Běh olympijského dne - nadějný začátek, beznadějný konec

Je středa a sobota ještě v mých nohách neodezněla. Přesto se hrnu do dalšího, tentokrát běžeckého závodu. Na celkem rovinatou desítku mě nalákal nikdo jiný než Vavis. Registraci jsem stihnul na poslední chvíli, spíš teda Kačenka, zatím co já se převlíkal, abych měl čas se trošku rozhýbat. Poměrně početné pole 242 běžců se už houfovalo mezi strahovskými stadiony. Úvahu o cílovém času jsem nechal někde v MHD, páč mých 200 běžeckých kilometrů v neohmataném deníčku moc prostoru k osobáku nedávalo. Nicméně základní kámen pro spokojenost je pod 45. S Vavisem se zkoušíme protlačit ku středu pole, přece jen na startování z chvostu už jsem dost starý, ne? Je tu výstřel a početný dav lidí se sune kupředu. Prodírám se dál kupředu a hledám si svoji pozici. První kilák proletím neskutečně lehce (překvapivé tempo 4:04/km), až se mi z toho točí hlava. :) Držím se kousek za Vavisem. Druhý kilák je v parku Ladronka do mírného kopce, cca 15 metrů převýšení, ale neskutečně mě to vadí. Tempo klesá na 4:15/km, což byl v podstatě můj tajný plán. Následuje lehký seběh k Vypichu a pak levá zatáčka, pak do kopce opět na Ladronku. Třetí kilák v předepsaném tajném tempu. Snažím se to na rovince trošku rozbalit, nějak se nedaří, asi proto, že moje srdce tepe na maximum. To už se mi dlouho nepodařilo vytlačit ho ke 190. :) Čtvrtý kilák tedy opět za 4:15. Těším se na onen mírný seběh a v proti směru vidím vedoucího závodníka. Super už brzo bude otočka. Bohužel moje nožičky začínají dost krutě vadnout. Točím do druhého kola a s pátým kilometrem za 4:22. Začínám čichat zradu. Vracím se na Ladronku do toho prokletého mírného stoupání a nejradši bych se na to vykašlal. S nehtama zarytýma do asfaltu "šplhám" k šestýmu kilometru, zatím co prvoběžec už mastí zpět na stadion. K...a špatná. :) Loučím se z pěkným výsledkem a upínám svou pozornost ke spokojenému výsledku. Nohy už zvadly definitivně a tak se plácám dál. Sedmý a osmý kilometr jsem pojal velice ležérně (4:44 a 4:40). Za to do závěrečných dvou chci dát všecko, takže devátý jsem z něčeho vybičoval za 4:28 a hodlám v tom pokračovat až do cíle. Bohužel z toho bičování něčeho nezbylo vůbec nic, takže předposlední půlkilák jsem opět sbíral to všecko, který jsem chtěl opět bičovat aspoň na posledním půlkiláku. Nakonec jsem bič použil až na stadionu na posledních 300 metrů a modlil se, aby to bylo aspoň do 170 místa, které zajišťovalo účastnické tričko. Na konec jsem vytlačil poslední kilák za 4:35 a celkový čas na 44:34. Nakonec teda aspoň spokojený výsledek. Dokonce to stačilo i na první stovku mezi chlapama. Průměrné tempo teda vyšlo na 4:26/km a to se podržte průměrné tepy 183. No co, je potřeba to srdce občas trošku vytůrovat. :))

trasa: http://connect.garmin.com/activity/38075081
výsledky: http://www.behy.cz/files/vysledky/BODvysl2010.DOC

Welas eXterra Triatlák - bramborový úspěch

Po týdnu relaxace, kupení energie a léčení psychické a fyzické újmy po Langošově peklu, jsem si nemohl nechat ujít další divočinu. Tentokrát to byl terénní sprint triatlon z pera klubu Deportivo, jehož hlavou pomazanou není nikdo jiný než Vavis. Společně s Ďoubim se vrhají do dalších a dalších nových výzev na poli pořadatelském a tak po loňské premiérové Dačické 12 přibyl i Welas eXterra Triatlák s objemy 400m plavání, 17km bike a 5km běhu.
Hecování pořadatelů, že to vyhraju, protože je to závod pro prvotriatlonisty, jsem nebral vážně. Navíc Ďoubi mi sliboval náskok na plavání a na kole a běhu, že už mi bude v patách. :)) Škoda, že Vavis se nenechal vyhecovat, požičal bych mu svého lety protřelého Kamzíka (Author Vision 04), který by ho nástrahami bikové trasy hravě provedl a ve zdraví a včas ho dopravil do depa. Registrace v mém případě jako vždy už po "zavíračce" neb si vezu početný fanklub, který vyžaduje pozornost. :) Už při přípravách je vidět, že někteří nejsou opravdu žádnými nováčky, viz. borec v kombošce a slr fuskách a další několik triatlonových oblečků.
Od Vavise zjišťuju, že plavčo má 350 neb je to kurevsky studený a neopreny jsou dovolený. Na takovou vzdálenost to asi nemá smysl. Sotva jsem připraven už se odpočítává. Lezu do vody a jdu rovnou na to. Začínám se proklínat s neoprenem, teplotu vody odhaduju tak na 16. Mozek se omezil jen na dvě základní věci, neumrznout a bojka. To že jsem jí drbnul z opačné strany zjišťuju hned na cestě zpět, zbytek pole valí proti mě. Ještě pár plácnutí a lezu z vody jako pátý, čas 5:45 - spokojenost. Jo pokud počítáme i ženský tak šestý.
Nasoukávám se do dresu, beru přilbu, tretry a hurá na bika. Trasa je v podstatě po modré k hradu Sion a pak po červené. Od Velkého rybníku do Malešova je jeden krosovější výjezd, který se pojede i zpět, což bude zajímavější neb je tu hodně vody, bláta a pěkných kamínků. :) Z Malešova až kousek za Maxovnu je to po asfaltu, což je teda na biku docela zabijácké a tak mě sjíždí borec na trekovým kole. Ale pak přichází super terének na Sion a sjíždím jak trekáče tak kluka od Pošťáků (Jakub Vrbenský, 95 ročník, nejrychlejší plavec). U Sionu jsem lehce zazmatkoval a zatočil jinam, naštěstí kluci na mě houkli, tak jsem se vrátil a valil za nima. Do Polánky to pěkně odsejpalo, lehké klesání s nenáročným terénem. V Polánce jsem jim trochu cuknul do kopce. A pak to přišlo, luxusní sjezd k potůčku Švadlenka. Jeden borec v půlce kopce to sbíhal dolů a další dva kluci už nasedali pod kopcem na kola. Pěkně prdel za sedlo a jdem na to s Burlakem. Než chlapci dole zacvakli pedály, já už sem kopec sešrotoval dolů. :) Kousek rovinky, brodek a máme tu ten slibovaný krpálek co se nedá vyšlápnout. To už mám dvojici na dostřel. Tož co nám ten Vavis připravil, kluci tlačí, já to chvíli zkouším točit, ale na jejich úrovni slézám a tlačíme statečně spolu. Na kopci velím do útoku. Podle úvah by měli být předem mnou jeden nebo dva kluci. Teď s odstupem vím, že jsem byl na čele závodu. Lehká rovinka, pak drobný sjezdík, kde opět nabírám nějaké ty vteřinky a skáču na asfaltku 1,5km před Malešovem. Dojíždí mě skupina 4 lidí, ona dvojice, pak starý známý trekař a borec, co tenhle balík táhne jedouc na silničce. No docela na něj valím bulvy. Chvíli visím, ale nedá se. V Malešově mě migne ještě jeden biker a za Malešovem další trekař (pověstný Johny Růžička, pozdější vítěz). Johnyho ještě šmiknu na krosovém sjezdu, který jsem zmiňoval na začátku, ale poté na asflatovém úseku jde zase dopředu. Přijíždím do depa a skupinku běžců potkávám kousek za startem. Rychle přezout a zkusím jít po nich. Vybíhám úvodní kopec od rybníku a funím jak lokomotiva, ale nemá se cenu šetřit, dyť je to jenom pětka. Do Markoviček seběhnu jednoho z dvojice, na panelovce ke svaté Trojici druhého. Na dohled mám trekaře a předním ještě jeden borec. 1,5km do cíle a trekaře už mám na dostřel, ten před ním je nenávratně v trapu. Na posledním kiláku jdu před něj a pak už mě čeká jen seběh do cíle. Čas se zastavil na hodnotě 1:22:47 a jak to dopadlo s bednou? No těsně pod ní, ale brambora taky fajn. Na třetí flek mi chybělo 64 vteřin. Dalo by se pošetřit, příště na maximum a v plném nasazení. Jenže příště už asi bude kvalitnější startovní pole. Takže nejezděte, rád bych si příště přivezl medaili. :)))

plavání: ...
bike: http://connect.garmin.com/activity/37425625
běh: http://connect.garmin.com/activity/37425630
výsledky: http://www.dacickeho12.cz/news/jaky-byl-welas-exterra-triatlak-2010
fotky: http://clubdeportivo.rajce.idnes.cz/
záznam: http://www.fajnzona.cz/index.php?option=com_seyret&view=video&id=745&videotitle=Welas+Exterra+Triatl%C3%A1k

Krušnoman Extreme Diamond Triathlon - neřízená destrukce těla

Další povedený Langošův podnik, který jsem si nemohl nechat ujít a tím se zařadit na listinu potenciálních soupeřů, které je nutné zničit ještě dřív než se s nimi Langoš postaví na startovní čáru. :)) Ač jsem dorazil na Klíny 10 minut po oficiálním ukončení registrace, přesto se mi povedlo se přihlásit. Osazenstvo registrace očividně hýřilo klidem a tak jsem se extra nestresoval. Příprava proběhla nerušeně, teda aspoň ta v Klínech, kde bylo bikový a běžecký depo. Pak už jen batůžek s koupacíma pomůckama, skočit na silničku a sjezd do Litvínova a do Lomu, kde čekala poklidná hladina Opramu. Ovšem najít ono přírodní zrcadlo nebyla zas taková hračka, po třetím projetí obce Lom jsem si vyžádal pomoc místních obyvatel. Po druhé pomoci jsem přijel k lomu z opačné strany po kvalitním drceném štěrku, ideální povrch pro silniční kolo. Věci do depa a hurá na rozpravu. Soukám se do neoprénu a čekám jaké to bude s osmi kily navrch. Díru na pravém rukávu od loňského ME jsem zatím nelepil, snad se bude hodit pro únik přebytečného tuku. Po několikerém škubnutí zipové šňůrky a zatahování břicha se mi úspěšně povedlo zapnout gumu. Pozvolným uvolněním svalstva a opatrného nadechnutí jsem zjistil, že by guma mohla přežít vnitřní tlak. Pro klid duše jsem se okamžitě ponořil, abych kompenzoval pnutí. :) Vyhlížím Pepína s tím, že se mu pověsím za nohy a pěkně si s ním zaplavu. Je tu start a věsím se za Pepína, však co to, jeho levé tejpované rameno se s prvním záběrem roztáčí do neuvěřitelných otáček a Pepa mizí. Počítám, že urvané rameno zastavil až o štangli svého silničního Bianchi. Takže nakonec volím svojí trasu. První kolo se dost hledám s plaveckým stylem. V druhém jsem ho už doplaval a tak v půlce kontroluji čas. 11:44 na 750 se mi libí. Snad to bude pokračovat dál. Třetí kolo jedu jak drak, čtvrté na pohodu skoro pod vodou. Z vody lezu za 24:35 = spokojenost. A teď skočit do papučí a dobrých půl kiláků do depa, aspoň si stačím zapnout GPS na Garminovi. Po cestě se motám jak adept na záchytku a je mi poněkud šoufl. Oprám mě pěkně opral, i zevnitř. Zkouším depo na stojáka a musím uznat, že bych sklidil potlesk i ve stejně jmenovaném pořadu. Po hbitých šesti minutách se sunu na kolo a s prvním šlápnutím zjišťuji, že cyklistika bude peklo. Nohy gumový, blbě od žaludku a hned na začátek 8km stoupání jak někde v Alpách. Šup tam nejlehčí převod a v některých usecích si to i šněruju. Poznávám nový druh souboje a to sám se sebou, rovnocenějšího soupeře dneska tady těžko najdu. Nahoře na Flájích se to konečně trochu rozjede. Nicméně žížeň mám jak saharský písek a během chvíle obsah bidonu ve mě. Je to malinko lepší a tak zkouším do sebe i něco nasoukat. Doklepal jsem to do depa v Klínech docela na kaši. Čas 1:38 na 32km, není žádná hitparáda, ale horská časovka se nedá jezdit s průměrem 30, teda v mém případě (poznámka redakce: průměr silniční části 19.7km/hod). Moc jsem se těšil na bika a doufal, že to bude lepší. Hlavně se pořádně napít. Za depem hned občerstvovačka a pane bože bidon s kolou (ředitelskej máš velký plus). Půlka do mě padla téměř okamžitě. Začátek bika sjezd, ani jsem neměl sílu brzdit, takže jsem se řítil směrem dolů ukrutnou rychlostí, teda mě to tak přišlo neb bylo všecko kolem rozmazaný. :)) Pak přišlo něco jako pomalý odchod do věčných lovišť, věčně nekončící kopec jak sviň v délce 6km a k tomu brutální žízeň, že bych vypil suda vody. Na kopec jsem se vyškrábal s vypětím všech sil a hodlal jsem tomu to utrpení udělat v depu přítrž. Avšak při sjezdu do depa jsem potkal tlačícího Pepína, ten úchyl nakazil i svoje kolo a svlíknul oba pláště, nabídka rezervní duše byla naprosto zbytečná. Nic nenabudí víc než smůla soupeře a tak jsem s radostí vlétl do depa, popadl bidon s kolou (druhé plus) a hurá do druhého kola. Než jsem začal klesat bidon byl opět ve mě. Začalo pršet, příjemné osvěžení, nicméně žížeň furt jak na poušti. Potěšen jednoduchým skalpem se vrhám do toho prokletýho kopce. Jooo je to tak, chyba lávky jednoduchého sklapu. V půlce kopce jsem totálně na hadry, že by mě nevzali ani ve sběrných surovinách, a slézám z kola. Tlačím pár set metrů k potůčku, u něj zastavuju a piju jak o závod, naplním bidony a rvu se s tou sviní dál, tentokrát už opět v sedle. Na kopci už zase prázdný flašky a žížeň zpět. Ale konečně už mi je líp od žaludku. Smotal jsem to do depa v celkovém čase biku 2:13 na 25km, jak říkám sběrná surovina proti mě elitní jezdec. :)) Vůbec se mi nechce dál. No ale přezouvám do závodních běhaček. Začátek vypadá slibně, ale po ohmatání prvního kola by jste ze mě dolovali kladného slova jako stoletou třísku z pod nehtu palce levé nohy. Ani nevím jak bych tu trať popsal, prostě organizovaný běh po sjezdovkách. Ale nevídaný jev se objevil a já se rozběhl a i snad by se dalo říct, že jsem frčel. Prudké kopce jsem chodil, to po mě nikdo nemůže chtít, abych podobné věci běžel. Až na odskočení do lesíka, to běželo fakt dobře. Každé kolo občerstvovačka, takže jsem vždy do sebe něco vyklopil. Závěrečné půl kolo s výběhem pod lanovkou = chuťovka sadomasochystické první třídy, díky osazenstvu občerstvovačky se ještě v půlce kopce rozbíhám a moje stehýnka dostávají pořádnou laktátovou péči. Finišuju do cíle, který protínám v čase 5:27:58 a mám toho víc než plný kecky. Mé prvopočáteční opatrné odhady s časem kolem 5 hodin vzali za své, ale spokojenost s výkonem tu je, však překonal jsem sám sebe. Pak už jen ionťák, pivko, sprcha, jedno kolo sauničky, sprcha, dlabanec a hurá domů. Vřele doporučuju to někdy zkusit, Langoš prostě ví jak vás oddělat až do konce sezony, je to machr. :))

plavecká část: překvapivě rovina
silniční část: http://connect.garmin.com/activity/36710406
biková část: http://connect.garmin.com/activity/36710414
běžecká část: http://connect.garmin.com/activity/36710423