáme úsek s vlnami a pak šup směr záliv a depo. Tepovka pořád někde u 135. Snažím se konečně nenalokat v těch vlnách a docela mi to jde a taky se mi daří se vyčůrat do neoprenu, paráda. :) Úsek proti vlnám je fakt nekonečnej, že já trouba si nepřečetl jak se proti nim plave, ale kdo to mohl tušit, že? Uf, konečně míjím bójky. Jenže kam teď? Depo je někde vlevo a bójka pro směr nikde. Tak jo plavu někam do leva. Zase čůrám, jakmile se člověk něco naučí, tak ho to prostě baví. :D Konečně si vzpomínám na svojí myšlenku, že mám plavat na stožáry plachetnic. Poměrně přesně trefuji ústí zálivu, ještě obeplavat ten břeh a hurá na koberec. Konečně, po hodině a dvaceti minutách lezu z vody. Tak nevím, po přehodnocení času kvůli vlnám jsem čekal čas do 1:15, asi to bylo o maličko delší. Doplácal jsem se do stanu, kde jsem dostal igelitku s hadrama na kolo. Pěkně jsem si dřepnul na lavičku, sundal neopren, plavky, otřel ručníkem a navlíkl se do suchých věcí. Depo mi zabralo celých 5 minut, ale než ty vrstvy člověk na sebe navlíkne...

Kolo
Vykračuji si ze stanu pro kolo a láduju kapsy svačinou, nasadím přilbu a jde se na to. Samozřejmě se hned dostávám do zajetí čísel computeru. Na rovince do Frymburku to pěkně frčí, zde mě opět mignul, stejně jako na Karlštejně, borec na Specializedu. Škoda, že jede tak rychle, ani se nemůžu pokochat. Dochází mi, že jelikož je kolo na okruhy, tak se nebudem moct zdravit s ostatníma, jen ty co mě předjíždí nebo já je. Tak aspoň po cestě zdravím mrtvou lišku na silnici (ty vado Jerry už sem to měl napsaný s velkým L, tak to sorry :D ). Z Frymburka nabíráme výšku, ale stoupání je přerušované rovinkami i klesáním. Taky se tu nachází fešná stojka, kterou jsem hned na poprvé podcenil a musel jí urvat silou. Dolů do Větřní je to padák jak z Alp, být tu víc prostoru a nebýt to ve vesnici (nebo to je město?) byla by to zajímavá maximálka, takhle jen 65,6km/hod. Z Větřní frčíme směr na Vyšák, trošku to tu stoupá, ale pohoda, ideální místo na cyklistický piknik, takže už do sebe tlačím první zásoby. Před závodem jsem se bál té objížďky spadlého mostu, ale pořadatelé to vyřešili kulišácky, nechali nám prostor ani ne metr a tak se dalo v pohodě projet a odpadlo tak zdržování semaforem. A už jsem na odbočce na Větrnou, stoupání není příkré, ale pěkně táhlé a dlouhé, nicméně něco sil určitě vezme. Pak pěkný sešup do Vyšáku a chvilka psycha na kostách. Teď už se vyšplhat jen na hráz a do Lipna. V 1.kole občas lehce poprchávalo a fičet teda nepřestalo. Jinak jsem ho dal za 2:01, což jsem vůbec nečekal. Tož frčí se do 2.kola. Pozdrav odpočívající lišce a za Frymburkem ve stoupání se z lehkého deštíku stává pěknej chcanec. Než se dostanu na občerstvovačku ve Světlíku jsem durch a v tretrách mi šplouchá. Hned jsem si vzpomněl na loňského Krále Šumavy a pověstných 250km alias 11 hodin v dešti, snad se něco podobného nebude opakovat. Musím říct, že nebýt to můj první IM, tak bych to snad i zabalil, takhle jsem se hecoval, že to sakra nezabalím kvůli nějakýmu potoku vody padajícího z nebe. :) V "deštíku" mi vypověděl službu tacháč, respektive tvářil se že snímá otáčky kola, ale údaje jaksi zapomněl zobrazovat. Na "rovince" za Větřní se trošku probral z koma, byť ukazoval rychlost 151km/hod, to by nebylo špatný mít celý kolo objetý za hodinku a něco. :D Tak se zase vrátím ke svému výkonu. 2.kolo jsem doklepal za 2:05, celkem teda šlapu už 4:06. Ve třetím kole počítám s dalším zhoršením a s časem 2:10 bych byl maximálně spokojen. Opět míjím tu svini zrzavou co si tu nerušeně leží. :) V posledním kole už je znát únava, takže kopce nesmažím tak jako z kraje. Krpoš na Větrnou mi bere poslední síly a z Vyšáku na přehradu se plazím jak lemra. Krokem mě předjíždí Pavel a povídá něco o závěrečném finiši. :) No oba jedem jak ve zpomaleným filmu. Předjíždím paní s nákupem a ta se mě bezostyšně chytá, tedy hákuje. Povedlo se mi jí setřást až v Loučnici, spíš asi odbočila domů nebo někde určitě počkala bo jí jistě bylo líto mě předjet a totálně mě psychicky zlomit. :D Konečně jsem to doklepal až do depa, poslední kolo za 2:26, celkem tedy 6:32 a totálně na kaši. Jdu se přezout, nabalit gely a odlehčit se o vrstvu oblečení. Marně přemýšlím, jak chci po tom všem uběhnout maraton. No nic jsem připraven a pojďme to tedy zkusit jak se běhá maraton po 3,8km plavání a 180km kola.

Běh

Čeká mě 5 kol a jeden apendix. Zahajuji běžecký pohyb a kupodivu to jde, překvapivě mě nebolí žádný sval. Plán proto zní naprosto jasně, musím doběhnout za každou cenu. :D Ale popořadě, první úkol zní očíhnout běžecký okruh. Nedaří se mi odhadnout teplota a tak zůstávám v dlouhém rukávu. Taky si připadám jak nenažranec když běžím s třemi gely v ruce. Radši je odložím a běžím jen s jedním. První kolo uteklo docela rychle, ale jelikož jsem jak bezmozek, tak ani nevím za kolik. Další úkol zní oběhnout ještě jedno v podobném stylu a třetí poněkud volněji. Všecko se daří na 100%. Na konci třetího kola už cítím levou kyčel jak nastupuje známá bolest, chce se mi na velkou a mám puchýře na levé noze. V depu si odskočím na velkou, za další dva kilometry opět, pak doběhnu k lavičce kde zalepuju prsty s puchýři. Mezi tím mě ze známých mignula Zuzka a Langoš. Jsem na otočce a už jenom 1,5 kola. 4.kolo doklepu jak mrtvola, do kopečků chodím, při každém náznaku blinknutí tak též. Je to tam, 4.kolo za mnou a jde se do posledního. Mám dvě motivace, poslední kolo a ztenčující se náskok před Vavisem. Musím běžet co nejvíc a moc nezastavovat. Piju už jen colu a občerstvovačky jsou fakt světlým bodem běhu. V posledním kole už mě bolí snad všecko. Na otočce mě konečně správně posílají do cíle, v třetím kole se mě ptali jestli už mám čtvrtý a ve čtvrtým kole už mě posílali do cíle, musel jsem je, ač nerad,opravit. :) Běžím a jsem zvědav kde potkám Vavise, jen ať to není hned tady za otočkou. Potkávám ho 500m před prostřední občerstvovačkou a odhaduji náskok cca na 3km to je minimálně 15 minut, doufám, že to bude stačit. Poslední chodecká vložka před kolonádou a pak už si to smažím za potlesku lidí do apendixu a do cíle. Konečně jsem se dočkal, po 12 hodinách 37 minutách protínám pomyslnou pásku cíle. Cíle Železňáka. Dostávám od Jirky Chaloupky finišerskou placku a první gratulaci k výkonu. Oblíkám se, protože nehodlám klepat kosu jako kolega vedle a čekám na Vavise. 16 minut po mě i on protíná cílovou pásku s osobitým úsměvem jaký má jen on. :) Plácáme se po zádech a častujeme se železnými přízvisky, panická mise železných mužů je dokonána, máme to zdárně za sebou.

Jelikož nemám možnost srovnávat s jinými IM závody, přesto si troufnu tvrdit, že závod byl skvěle organizačně zajištěn. Perfektní personál kolem závodu pomáhal, usmíval se, fandil a povzbuzoval. Ačkoli běh je mou nejslabší a "nenáviděnou" disciplínou, přiznávám, že zde se mi líbil ze všeho nejvíc a to jak výběrem trasy, tak především atmosférou kolem a taky díky hecujícím se závodníkům. Bylo to fakt boží. Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří mě nějakým způsobem podpořili a to hitem Je to fajn! :)

výsledky: http://www.sportis.cz/index.php?category=aktuality&item=cp---axiom-zeleznakcz-2008

fotky: http://sewy.rajce.idnes.cz/2008_08_09_Zeleznak_Lipno/

zkouším tabulku

Po vzoru Ječmínka zkouším tabulku, ale pořád mi to hází nějaký divný čísla.

Bulka tabulka bambulka.

Konečně se mi tam povedlo dostat normální hodnoty plavání, pořád mi to zaokrouhlovalo na celý kilometry.
Tak jsem po dlouhé době udělal aktualizaci tabulky, to aby jste viděli jak se flákám. :-)

Triexpert Cup Karlštejn

Než prchnu na týdení dovolenou do Alp, pokusím se sesmolit něco malého o Karlštejnu.
Z organizace závodu mám velice smíšené pocity. Moje přihláška předem nikde, přesto jsem platil jako včasně přihlášený, ale zase bez propagačních materiálu, trička a poukázek na jídlo a pivo. Příšerně malé depo, po zavěšení kol těžko prošel jeden člověk z bagáží. Matení nepřítele jedním kolem plavání (nakonec byli dvě kratší). Náročné a atraktivní trase cyklistiky ubírali body jedná pitná občerstvovačka (nikde kousek jídla) a v některých úsecích velice ztísněný prostor se špatným povrchem. K běhu bych snad měl jen volbu terénu (úsek pod mostem, po 15.km byl fakt o kotníky). Poslední mínusem je moderování záverečného vyhlášení (chtělo by to někoho zkušeného, s vytříbenou mluvou a vtipem).
A teď v rychlosti něco k výkonu. Limit jsem si stanovil na 5:30. Co bude pod paráda, co bude nad nic moc. Plavání jsem si odfrčel docela s příjemným pocitem a v parádním času 30minut, na to jak teď moc neplavu je to paráda. Takže další posun plaveckých hranic. Na kolo skáču kolem 32. až 33.minuty, můj předpoklad počítal s 35.minutou. Hned na počáteční rovince mě fiknou dva časovkářské speciály, jeden Viper s Mírou Vraštilem a pak mnou věčně obdivovaný Specialized Transition (sen), kdo na něm to nevím. Snažím se jet velkou pohodu. Přiházejí kopečky a člověk se musí hecnout, no co se dá dělat. Rovnou přeskočím na obrátku, kde můžu čučet kdo, že se to za mnou řítí. V poměrně rychlém sledu frčí Pavel od Zuzky, pak Zuzka, Langoš, Milda a poněkud více zpět Vavis. Kousek po 20.km mě sjíždí do kopce Pavel. Na obrátce na 30.km je vidět, že se přibližuje Zuzka, jenže následuje rovinka, kde mě to zase letí. Předjíždím zpět Pavla a frčím vpřed. V podstatě až na 62.km je situace stejná, na něm mě dojíždí Zuzka a do kopce jedem vedle sebe a kecáme (hlavně o občerstvovačce bez banánů). Z kopce jí pouštím před sebe, abych se taky mohl konečně kochat. :-) Na 72.km mi přijde, že jede hrozně pomalu, tak jdu před ní a prchám. Při posledním sjezdu mě pekelně zablokovali auta a než to stačím rozdejchat je Zuzka opět přede mnou. Už to valíme při řece do depa a tak si tak za ní plápolám (žádný hákovají, jasný jo). Jinak občas to byla podívaná na nechutnou hákovačku. Nevím jak to ten Kovi dělá, že se to na každým závodě za ním poskladá jak vlaštovky na drátě. 87km kola jsem odjel za 2:53, což je maximální spokojenost, čekal jsem časem něco kolem 3:15. Musím říct, že na kole mě zas tak hic nevadí, ale v depu jsem teprve poznál žár slunce a tušil, že běh bude očistec. Z ponožkového depa vybíhám v 3:29. Přemítám o celkovém čase a při běhu za 1:45 by to byl nový osobáček. Ale takový čas v takovém parnu asi bude nereálný. No nic odkroutím první pětku a uvidíme. Na otočkách se pravidelně chladím, zdravím se a povzbuzuju s ostatníma a se Zuzkou se na sebe ksichtíme. :-) Dneska se jí docela držím. V rytmu parního stroje nasazuje kousek za mnou strojové tempo Langoš. Mám před ním obavy o svoje běžecké pannenství. :-) První pětku dávám za 26 minut a je to fakt peklo. Desítku dávám za 55 minut a už mě to vůbec nebaví. Zuza sbírá minuty náskoku. Potkávám Vavise a nevypadá vůbec svěže, ale náskok mám snad dostatečný pro dnešek. V předposledním kole se rozhoduju zařadit chodeckou vložku v krosu pod mostem, nohy se pletou a nerad bych si zvrtnul kotník. Na konec zařazuju ještě jednu na 14.km kde mě fikne Langoš. Dobíhám na občerstvovačku a totálně se cpu a kropím vodou. To mě na nějakou chvíli probere a tak na chvilku při běhu zabředám do hovoru s tím parním strojem, jenže pak mi zase prchá. Někde na 17.km potkávám Vavise úplně na plech. Poslední občertvovačka a pouštím se do hlemýždí stíhačky, morálně podpořen tím, že už to mám jen do cíle. Na 19.km ho míjím v chodecké vložce a prchám do cíle. Koukám na hodinky a snad by to mohlo být do těch 5:30, nestalo se tak, trefil jsem to úplně přesně. :-D Běh 2:01 není úplně z říše snů, ale na ty podmínky, proč ne.... :-)

Ironmaniac-probuzení v půlce sezony aneb konečně v laufu

V rychlém sledu jednoho týdne, tu máme další závod a to teplický Ironmaniac. Bylo zajímavé sledovat vývoj délky distancí na tomto závodu. Na začátku roku se hovořilo o 4-80-20, postupem času 4-90-21 a nakonec by to snad mělo mít 3-90-21. Zkušení plavci z řad hobby triatlonistů se těšili na 4km plavča, pro mě to bylo taky docela lákavé. Ve finále si myslím, že zkrácením plavání na 3km se pořadatel ochudil o pár duší. S Vavisem jsem se domluvili, že pojedem. Tak trochu jsem tušil, že zajištění závodu bude špičkové. Přece jen pokud někdo chce po osmi letech navázat na tradici a prorazit, musí nabídnout závodníkovi co nejvíc a to nejlepší. :-)
Na závodě se sešla celá triatlonová špička (Vabroušek, Bednář, Wainer, Brynda, Podborský, ze Slováků Džalaj a Kristl a další), takže moc šancí na přední umístění nebylo. :-) Když spočítám 1. a 2. výkonnostní třídu tak mám 30 lidí a celkem startovalo 56, to na 3.VT a příchozích moc nezbylo. Holt to letos měli bez křoví. :-)
Prezentace na poslední chvíli a možná díky tomu rychlá. Příprava proběhla nějak hekticky, ani jsem si nestačil přeleštit kolo a vydrhnout neoprén. :-) Věci do depa dávám 5minut před uzavřením a rozpravou. Z rozpravy mám taky prd, protože furt něco rovnám a hledám záchod. Ještě do sebe nasypat půlku gelu, půlku šlehy (musel jsem jí vzkoušet před Lipnem) a pár lokanců napružováku. :-) 15 minut před startem se konečně začínám soukat do gumy. Dnes si musím dát záležet, aby mě to nikde netahalo neb 3km plavání není zas taková lechtačka jako 1,9. Přitom laborujem s Vavisem za kolik to kdo dnes poplavem, mumlám něco o 50 a 55 minutách, on o hoďce a čtvrt (pozor neustále plave bez gumy). Konečně jsem v tom, ještě usadit pořádně ramena a hurá okusit vodu. Pane jo dnes je obzvlášť mokrá, hopnu tam a je to kafčo. Ale ráchat se v tom hodinku tak se klepu jak ratlík, jsem na něj zvědav, jestli ho nebudou lovit. Pár temp, zapózovat fotografům a šupky dupky na startovací lajnu. Přemýšlím koho se chytnout a zkusit první kolo za někým rychlejším než já. Milan Ungr to bude to správná volba. Loučíme se s Vavisem a snad se uvidíme na běhu. Start a už se to vaří. Překvapivě žádná strkanice, hned na začátku jsem ztratil Milana, snažím se teda jet podle svého a občas se pokusím někoho chytit. Všichni to nějak ženou a tak se chvíli vezu s ženou Šárkou Kolbovou, teda aspoň si myslím, že to je ona. Voda je čistá skoro jako v Mělicích, tož je vidět na hodinky. Tepovka na 155, to je tak akorát. Šárka mizí vpřed, tak jí nechávám být. Na 1.bojku se plave nějak dlouho, ale někde ty metry nahonit musíme. Sakra kde ta bojka je..... no konečně, teď 50m na další a hurá směr ke startu. Doplavávám skupinku, která je teda značně nesladěná. Všichni kousek od sebe, žádnej vláček. Jdu za jednoho a ten se pěkně motá. Až před další bojkou se skupina tmelí. Proplaváváme kolem mola s fotografy a tak zařadím pro zajímavost znak, to jsem dlouho nezkoušel. Je to fajn, ale není to taková pohoda a rychlost. Frčím za skupinou do 2.kola a pro kontrolu čas - 28minut. Safra to je nějaké pomalé. Snažím se přidat a moc to nejde. Větřík nám zesílil a udělaly se pěkný vlny. Při každé kontrole směru si pěkně loknu vody. Fuj, takle by to nešlo, tak si dávám bacha, přesto se to né pokaždé podaří. Směrem na zadní bojky se trochu motám. Míjím zadní bojky a směřuju to přímo na bránu. Nějaký odpadlík přede mnou. Ani se nesnažím ho docvaknout a pořád si jedu svoje. Tu od břehu vyjíždí člun a směřuje nás ještě na obeplavání poslední bojky a pak teprve do cíle. No je to docela fuška neb povětru nás to žene na břeh. Nakonec jsem ho ještě stačil 50metrů před cílem střihnout (byl to Tomáš Langhammer). Vylézám ven a málem jsem se natáhl na tom krásným peršanu ve vodě. Čas plavání 58 minut, no 55 minut to není a 50 už rozhodně ne, ale nebudem z toho dělat vědu. Jsem v depu, kde komentátor hlásí ještě 15 lidí ve vodě. Depo poměrně rychlé, nějaké dvě minuty. Všecko to nasázet do igelitky a naládovat kapsy potravou chvilku zabere. Langoš už jde na kolo a já hned za ním, beru banán a frčím před něj. Jenže se mi odlepila výstelka na hrazdě a odpadla. Naštěstí mě na to Tomáš upozornil (díky Ti) a tak jsem se pro ni vrátil. A teď už teda definitivně vyrážím vpřed. Koukám na tacháček a nemůžu přečíst displej, bohužel slabá baterka. Safra, no aspoň se nebudu stresoval číslama. Tak jedu a jedu, Langoš kousek přede mnou. Říkám si, že bych ho mohl držet v dohledu neb v Mělicích byl o maličko rychlejší než já. Si tak šlapu vítr v zádech a počítám přibližné časy na otočkách. Někde na 5.km jsem si udělal první zářez na pažbu. 2km před otočkou dojíždíme dalšího borce, kterej se drží Langoše poněkud blíž, než by měl a taky mi přijde, že Langoš zvolnil. Celou dobu šlapu fakt na pohodu, tak trošku přidávám a jdu před oba borce a mizím v dálce (dva zářezy). Po otočce to funí jak blázen a na rovince to vůbec nejede. V protisměru pak kontroluju pozici od Mildy a Vavise. Začínám pomalinku baštit, protože v břiše mám pěknej brčálník z koupačky. Za nedlouho se dostaví větříky, ani nevím, jestli náhodou raketový pohon není nepovolená podpora, ale co vítr jako vítr. :-D Je to fakt pohoda, když vás nestresuje tacháč, prostě šlapete, občas mrknu na tep, jestli to neletí nějak vysoko a jinak šlapu a kochám se krajinou, závodníky v protisměru atd. Na další otočku si píšu další dva zářezy. Kontroluju čas a měl bych jet pořád s průměrem přes 30. Beru si banán a jedu zpět. Tady už to znám, dojedu na otočku a pak zpět a dál do Teplic, do cíle. Kontroluju znovu Mildu, tak nějak stejně, Vavis mi přijde, že jede pomalejc. Do 66.km se nic zajímavého nestalo, až teda na toho fotografa, kterej mě vždycky mlaskne v tom nejhlubším lese s bleskem a já pak minutu vidím jen záblesk. Taky vždycky při tom hejknu fuj tajbl nebo choc do p..., ale s úsměvem. :-) Na poslední otočku (66.km) píšu jeden zářez. Tady neberu nic, ale začínám se cpát gelama a víc pít, abych než vyrazím na běh nežbluňkal. Tentokrát přesně podle času kontroluju Mildu, jedem úplně stejně, a Vavise, ten ztratil 5minut. Ten je teda velkorysej v těch náskocích dneska. :-) No snad ho to nebude na běhu mrzet. Počítám, že mám poslední půl hodinku kola a přestávám se cpát. Míjím bývalou otočku před Dubí a sjíždím do Teplic. Takle si předsatvuju dojezd do depa, pěkně z kopce, rychlost cca kolem 50 a tepovka na 125. Jen točím nohama a jsou tu Teplice. Tak tady by někde měla být už ta hala. Vidím rovnou šipku v odbočovacím pruhu. Co s tím? Nikde nikdo. Tak zahnutá v odbočovacím a rovná v přímém pruhu to je naprosto jasné, ale toto... než se stačím pořádně rozhodout už odbočuju. Přijíždím na kruháč a nikde nikdo, šipky taky žádné, je to jasné, špatná volba. Doma se budu muset mrknout na centrální mozek a třeba ho někde porovnat. Obkroužím kruháč a vracím se zpět na hlavní, přitom si krásně do větru nadávám. Další sjezd už je to správné odbočení. Šipka vpravo a pořadatelé, zatočit k hale, kde jsem se málem přerazil o obrubník a teď už vklidu dojet k depu. Kolo bylo pěkné, takový dost zvlněný, ale žádnej dlouhej táhlej stoupák. Nakonec s jedním malým blouděním jsem dal kolo za 2:49 s průměrem 31,90 a to mě přišlo, že jsem to fakt nějak hustě nebušil, prostě paráda. Depo běžecké bylo taky docela rychlé, nějaké dvě minutky, ale ta buzerace. S kolem jsem přejel čáru, takže slézt, zpět za čáru a pak teprve k věcem. Kurník, příště si k tomu přelepenýmu kabelu na zemi napište stop a bude to naprosto jasné. Vybíhám z depa a už zase řvou, číslo dopředu. No jo sakra! Samozřejmě jsem ho v tom spěchu na jedné straně urval a tak jsem měl pěkný šikmý čtvereček přes rozkrok. Ještě, že jsem neměl jedničku na šikmo. :-D Vyrážím na běh a mám poněkud obavy, aby se neopakovali Mělice, toaleťák jsem si sebou nevzal, tak snad záchodový bůh zůstane nevyslyšen. Běžím a představa 21km mě fakt děsí, snažím se myslet na prvních deset km. Prvních 5km bude poznávačka kudy a pak holt to bude o vůli. Běžím relativně v pohodě s tepovkou kolem 165. Potkávám Vabrocha, který už je na první pozici a jde do cíle. Vypadá docela jetě, asi jde poněkud přes závit. Je fakt, že na kole byl s velkým náskokem první Kristl. Hned 5vteřin za ním běží, no tak to musel bejt souboj panečku.No nic, já si to jdu vychutnat. Motáme se parkem a všude hafa lidí. Kam já si odskočím na čůrandu. Konečně nikde nikdo a dva volné stromečky...chvilka tváření, že tu vlastně vůbec nestojím a můžu opět běžet. Mezitím mě doběhl Langoš a jde přede mě, zkouším se ho držet, ale dál než na 5.km k občerstvovačce to nejde. Tak teď mě bude zajímat jak je na tom Milda s Vavisem na běhu. Někde v půlce parku potkávám Mildu a za nějakých 5minut po Mildovi svého "pokrevního" bratra. Zdravím ho indiánským pohybem pravačky. :-) První desítka za nějakých 48minut a zatím je to pohoda. Při náběhu do druhého kola mi fandí Vabroch, no jo starej známej. :-D Na občerstvovačce piju a beru houbu na osvěžení po cestě, je docela teplo a jedna pitná by se hodila na 2,5.km. Myslím na poslední desítku běhu a vůbec to nejde, snažím se na to nemyslet a dokonce se mi daří vypnout mozek. Prostě běžím a tupě zírám dopředu. Na poslední občerstvovačce (15.km) toho mám plný kecky, beru ionťák, baštím meloun a ještě si beru vodu do kelímku na cestu. Už se pěkně šourám a najednou se přeze mě přežene exceletní běžec Tomáš Ulma, loni ho vylosovali v tombole Triexpertu a je majitelem Viperu, zatím mu to pořád vůbec neplave a přes super cyklomašinu ani nejezdí, naštěstí měl ještě jedno kolo před sebou. Potkávám Mildu, zdravíme se a zjišťuji, že něco malinko stahnul. To mě trochu nabudí, že dnes konečně bych mohl mít skalp takového borce. S napětím očekávám Vavise jak to žene a zatím se nic takového neděje. Potkávám ho na úplně stejném místě jako kolo před tím. Huláká na mě jak pěkně tuhnu, ale on taky nijak překotně neletí. :-) Tak to bude asi i jeho skalp. No už to mám za pár a dva kiláky před cílem už mě bolí celé já, hlavně se mi vůbec lehce nedýchá neb mě všude píchá. Žádný strhující finiš, ale pozvolný doběh v celkovém času 5:33 a běh za 1:40. Podle času musím říct, že mi to nepřijde jako 21km - vždyť Pražský půl maraton jsem běžel za 1:35.
Konečně zasloužený odpočinek a spokojenost s předvedeným výkonem. Jo a po závodě jsem si dopřál masáž zdarma, to byla slast. Sice žádná atraktivní kozatá mladá masérka, ale pán postavou alá Ječmínek, ba ne ten je proti masérovi ještě hubeňour, ale aspoň se s ním dobře kecalo.
Ještě trošku zamyšlení nad Lipnem a už bude konec. ;-) Bude to pěkný sado maso. Plavání bych mohl zvládnout v tempu jako tady, kolo bude chtít ještě lehce zvolnit a běh bude masakr, kdybych takle odtočil tama půlmaraton a pak další desítku v podobném volnějším stylum, tak jsem naprosto spokojen, pak už to nějak doplácám indiánským během. :-)
fotky: http://sewy.rajce.idnes.cz/2008_07_05_Ironmaniac
výsledky: http://www.sportis.cz/csv.php?id=839&co=vysledky
Sme tam :-D
video: http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/08.07.2008/20847129696-13:10-4-cesky-pohar-v-triatlonu-teplice-cesky-pohar-v-triatlonu-teplice.html

Klatovský triatlon

Po dlouhých třech týdnech tu mám konečně zase jeden závodní příspěvek. Určitě už jste se nemohli dočkat na nějaké to čtení, stejně tak jako já na závodní aktivitu. :-) Tak kdepak dneska začnem? Co třeba dlouhodobou přípravou na tento závod. Ač obracím tréninkový deník ze všech stran, moc plných kolonek tam nevidím. Takřka od Mělic jsem za to kloudně nevzal z důvodů nějaké podivné hrdelní a plicní indispozice. Poslední přípravný týden jsem doháněl co šlo, nějaké to plavání, něco nesvižného běhu a v pátek ještě kousek kola na ozkoušení nového sedla a sedlovky. Pak také spřádání plánů za kolik to dát. Zde se musím společně s vl001 pochválil, jak jsme takový pěkný časový plán vymysleli Aldamanovi na Osecký triatlon. :-D Zpět ke mně. Zadívám se do slunce a říkám si plavání za 0:18, kolo za 1:20 a běh třeba za 0:45? S dvěma 2minutovýma depama za pěkných 2:27.
Máme tu sobotu, ale start je až ve dvě. Takže pomoct tátovi naložit konstrukci na depo a pak už jen zabalit věci, případně něco pojíst. Nestává se často, abych vyrážel na závody triatlonu po vlastní ose, ale když je to jen 4km od domu proč ne, že? V Bezděkově u Rualu na mě dýchla atmosféra loňské akce Javor 1456, hlavně po dojezdu to zde bylo veselé. :-) Takže zaregistrovat, jakožto člen pořádajícího klubu mám konečně nějaký závod zadarmo. Vyfasoval jsem pěkné číslo 5 jako ve škole. :-) A teď už jen počkat na rozpravu. Mezi očumováním závodníku mi vítr zfoukl kolo na zem, naštěstí to odnesla jen omotávka. Vítr je další nelibá událost. Pod jeho sílou a výběrem trasy kola přehodnocuji cyklistiku na 1:30, prostě ho mít s jakýmkoli průměrem nad třicet. Konečně dorazil bývalý spolužák ze střední a můžem probrat letošní 1/2PIM, taktiku na dnešní závod, cyklistickou dovolenou a podobné věci.... Véna nemá vůbec nic neplaváno, hlásí za letošní rok číslovku 3km. Že by potenciální obět plavecké části? Později mě na startu plavecké části dorazil tím, že by to mohl plavat tak za 16minut. Sakra jak to může někdo plavat bez tréninku? A právě přichází překvapení dne Honza Wainer, herdek kde ten se tu bere a co tu chce? To snad bude plavat levačkou, šlapat pravačkou a plazit se, abychom mi ostatní nebyli za kašpary? Další korunu tomu nasazuje Petr Pasev, Eva Nováková a Milan Ungr. Už tady chybí jen Vabroch a jemu podobné komety. :-) No nic vyslechnem si rozpravu, připravím běžecké depo a přesunu se k Pískovně. Plave se kilák, neopreny sou zakázaný. Voda jako kafe, slunko začíná pálit, takže ohoz je jasný, kaťátka a top. Jsme na startu a všichni navrhují se držet Evy. Volím pozici vedle Venci a za Dušanem Tomčou v Pointzero3+. Mě řekněte co chce na kilometru ušetřit? Minutu? Stejně to ztratí svlíkáním v depu. No nic je tu start a celou první rovinku se držím první skupinky. Na 1.bojce se to mele jak o život a ani na dalším úseku to není lepší, pořád mě někdo šťouchá, naplavává do mě a hrabe na nohy. Po prvním kole jsem z toho pěkně otrávenej, navíc když na bojce vidím Martina Kocuma plavat prsa a ještě přede mnou. V druhém kole jdu před něj a konečně se najde trocha místa a hlavně klidu na plavání. Druhé kolo končí nějak rychle a lezu z vody za 17:30, těsně přede mnou Andrea z klanu Jelínků, toho času dorostenka. V depu už moc kol není, vidím odjíždět Vencu, Martin Kocum taky včudu. Jedno zamyšlení, kde ty časy všichni berou bez tréninku, jak Martin, Venca, tak třeba Honza Vízek? Tak dál, depo za 1:30, to je skvělé. Skáču na kolo a valím, asi tak první 4km to frčí a pak najednou nic, nefrčí to, nejede prostě nic. Těším se na rovinku před Běšiny, tam zalehnu a povalím. Zase nic, jede to, ale né podle představ, není v tom žádná lehkost a tak se trápím na rovince s rychlostí kolem 35km/hod. Za Běšinama stoupání kde to znám, snad tam to konečně rozpálím. Drtím padály i kliky, ale není to prostě vono. Jestli to nebude ten proklatej vítr. Je trošku nuda, že to je jen jeden okruh bez žádných smyček. Člověk tam neví kdo je jak před ním, nemůže zdravit ostatní, natož se kochat ženskýma na kole. :-) Pár zhoupnutí do Strážova, pak do Janovic a je tu téměř rovinatý úsek do Klatov. Od Janovic to konečně foukne do zad. Rychlost jde přes 40, ale když jsem tady jel v pátek bez pomoci větru, jelo to stejně rychle a lehčeji. Asi se ta 3 týdní přestávka projevila. Plížím se k depu v poklidu neb stanovený průměr splním (konečný 30,24) a málem došlo na kolizi s Honzou Wainerem, který vbíhal do druhého kola. Komentátor Víťa mě pochválil za galantnost. Jaká pak galantnost, normální přednost z prava. :-D Tak šup do ponožek, boty a hurá na běh. Otec ratolestí Jelínků mě vtipně povzbuzuje, že Honzu ještě dám. Dám, ale leda tak večer v pivech. :-) Do prvního pěti kilometrového kola startuju jak střela. Nožky jsou roztočený z kola a setrvačnosti kmitaj vpřed, za půl kiláku už se srovnávají a jdou do normálního tempa, navíc i tepák hlásil, že takle by to nešlo. Běh je fajn, konečně společnost, tak můžu hulákat povzbuzující slova protiběžcům. V rozmezí 10 minut je to docela nahuštěný. Postupně potkávám známé tváře a poctivě zdravím. 500metrů před otočkou potkávám vedoucího Honzu a nepřijde mi nějak extra rychlý, asi už vyklusává neb náskok má luxusní. Dobíhat ho nebudu, přece jen mě čeká ještě 8km. Na otočce bumbám, oplachuju houbou a mažu dál. Oproti Mělicím je to fakt slast běžet v takové pohodě, těším se do druhého kola a na to jestli jsem někoho stahnul. Na 4.km z ničeho nic křeč jak sviň do zadního stehna, snažím se nohu propnout a předklonit, ale vůbec to nejde. Takže nejdřív propnout, uf to bych měl a teď předklonit. Po několika pokusech se daří. Narovnávám se, udělám tři kroky a je tu znovu, potvůrka. Tak znova, napnout a pak předklonit. Milan Ungr nabízí pomoc. Děkuji, ale snad to zvládnu. Opět to vůbec nejde, snažím se to promasírovat, ale je tam mega boule. Po chvíli se zadaří, masíruju a čekám. Po X minutách vyrážím volnou chůzí. Zdá se být vše v cajku tak přecházím do běhu a snažím se nohu moc nepokrčovat. Zdárně jsem dokončil první kolo za nějakých 30minut. U depa hafa lidí povzbuzuje, je to pěkné když člověk slyší skandovat svoje jméno. Čeká mě posledních 5km a hned za depem dostávám náběh na křeče do obou zadních stehen. Se asi poplazím. Pro jistotu zvolňuju. Po kilometru už to zase jde, asi konečně zabral Carbonex, příště ale sebou beru ten Magneslife, a rozbíhám se. Občerstvení na otočce a snažím se posledních 2,5km rozbalit co to dá. Tepovka konečně atakuje 180. :-) Je tu cíl, výsledný čas běhu 53 minut, celkem 2:39 a 21.místo. Nu nebylo to špatné. Při pohledu na výsledkovku pořád nechápu některé časy z plavání některých "neplavců", přitom když si vezmu čas svůj tak mohu být docela spokojen. Kolo bylo trápení, ale jak jsem říkal, co by člověk chtěl po 3 týdnech nic nedělání. A běh byl fajn, nebýt křečí dostal bych se pod 50minut, ale na 45 minut by to asi nebylo. Po závodě bylo standartně pivečko, půl kuřátka a koupačka v řece, která byla proklatě studená (počítám tak 2.třída základky :-D). Pak pokec, kdy Venca odhalil své tajemství v plavání. Loňský rok trénoval s plavcema 3x až 4x týdně, no jooo to se to pak plave bez tréninku. :-)
Závěrem bych si dovolil perlu dne. Vyhlašovali se mimo jiné i štafety družstev a tak na pěkném 3.místě skončila štafeta TTK Husqvarna Klatovy. Tož Šewy má svou první medaily z triatlonu, jupííí. :-) A taky si asi dojdu ke Kocumům do Husqvarny pro nějakou tu pilu, abych mohl víc řezat zatáčky, jako to dělá Martin a Ondra. :-D
fotky: snad nějaké budou
výsledky: na stránkách Klatovské triatlonové mafie (takle v pravo, kousek dole)

Czechman aneb zmrtvých vstání se nekonalo

Co předcházelo této významné události. Téměř 14 dní odpočinku když nepočítám Krále, kterého jsem jel na 3/4 plynu a jeden bezvýznamný 5 km výklus. Pak také předsevzetí, že když nebudu 100% fit nepojedu. Pátek vypadal nadějně, už jen občasné pokašlávání. Bohužel však sobota vypadala jinak, zase kašel a i ta sviňa rýma se přidala. Správně bych měl napsat, že nejedu, ale nový plášť na zadku a hrazda na řídítkách vybízela. Aby ne když jsem se s tím mordoval téměř dvě hodiny. No takže pěkně zabalit a ráno hurá na Chodov kde byl sraz s Radovanem. Během hodinky jsme na místě, kde už se to hemží triatletama a triatletkama. Nečekaně rychlá registrace, dostáváme trička za včasné přihlášení a zaplacení. Zvolil jsem velikost L, bohužel po vybalení jsem zjistil, že velikost sice L, ale skutečnost tak XXL, namlouval jsem si, že ho ještě vyměním, bohužel se tak nestalo. V deset přijíždí Vavis na kole z Kutné hory. Vybavuji ho svojí zrcadlovkou a stáva se z něj dokonalej paparazzi. Podstatná informace od pařadelů zní, že voda má 22 stupňů a tudíž neopreny jsou povolený. Vzhledem k celkovému počasí to řeší mé dilema v čem jet. Proto beru svůj Ironmanský top s kraťasama a překrývám ho šprckou. Je trochu čas se pozdravit se známýma, pokecat, zapozovat osobnímu fotografu. Pak už jen dopnout neopren, okusit špičkou palce vodu, zkusit pár temp, zjistit, že jsem si měl jít aspoň 2x zaplavat v tom těsném oblečku a zařadit se na startovní čáru. Ještě jsem nabudil Děvče plácnutím po zadku, usmála se tak se jí to asi líbilo ;-) , a už je tu start, tož hurá do vody. Začátek s rozvahou, než se nám to porovná. Jsem překvapen čistotou vody, je vidět plavce přede mnou, občas si všimnu i čísel tepovky. Začátek na 170 mě docela vyděsil, ale snad se to brzo srovná. Snažím se dýchat na každé třetí, ale občas v tom mumraji musím na dvě. Snažím se plavat někomu v nohách, ale je to asi šílenec neb jeho vír mě vcucává k jeho nohám. To by pak nebylo plavání, kdybych si tu jen tak serfoval na břichu. :-D Po první bojce si nalézám volný prostor a jedu konečně a pravidelně na třetí tempo nádech. Tepovka se konečně dostala pod 160 a frčím kupředu. Je tu druhá bojka a opět tlačka. Na levé straně vidím modrou čapku, plavu blíž a hle ono to Děvče. Usmívám se na ní, ale je nějaká soustředěná na vláček před sebou. Tak se ještě chvíli kochám jak jí to pěkně jde. Je to talent, na to že před rokem a půl ještě neplavala kraulem a teď to tady buší jak Thorpe. Po třetí bojce už mi to plavání začíná jít a baví mě to. Máme tu první kolo a výběh na pláž, Vavis řve, že jsem pomalej. Určitě to byl zase nějakej hecířskej kyd, už ani nevím co jsem mu na to odpověděl. Přemýšlím o tom se zapojit do vláčku, ale nějak mi to v něm neba, protože nemusím moc hrabat a tudíž mi to přijde, že plavu pomalu. Ani nevím jak to uteklo a už je tu konec plavání, vidím dno a chci se postavit a ejhle ono to je víc než dva metry. No já se tu snad ještě utopím. Tak ještě kousek ke břehu, postavit a hurá do depa. Vavis hlásí, že jsem před Děvčetem a Radovanem, to mě obzvlát těší, páč i bez etriatloňáckého tréninku dovedu rychleji plavat než on a že mě dřív vždycky zmasil na plavání. :-) Plavání za 31:30, neoprén rychle dolů, tretry, přilba, číslo, gel do kapes a letím s kolem na start. Zde se musím pochválit, protože takle rychlé depo snad nemá ani Péťa Vabroušek, zvládl jsem to za 1:30. Na kolo vyrážím v čase 33:00. Než jsem opustil depo zahlédl jsem přibíhat Děvče. Ukažte ten zázrak jménem hrazda. Hned zaléhám a valím přes 30km/h. Cca na 4.km jde přede mě Děvče, chválím jí Zippy a upozorňuji, že tu něco hučí, jojo byli to ty Zippy. :-D Ječmínek ten pohled zná, ale z loňského Grafilitu jen krátce, já se hecnul a užíval jsem si ho celých 8km. Děkuji Ti bože. :-D Pak jsem zahájil stravovací zvyk a Děvče mi odskočilo. Na smyčce se zdravíme a poté i s Radovanem. Dávám si ještě tak 5km a pak půjde i on přede mě. Na 20.km se stala hrozná událost, povolila opěrka na pravý loket. Bohužel vypodložení v objímce se vymačkalo nebo vydrncalo a prostě to nedrží. Jsem z toho pěkně otráven, navíc mě začla bolet levá půlka zadku, vypadá to na nějakou šlachu za kyčelním kloubem. Do toho mě na 22.km mignul Radovan stylem komety. Dokroutil jsem první kolo a šteloval opěrku. Na otočce fotí Vavis a informuje, že jsou všichni přede mnou. No snad to není tak hrozný. Beru gel do kapsy a laboruju s opěrkama. Nevydržel jsem a stočil jsem je pod řídítka a zaléhávám na berany, pěkně to tlačí do loktů. Na 40.km ve mě bouchly saze a valím. Na smyčce kontroluju Děvče, tak dvě minuty přede mnou, Radovan minutu. Přijíždím na spojovačku a sleduju v protisměru čelo závodu, Míra Podborský to valí jak na Tour de France a jako by ho snad ani nečekal běh. Před Břehama potkávám fešnej balík, kterej si plápolá za Honzou Kovalovským. Sračky jedny. Potkávám další bijce, koutkem oka jsem zachytil podkolenky a fungl nový Zippy, to musel být Ironpepa. Taky jsem zahlédl červeného Forta, to musel být pro změnu Zombice. Najíždím do posledního kola, urval jsem si na jídlo banán, ale tyčka už se nezdařila. Pádím dál, zadek mě začíná tlačit. Za chvilku doháním Máru-rivala z Pilmana, prohodíme pár slov a frčím vpřed. U smyčky opět kontroluju pozici, zatím co já najíždím, Děvče z ní vystřelilo jak raketa. Radovan je někde před ní. Dávám smyčku a kontroluju hodinky, Děvče 8 minut přede mnou. Do 88.km makám, pak zvolňuji, abych nepřijel urvanej do depa. Těsně před koncem kola mě vzal Milda. Kolo dávám za 2:57, s průměrem těsně pod 32. V depu mi nejdou nazout ponožky, mezi tím vybíhá Milda i Mára. Jen počkejte pánové, to jsem však ještě netušil, co mě čeká. Vybíhám a celkem to jde, tempo z počátku nijak závratné. Po 1,5km stavím na čůrandu. Dobíhám na 2.občerstvovačku a cítím, že dnešní běh není to pravé ořechové. Napiju se a pokračuju. Bohužel pak začíná pravé peklo, píchá mě v boku, pak zase na hrudníku. Nemůžu se pořádně nadechnout a začíná mě být blbě, střeva se bouří. Na občerstvovačce zkouším kolu. Odbíhám za ní a fakt se to nedá vydržet, potkávám v protisměru Děvče (běží s úsměvem, to se u mě říct nedá) a čekám na vhodnou příležitost. Nikde nikdo tak hurá do lesa. Bobkuju a sleduju ostatní jak jim to pěkně jde. Za takovou klobásku by mě maminka v kojeneckém věku pochválila. :-D O berušce s lopuchem se zmiňovat nebudu. Značně odlehčen se deru zpět na trať. Po výběhu z lesa konečně chápu systém okruhu. Dobíhám 1.kolo ani nevím za kolik. Občerstvuji se a vyrážím do druhého kola. Střeva se bouří dál. Loupnul jsem do sebe Carbonex, který mě na chvilku vzpamatoval. Dál si z druhého kola pamatuji, že jsem tak 1/4 odpochodoval a bylo mi hrozně blbě. V prostoru cíle jsem zavítal na návštěvu kadibudky a emociálně tak zakončil druhé kolo běhu. Do posledního kola jsem se notně přemlouval. Mezi tím Děvče vbíhá do cíle na druhém fleku, pane jo ta ženská je fakt dobrá a nejen po sportovní stránce. Pokud se chci dneska vejít do času 5:30, mám na poslední kolo cca 35 minut. Při mém stavu to nedám i kdybych se pos..., to už jsem vlastně 2x udělal. :-D Vavis mi domluvá ať to klidně dojdu, ale nevzdávám, na tom něco je. Jdu na to. Poslední kolo je indiánským během a pěkně se to vleče. Na nějakou kolu už jsem rezignoval, stejně už jí nemají a tak piju co se dá, v břichu už mám pěknej rybníček Brčálník. Naposledy obkroužím Buňkov, teda nejradši bych do něj skočil, vploužím se do lesa, občerstvovačka a poslední úsek běhu. Za mnou se objevil mistr Roháček a to ve mě zmobilizovalo zbytky bůh ví čeho, ale prostě jsem ho nehodlal pustit před sebe. Rozběhl jsem se co to šlo a valil do cíle (zde bylo vidět, že nohy by byly v pořádku a že by za normálních okolností letěly), dokonce jsem stahl i borce před sebou, dnes na běhu opravdu nevídaný jev. Do cíle už jsem ho nemignul, ale svoji čest jsem uhájil. Je tu cíl za 5:43 a ověnčen toaletním papírem pokračuju na další souboj do kadibudky, bylo to jen tak tak. S po cílovou kadibudkou za rovných 5:50, konečně mohu přijímat gratulace.
Teď už přichází na řadu konečně ta zábavnější část dne. Koupačka, vyzvednou finišerské tričko, ofiko se poznat s Honzou (Zombice). Taky nafasovat těstoviny s pivkem a přisednout do klubka běhejcomáků, kde jsem se nemohl na slovo neb jsem do sebe tlačil potravu s pivem, to mě udělalo moc dobře. Po té jsem se rozloučil s Vavisem, který odjel domů do Kutné hory a Radovan, který pokračoval směr Opava. A tu vznikl problém jak do Prahy, po několika neúspěších, že by mě někdo hodil do Prahy jsem na to rezignoval a rozhodl se jet vlakem. První úkol bylo nacpat všecko do batohu-povedlo se. Ještě jsem si vychutnal vyhlášení a pak tu krávu těžkou na záda a najít nejbližší stanici vlaku. Místní mamina doporučila Přelouč. Sedám na kolo, ač nerad, a mažů směr Přelouč. Bohužel v Přelouči mi asi ruplo v bedně, protože jsem našel ukazatel směr Kutná hora-21km a valil jsem to dál na Horu s tím, že si pěkně vytočím nožky a překvapím Vavise. Jedna cenná zkušenost, nevěřte ukazatelům co se délky trasy týče, páč já jsem z Přelouče do Kutné hory natočil 30km, to mi potvrdil i Vavis. Pomohl mi najít vlak a skočili jsme ještě na jednu dvandu. A přichází poslední hororová scéna. Jsem připraven na peroně a vyčkávám rychlík na Prahu. 5 minut, nic. 10 minut, nic, asi lehké zpoždění. 20 minut a nic, asi větší zpoždění. 40 minut a stále nic, asi o něco větší zpoždění. Pak ten zasranej reproduktor ohlásil 50 minut zpoždění, no co deset minut už vydržím. Máme tu celkové hodinové zpoždění a ta zajebaná lokomotiva nikde. Po hodině a 10 minutách jsem se dočkal. Takové jsou služby Českých drah. Do Práglu jsem dojel za 5 minut 12, stihl poslední metro do Holešovic a na byt se dovlíknul kolem půl jedné. Poslední zbytky sil jsem vhrnu na míchaná vajíčka a pak už spokojeně chrrr chrrrr.....
fotky: http://sewy.rajce.idnes.cz/2008_06_07_Czechman/

Král Šumavy MTB

Podle nadpisu je jasné, jak jsem se 31.května 2008 rozhodl. Teď už jen odkryju to malé tajemství, že jsem po uvážení svého zdravotní stavu rozhodl pro krátkou trasu, čili pro Králíčka. :-) Sužován kašlem a rýmou, jsem v sobotu po deváté ráno pobíhal po náměstí s kolem kochaje se chrtama v první lajně, kde jsem mával kamarádovi Zbyňkovi. Poté jsem ještě pozdravil další známe tváře na čelních místech startovního pole a přemístil se do výhodné pozice k očumování startu. Výstřel a první vlna letí jak splašená z náměstí. Pane jo, to je rachot. Jakmile se dal do pohybu i konec pelotonu, poslušně jsem sjel do spodní části náměstí a zařadil se na chvost. Domluven jsem byl s kamarádem, s kterým jsem jel loni Javor 1456, že pojedem pospolu a navíc jsem se chtěl motat kolem souboje Jindřicha a Gabči. Vskutku zajímavý souboj. Jindřich právník v posledních letech bez pohybu, trápíc se svojí nadváhou, pořídil horské kolo a začal od začátku roku trénovat. Gábina architektka v dávné době špičková biatlonistka, v současné době preferující inliny, taktéž od začátku roku začla trénovat. Treninkové objemy témeř identické (cca 700km). Po deseti minutách jsem se dostali na startovací čáru, nasazuju comp a zapínám stopky na tepáku. Celý 1600 had cyklistů před sebou, krásný pohled. Konečně nasedáme do sedla a můžem se opřít do pedálů. Uvodní tři kilometry pěkně po asfaltu. Neženu to, ale občas mi to nedá se pustit do svižného tempa. S Hynkem kecáme a prodíráme se pelotonem vpřed. První brutální kopec a je tu samozřejmě frontička, tak šup z kola a tlačíme, je to škoda já bych to normálně jel. :-) Pak kousek po hřebínku a hurá na první pitnou. Jelikož máme všeho dostatek jedeme dál. Mimo jiné zde potkáváme Jindřicha, mazajíc se opalovací krémem, čímž budí dojem, že je v klidu a pohodě. Buď si je jist vítězstvím nebo taky prohrou. Gába je prej 3 minuty před ním. No uvidíme. Tak do toho šlápnem a snad jí budem za chvilku v patách. Technická vložka na motokrosové dráze nám zvedla adrenalínek až z toho méně zkušeným praskali kosti. Nějaké kopečky a technické sjezdíky a jsme v Chlístově na občerstvovačce. Kelímek ionťáku, banán do kapsy a valil bych dál, ale zůstaváme na krátký pokec s Hynkovo bráchou. Gába nikde asi stále před náma. Konec tlachání a pouštíme se do dalšího náročného stoupání, jo tady se kašpárku nevyhnem. Stoupání je prudké, přesto se dá jet, bohužel v půlce potkávám chumel, kterej vede a vůbec nejeví známky toho, že by mohli uhnout. V poklidu se za nimi vleču až po chvilce se rozestupujou a já se proplétám dál. Ještě kousek stoupání a budem na sv. Bartoloměji a hle kde to v dáli šlape, Gába. To rozhodně nebyli tři minuty, ale nejmíň 15. Hulákám na skupinku kolem ní, ať tu dračici nezdržujou a může valit vpřed. Všichni se chechtaj, ale kupodivu jí pouští. A máme tu parádní sjezd s Bartoloměje, valím vpřed a válcuju všechny přede mnou. Gába, Hynek a já se na rovince sjíždíme, do dalšího stoupání jedem pospolu. Při stoupání do vesničky Javoří přejíždíme trať, akorát když se blížím k přejezdu rozezní se upozornění na vlak, naštěstí čekání trvá jen minutu a můžu pokračovat v souboji s kopcem. Zase potkávám kolo-tlačky, zajímalo by mě kde ty lidi na to berou morál, se takle do kopce trápit chůzí. Jedu na kašpárka, ale přesto rychlostí o 1km/hod rychleji. :-D Na kopci pokračuju dál, dokud nepotkám cyklistu Václava z Klatov, kterej mění duši. Klábosím a čekám na Hynka s Gábou. Za 5 minut doráží Hynek, za chvilku Gába, ta sviští dál a za chvilku vyrážíme i my. V dalším kopečku dojíždíme Gábu a hurá na chvilku na asfat. Za chvilku nás čekají brody a né zrovna malé. Zde si říkejte co chcete, ale letos pro mě brody nejsou. Představa studené vody a mokrých treter a dalších 30km v nich na moje nachlazení není ta pravá léčba, proto se zúčastněným omlouvám, že jsem to střihnul jinudy. Tak pokračujem, přijíždíme k brodům a já se kochám projíždějícíma, čekám na projezd Gáby. Ještě, že jsem počkal, někdo jí zblokoval na brodu a zahučela do vody až po hlavu. Pěkné schlazení nejspíš. Vytrácím se po levém břehu a stoupám do Braníčkova, kde je občerstvovačka, tam se napojím na trasu suchou nohou. Čekám na Hynka a kecám s velkým Láďou na občerstvovačce, zásobuje mě ionťákem a rohlíkem. Má to tu dnes pěkné všude obsluhovatelky v bikinách. Doráží Hynek, v těsném závěsu Gába. Ta se nabaští a hned valí dál. Jede jak motorová myš, ikdyž jsem jí viděl už cpát se Carbosnackem a kopce občas tlačit tak snad není ještě tak prošitá, aby nevydržela do cíle. Nějak dlouho jsme se zakecali a po čtvrt hoďce vyrážíme. Na 45.km je dělení tras, dlouhá už je v tuto chvíli uzavřená a já si jen postesknu, že letos holt jedu krátkou, ale příště, příště už budu točit zase vlevo jako Jája. :-D Musím říct, že letos na krátké si ty sjezdy užívám, člověk je odpočatej tak to můžem valit rychleji, jen kdyby tu nebylo porád tolik lidí. Na poslední občerstvovačku do Brtí to docela sviští. Jen co přijíždím Gába odjíždí. :-) A Hynek nikde, jen co do sebe kopnu ionťáček a banán už je tu. Taky do sebe něco tlačí a vyrážíme na stíhačku do posledního výživnějšího kopce. Na vrcholu už vidím známá záda, stačí jeden krátký sjezd a Gábu jsem docvaknul. Poledních 15km před náma tak už to doklepem společně. Konečně už je na obzoru Černá vež, sjíždíme loukou k Loretě, které je posázená snad 5 bikerama s defektem. Opět vidím Václava, který už má druhý defekt. V tom řve někdo další, jestli nemám náhradní duši, že už dvě propích a další náhradní nemá. Věnuju mu tedy jednu s tím, že snad už na těch 5km 2x nepíchnu. Hynek s Gábou odskočili a dá to docela fušku je před Klatovama na asfaltu dohnad. Při pohledu na hodinky zjišťuju, že by to mělo pod 5 hodin být, což jsem tak na Gábu odhadoval. Už toho má plný kecky, ale pořád valí dál jako život. No jo ta sázka. :-D Ani uklidňování, že Jindřich je někde daleko nepomáhá. Takže už je tu cíl a sázka je vyhrána. Hrubý čas 4:54, pozice 637. Pro zajímavost Jindřich za 5:16, pozice 824.
Tak a teď už jen gulášek, pivo, sprcha, večerní koncert se skupinou Dva a půl cvrčka a nekonečný proud rýmy. :-D

příprava na Krále Šumavy

Jelikož se poflakuju v posteli s lehkou teplotou a snažím se vyléčit na sobotního Krále, napadl mě tento příspěvek, respektive zamyšlení co s danou situací.
V pondělí večer jsem si dal pěkně do těla v bazénu v Holešovicích, za celou hodinku to hodilo 3,2km. Večer před spaním už jsem lehce cítil bolest v krku. Ráno po probuzení bolest jak sviň, že jsem skoro nemohl polknout a návaly horka, nicméně jsem vypadl do šichty, uklidňujíc se tím, že to bude dobrý. Odpo sem měl v plánu doběhnout na trénink zahrát si fotbálek a doběhnout zpět domů. Po příchodu domů z práce jsem naměřil 37,2 °C tudíž trénink se nekonal, za to paralen, šup do postele a potit.
Dneska ráno teplota 36,8 a nadměrná spotřeba kapesníků. Vzal jsem paralen a válel se v posteli do deseti, pak jsem to nevydržel a vypadl na chvíli do práce vyřídit nutné věci. Domů jsem dorazil v pět a teplota opět 37,2. Takže opět paralen a pocení.
Sakra neznáte něco jak se toho rychle zbavit? A hlavně co se sobotním Králem? No 105 to asi nebude a i kdyby tak jenom rekreačně na pohodu. Naskýtá se ještě kratší varianta, ale Králíčka prostě nejezdím.... :-) Nejhorší varianta je úplně nejet, zase aspoň bych se pošetřil na Mělice. No je to dilema a nejspíš všecko rozhodne jak se toho rychle zbavím....

Krušnoman 2008

A máme tu první závod ze seriálu Triexpert Cupu. Veškeré ty článečky na triatletu předpovídali krásný, náročný a já nevím jaký ještě závod. Vyrážíme z Prahy směr Teplice a hurá na Český Jiřetín. Trošku jsme se sekli a vzali to přes Cínovec. Tuto zajížďku vřele doporučuji, následná vyhlídková trasa po hřebeni neměla chybu. Taky jsme pro jistotu vynechali rozcvičku v Dubí, přece jenom na ni bylo moc brzo. :-) Po dvou hodinách cesty jsme v Českém Jiřetíně, kde už se to pěkně houfuje borci a borkyněmi. Parkujeme u sjezdovky hned u prezentace. Tam zjišťuji, že jsem si nevzal přehazku na číslo. Na konci prezentačních propriet stojí dívka s gumou a s nůžkami. Odstřihuje takovým jako jsem já a nebo neznalým náhradní přehazku. Na co ten ředitel všecko nemyslí, píšu plusové body. :-) S Vavisem skládáme kola, připravujeme věci na závod a přehodnocujeme taktiku závodu, která je od dokončení závodu až po první flek mezi veterány. :-D Přesouváme se do depa, kde už je takřka celé startovní pole. Snažím se najít Zuzku, kterou bych rád osobně poznal a hlavně její suchý Zipp na zadku. :-D Nejdřív si, ale teda připravím věci, přece jenom start závodu se nezadržitelně blíží ...... Tak už to máme všecko nachystané a s Vavisem jsme v depu proti sobě, aspoň budem mít o sobě přehled. Náš "trenér" Radim nás upozorňuje na dodržování předstartovního pitného režimu. Melounový Unisport chutná skvěle, zatím. Pořadatel nás už houfuje do startovního koridoru a tu jsem jí spatřil, hned se k ní s Vavisem hrneme a seznamujeme se. Ona je to ano, co to melu, ano je to ona, Zuzana alias Děvče. Zabředáme do krátkého rozhovoru. Jak je zvykem řadím se na chvost mezi "své". A už je tu první start, který posílá na speciální trať výjimečného borce Zbyňka Švehlu, už teď smekám pomyslný klobouk před jeho výkony. Za minutku startujeme my. První běh jsem měl v plánu jít kolem 45 minut, případně se držet někoho podobného. Vavis byl zárukou času pod 45 minut a tak jsem se ho nenápadně držel. V merku jsem měl ještě Mildu, Radovana a tajně jsem doufal v Pepu Svobodu a v Zuzku. Začátek trasy opravdu skvostný, lesy, louky, modré nebe nad hlavou, pruhy slunce, bacha šnek, zurčící potůček, pasoucí se kravičky,... Roj závodníku se roztrhal, já se držel Radovana, Vavis na dostřel, v dáli Zuzka. 1.občerstvovačka a hurá do krosu, Vavis trochu prchá tak jdu za ním a opouštím Radovana. Další občerstvovačka a konec krosu, šup na asfaltku a hurá do deprimujícího přímého úseku. Na Vavise nestahuji nic, Zuzka s Pepou dávno v čudu. 2.občerstvovačka a následuje seběh. Využívám své délky noh a natahuji krok. Před depem mám Vavise na dosah. Zatím co se přezouvám startuje Zbyněk a tak mu fandím a tleskám. Vyrážím kousek za ním. Tak co nám ten Langhammer připravil. Lehké stoupání za Jiřetínem a pak fešná stojka, nějaký vlnovky a zase kopeček na otočku. Zpět to jde podstatně líp, kdyby ten neviditelnej hnus nafoukal do držky. :-) Šlape se pořád. Jak jsme na tom? U otočky Vavis 500 metrů před, Zuzka tak kilák. Fandím a s Vavisem na sebe něco mimořádného hulákáme. Dolů to docela odsýpá. Tak jak na tom budu u depa, v podstatě nic nového, rozestupy podobné. V depu bohatá nabídka energetických surovin, beru si banán od samotného ředitele závodu. Chce se mi v druhém kole zpomalit, ale nějak mi to nedá, chci dojet Vavise a snad i Zuzku. Před otočkou už jsem za Vavisem a kus po otočce jdu před něj. Brzy nás asi dožene Milda, tomu bych rád někdy ukazoval jen záda, uvidíme zda se dnes zadaří. Snažím se to valil a odskočit od Vavise. Celou dobu do depa za mnou plápolá, snad ho urvu v kopci. Ještě mu dozadu mávám. Už se blížím k depu a najednou ten neznámě známý zvuk sss sss sss.... Užovka nikde, cyklista jiný taky nikde, tudíž kvíz je vyřešen jsem to já přesněji moje zadní kolo. Zastavuji a pořád přemýšlím kde se to to kolo naučilo. Fandím projíždějícímu Vavisovi. A tu ho máme kamínek ostrý jak jehla a hoví si v mém plášti. Teď už vím jak se cítil Norman Stadler na Hawaii 2005. Halekám na celé okolí. Co teď? Chvíli nechápu a čas plyne. Tak jo rychle sundat, novou duši, napumpovat a valíme dál. Vavis už to rve do posledního kola a ptá se zdá mám všecko. Já pumpuji a vyhrožuji, že mu brzo zase budu dýchat na záda. Nasedám a frčím dál (ztráta odhadem cca 8 minut). Najíždím do posledního kola, beru opět banán a zase od samotného ředitele závodu, co furt s těma banánama má? ;-) Hledám motivaci, abych se vyhecoval, jenže většina lidí kolem je v čudu. Pěkně kontroluji závodníky v protisměru, fandím a koukám jak se pěkně posunuli. Na cestě do otočky jsem mignul jednoho závodníka, jedinou radost mi udělalo to, že jel na celokrabonovém Focusu, holt je to v nohách. :-D Doplácal jsem se k otočce a s konstatováním, že "dolů" už nikoho nedám, jsem to napálil do cíle. Přijíždím a jaké to bylo zklamání když mám na tachometru jen 82km, aspoň se uklidňuji, že byli výživné. Tak teď už si jen odkroutit tu desítku a hurá na pivo. Vybíhám z depa a ty nohy vůbec neběží. Já se snad přezul do nějakých cizích noh. :-) Tam kde jsem z kopce pěkně natahoval krok teď cupitám krůčky malého děcka, teda vidět bych se vůbec nechtěl. Předcupital jsem jednoho chlapíka, který běžel ještě komičtěji. Už jsem se těšil na občerstvovačku a hlavně za ní na přímý úsek. V dálce jsem zahlédl postavu v podkolenkách a začal jí hypnotizovat pohledem, kupodivu jsem jí začal dotahovat. Najednou frrr a chlapík s komickým během šel přes mě jako traktor obilím. No to byla deprese. Dotlačil jsem se na další občerstvovačku, za ní už byl jen kros dolů a rovinky či lehký seběh. Ještě jsem si odskočil na malou a pak už si to v klidu plácal. Než jsem vyběhl z lesa, stačil jsem předběhnout jednoho chlapíka a v dáli uviděl známé podkolenky. Do cíle už to nemohlo být daleko tak jsem přitlačil, konečně už i běh vypadal jako skutečný běh. Před Jiřetínem se začal na mě někdo dotahovat, motivace přidat a vydržet byla dvojitá. Chlapíka v podkolenkách jsem dotahoval, ale nedotáhl, stejně dopadl pronásledovatel mých kroků. V cíli čekaly samé dobroty, bohužel nic z toho jsem do sebe nedostal, a taky slova uznání od Radovana, že nebýt defektu tak bych ho dneska nejspíš dal. I s Vavisem jsme se shodli, že by to bylo dneska napínavé. Ale na žádné kdyby se nehraje, příště to bude chtít trochu toho sportovního štěstíčka. :-D A nebo pořádně makat a trénovat a obkroužit to za 2:08, jako pan někdo. :-) Závodu jako takovému uděluji pět hvězdiček. Výsledky najedete zde a fotky tady.
Hau, dopsal jsem. :-D